Zákaz propagace komunistického hnutí prošel Senátem. Prezident ho podepíše taky, nemám pochyb. České společnosti tak bude upřeno seznamovat se s myšlenkovým proudem, jehož podstatou je pochopení, proč není možné, aby výrobní prostředky vlastnila jen úzká skupina vyvolených, která pak vydělává na práci druhých. Že mocní nechávají pracující záměrně balancovat nad propastí chudoby, aby si pak pár drobky v podobě »prémií« zajistili jejich loajalitu.
My, lidé práce, ale přece můžeme žádat víc. A musíme si svou roli uvědomovat právě prostřednictvím porozumění toho, jak predátorsky současný režim funguje a že k němu existuje socialistická alternativa.
Nepotřebujeme šikanózní šéfy podporované pravicovými politiky, to oni potřebují nás. Bez nás by si nekoupili nejnovější auta, sídla na pláži a hodinky s vodotryskem. A moc dobře to ví. A proto se snaží všemožně bránit tomu, aby se komunistické myšlenky dostaly mezi lidi. Bojí se, že by si lidé uvědomili, jakou sílu vlastně mají a že stačí jen to, aby se semkli a to jejich pozlátko by vzalo za své a stali by se také lidmi práce. Toho oni se bojí. Bojí se lopat v žáru slunce, bojí se pokladen v supermarketu, kde směna trvá nekonečných 13 hodin, bojí se i kanceláří s píchačkami, kde se každé kafe počítá do pauzy. Bojí se práce. Té tolik potřebné práce, bez které by naše společnost nefungovala a za kterou oni, páni nad výrobními prostředky, nedají svým zaměstnancům ani korunu navíc, když nemusí.
To je jejich strašidlo komunismu.
A v tom svém strachu pak jako štít používají »argumenty«, které se neustálým opakováním staly zaklínadly proti tomu strašidlu. A na nich vystavěli legendu, proč je nutné teď honem zakázat propagaci komunistického hnutí. Mají prostě strach. Když poukazujeme na švindly a sviňárny, kterých se představitelé vládních stran, mafiáni, korupčníci, nadnárodní korporace nebo zbrojařská lobby dopouští – vytáhnou se »padesátky«, banány nebo výpadek toaleťáku a svět je zase v pořádku.
Žijeme ale v roce 2025!
Máme tady statisíce lidí v exekucích. Děti, které nemají ani jedno teplé jídlo denně. Máme krizi dostupného bydlení, tisíce bezdomovců, osamělé seniory počítající, jestli si koupit léky nebo večeři, samoživitele se třemi zaměstnáními a další a další krize se na nás řítí.
Opravdu jsou desítky let staré události to, na čem se láme chleba? Nedokážeme žít dneškem?
Nadávejte na dobu minulou, na její představitele. Nadávejte klidně i mně, pokud se vám uleví, ale zkuste se mezitím zamyslet, jestli vůbec víte, co to ten komunismus je a jak je možné, že se k němu hlásí tolik lidí po celém světě i u nás. A bude tomu tak i nadále. Myšlenky solidarity, mezinárodní spolupráce, pokroku a míru totiž nějaká tupá Bendova novela neumlčí. NIKDY.
My, komunisté, víme, za co a proč bojujeme.
Petra Prokšanová, vedoucí kandidátka STAČILO! v hlavním městě Praze
Diskuze je uzavřena.