Jo jo, v pátek tomu bude už 34 let, co nás euroatlantičtí kolonizátoři osvobodili a téhle zemi zasadili nemilosrdný knockout. Žádný boxer se v ringu nenechá mlátit dobrovolně. Když ale takových dobrovolníků máte přes 10 miliónů, tehdy dokonce přes 15 miliónů, notabene kteří si mezi provazy pro ty rány dodnes takříkajíc nepovinně lezou a ještě se tváří přiblble šťastně, že přes tu držku dostávají, a nejsou z téhle fackující euforie ochotni a schopni vystřízlivět, nenaděláte nic.
Takto zhruba bych popsal uplynulých 34 let. Úplně nejhorší je na tom zjištění, že obyčejný, malý, bezvýznamný a duševně zmrzačený český človíček (amputace duchovna je průkazná) je dokonce přesvědčen, že toto k té podělané západní demokracii patří, že je naprosto v pořádku, že se dobrovolně nechává čtyřiadvacet hodin denně v onom pomyslném ringu tlouct hlava nehlava. Ba co více, že vejít do toho ringu je přímo jeho občanskou povinností, protože nevejde-li, vrátí se k moci zpět komunisté nebo Babiš. Ano, právě takto uvažuje český člověk 21. století.
Svoboda přece není zadarmo, musím si ten rypák nechat rozšmelcovat na maďeru, abych si potom mohl v supermarketu svobodně koupit banán, zajet si bez devizáku do německého příhraničí pro Nutellu a vytírat si demokratickou pos*anou p*del tunami toaleťáku, kterého ti komunističtí zloduši neuměli zajistit dostatek.
Co vám tady klávesnicuji, se na první dobrou možná jeví jako nějaká patlanina, ale když na to hodíte rozum, nepatříte-li mezi ty s rozumem amputovaným, vše sepsané dává zřetelnou logiku. Proto ti bez duchovna, případně s jeho protézou, tolik velebí ty toaleťáky jako jeden z naprosto zásadních momentů a výdobytků polistopadových změn za uplynulých čtyřiatřicet roků, poněvadž oni ho mají enormní spotřebu, trpíce inkontinencí stolice následkem nikoli tradičním medicínským (= ochablé pánevní svalstvo či sám svěrač), ale následkem nekontrolovaného přežírání se totálně zkaženou demokracií, svobodou a lidskými právy.
Pojďme nyní zmínit desítku TOP paradoxů LISTOPADU 1989, které následně porodily i paradoxy výše uvedené… A vy si sami pro sebe z desítky vyberte TOP pět a doma si je zarámujte pro své děti a vnuky, aby oni jednou v budoucnu měli nad čím kroutit hlavou.
1. Organizátoři z řad euroatlantistů dokonce museli navléct na udici mrtvého studenta, aby se lid zasekl a oni ho vytáhli do ulic.
2. Dělníci v ČKD vypískali Miroslava Štěpána, který jim řekl, co se s nimi stane, když poslechnou hlas demokracie. I tak se stalo. Není ČKD, nejsou dělníci.
3. Do čela tzv. revoluce je po letech příprav dosazen devizový disident a potomek kolaborujícího Havlovic klanu.
4. Společný zpěv hymny v podání dvou Karlů (Gotta a Kryla) byl výsměchem již tehdy. Pro Gotta i Kryla. Mně je dodnes líto Kryla. Z Gotta mi bylo smutno. Až špatně. Od žaludku.
5. Čile jsou aktivizování všichni dosud žijící čelní protagonisté Pražského jara 1968 – vesměs bývalí vysoce postavení komunisté v čele s Dubčekem. Co se jim nepodařilo tehdy – prodat českou zemi Západu – hodlají dokončit nyní.
6. Prodejci kabátů zažívají rekordní žňové výnosy. Z komunisty Čalfy a spol. jsou šmahem novodobí demokraté – základní kámen poklepal Havel.
7. Z obyčejných, řadových komunistů se namnoze stávají psanci. Špičkoví lékaři, vědci, učitelé, profesoři, docenti, kriminalisté, ředitelé prosperujících průmyslových podniků a předsedové JZD atd. čelí šikaně od novodobých demokratů, většinou rovněž členů KSČ, ba co více – nomenklaturních kádrů, v tom čase však už bývalých.
8. Havla volí prezidentem komunistické Federální shromáždění (FS). Žádnému poslanci není stydno zvednout ruku pro tajtrlíka. Rudli, když tolik nemuseli, a když zrudnout měli (studem a vzteky), nehnuli ani brvou.
9. Prezident Československé socialistické republiky Václav Havel promluvil ve středu 21. února 1990 v Kongresu Spojených států amerických o zločinech komunistického režimu – on, devizový disident, třesa si ruku s komunisty Čalfou a Adamcem, zvolený již zmíněným komunistickým FS, on – jenž v dopise Husákovi (8. 4. 1975) chtěl socialismus reformovat nikoli odstranit apod., atd.
10. Bezbožnou ČSSR navštívil v dubnu 1990 quasi papež Karol Józef Wojtyla, aby tu za přítomnost ateisty Havla odsloužil mši v duchu tradiční zednářské liturgie. Kruh se uzavřel, jak rád užívám.
Zůstal nám jen ten toaleťák. Všechno ostatní je na pos*ání. Ještě že ho díky propracovanému západnímu tržnímu mechanismu máme. Jinak nevím, nevím. Snad jen žrát víc Nutelly, po čokoládě se prý méně se*e. Tak nep*ose*te víkend. Hezký vám ho od redakčního počítače iportaL24.cz přeje
Pavel Votruba (a promiňte mi to neustálé s*aní… však mě snad už znáte dost na to, abyste věděli, že to sprostě nemyslím…)
Skvělé, není co dodat.
Super článek pana Votruby, jeden z nejlepších, díky.
„Budete otroky ve vlastní zemi,“ to řekl v listopadu 1989 v ČKD Praha tajemník KSČ Miroslav Štěpán. Historie mu dala za pravdu. Tehdy jej zblblí dělníci ČKD vypískali, dnes tito pískající pracující otročí ve vlastní zemi na cizáky za ubohé mzdy.
Do 17. listopadu ještě týden a proruská přismrádlá spodina už se srocuje. A Nutella (za bolševika jenom v Tuzexu za bony) u toho nesmí chybět.
Měli jsme vlastní a lepší.