Znám mnoho »sportovních fandů«, pro které je sportem pouze fotbal a hokej a to ještě jen v té nejlepší kvalitě, tudíž ani naše nejvyšší soutěže to až na výjimky nejsou. Ale na to bude ještě prostoru dost, pojďme někam, kde se končí.
V sobotu se v Norsku běžel slavný Birkebeinerrennet. Tento závod v běhu na lyžích se poprvé pořádal v roce 1932. Jedná se o nejtradičnější a nejprestižnější norský lyžařský závod. Trasa je neměnná a vede z městečka Reny do lyžařského střediska Lillehammeru. Závod měří 54 kilometrů, které závodníci musí překonat klasickým stylem a se závažím o minimální váze 3,5 kg na zádech. Věková hranice pro účastníky je v hlavním závodě 16 let.
Birkebeinerrennet se běhá jako připomínka cesty, kterou na počátku 13. století vykonali Torstein Skevla a Skjervald Skrukka. Tito muži byli příslušníky birkebeinerů (v překladu březonozí), kteří v občanské válce podporovali krále Sverreho Sigurdssona, a zachránili na lyžích malé princátko Håkona Håkonssona. Březonozí své pojmenování dostali podle toho, že si nohy obalovali březovou kůrou.
Nejvíce vítězství v historii závodu – sedmi – dosáhl Erling Jevne, český lyžař Stanislav Řezáč zvítězil čtyřikrát. Lyžařský závod se stejným jménem připomínající stejnou událost se koná také každoročně v americkém Wisconsinu. Jedná se o největší závod v běhu na lyžích v Severní Americe.
Letos závod žen suverénně ovládla »stará dobrá známá« z této rubriky – Norka Astrid Øyre Slindová. Tentokrát vše vyšlo podle plánů, až na drobnou trhlinu v komentátorském plánu v pražském televizním studiu. Mužskou kategorii v poklidu vedla pětičlenná skupina, ženskou část kdesi za nimi čtyřčlenná. Ale když byl najednou vrácen obraz na mužskou skupinu, měla šest členů! Skandál! Kdo to je?! Vždyť měli takový náskok!
Po nějakém čase byl vetřelec »pasován« do role nezávodníka – nemá přece číslo a suverénně ten kopeček »vybruslil«, zatímco závodníci jeli soupaž… Později se, prý zcela logicky, protože nemohl stačit tempu vedoucích závodníků, ztratil, aby se objevil ve vedoucí skupince žen. Po dalším čase byl »odhalen« jako někdo z televizního nebo rozhlasového štábu, protože má mikrofon. Nakonec byl identifikován jako Simen Østensen.
O víkendu skončila sezona pro biatlonisty. Ve včerejším z pátku přeloženém sprintu byla Tereza Voborníková nějaký čas průběžně třetí, nakonec byla posunuta na šesté místo, které i tak bylo nečekané a nejvyšší v jejích závodech Světového poháru. V dnešních závodech s hromadným startem na ně bohužel už nikdo nenavázal.
Také v sobotu potvrdila starou pravdu Ester Ledecká. Kolikrát jste slyšeli, že se chodí na dvě piva – na první a na poslední. Někteří k tomu dodávají zlá, nepěkná slovíčka, že to mezi tím se nepočítá…
Ale Ledecká letos ze zdravotních důvodů jela jen dva závody Světového poháru – tedy svůj první a svůj poslední.
Ve středu trojnásobná olympijská vítězka ve slovinské Rogle v paralelním obřím slalomu na snowboardu nejprve vyhrála kvalifikaci a pak i tři vyřazovací jízdy, ale ve finálovém duelu ji o pět setin předčila Rakušanka Sabine Schöffmannová.
To včera už neponechala náhodě nic a ovládla paralelní slalom v Berchtesgadenu. Připsala si tak 21. triumf ve Světovém poháru na snowboardu.
A možná stačilo málo, a nejúspěšnější sezona (no ano – vždyť byla nejhůř stříbrná…) mohla být ztracena. Řeč není o zdraví, ale o informaci na webu Svaz lyžařů ČR (SLČR). Až 9. března úsek snowboardingu SLČR oznámil, že s Ledeckou je uzavřena reprezentační smlouva na celý nadcházející olympijský cyklus, tedy do roku 2026. Ovšem vzhledem k tomu, že na lyžích Ledecká do konce vrcholné mezinárodní sezony závodit nebude, stále nedošlo k podpisu smlouvy s úsekem alpských disciplín, která má stejnou textaci jako smlouva na snowboarding, liší se pouze sportem… Poslední zmiňovaná situace možná nemá se sportem tolik společného, ale když se přihodila největší hvězdě současného baseballu, tak vlastně jo. Japonec Šohei Ohtani, hvězda Los Angeles Angels, po příletu do USA k semifinálovému zápasu World Baseball Classic vystoupil v »bejsbolce«, kterou dostal po zápase s českým týmem na zmiňovaném turnaji.
Teď si musí dát pozor, aby se o tom nedozvěděli někteří novináři, ministryně války nebo jiní členové a přívrženci »pětikolky«, kteří o lidech, co měli české vlajky na Václavském náměstí, tvrdí, že jsou to chcimírové, proruští flastenci, míroví štváči a já nevím, co ještě…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.