Přirozeností většiny lidí je, že chtějí dělat své malé či větší osobní kariéry. Takovým příkladem velikého, ba největšího kariéristy nejnovějších českých dějin je současný prezident Pavel.
Za starého režimu to byla opora komunistického vojenského zpravodajství, když byl trénován, včetně jazykové výbavy, k vysazení v imperialistické cizině. Jako předseda ZO KSČ byl nomenklaturním kádrem příslušného územního výboru KSČ. Ihned po sezoně, tedy po 17. listopadu 1989 odevzdal členský průkaz KSČ a vrhnul se na novou kariéru, v nových poměrech. Jako voják z povolání byl nasazen v bývalé Jugoslávii a vedl si dobře. A postupoval v očích svých nadřízených natolik dobře, že mu bylo po funkci náčelníka generálního štábu české armády svěřeno řízení Politického výboru organizace NATO.
To znamená, že musel být rozpracován a prověřen zpravodajskými službami, včetně CIA či Intelligence Service a dalšími, protože nesmělo být pochyb o tom, pro koho tento muž vlastně pracuje. Zda pro ty, kterým kdysi věrně sloužil až do pádu bývalého režimu anebo těm současným mocipánům. V současné době je mužem, který se v prezidentském úřadu snaží prosazovat největší pitomosti, které si lze představit. Počínaje například vynakládáním více než 400 miliard korun v cílovém stavu na zbrojení a související výdaje. Nelze zanedbat ani další z jeho nápadů, který mu byl implantován jeho toxickým okolím, těch různých Kolářů a Žantovských, kteří se dožadují urychleného zavedení eura v Česku.
V posledních dnech se snaží být jakýmsi zprostředkovatelem »smíření« se sudetskými Němci. Jako kdyby někdo potřeboval toto smíření, které už v zásadě na bázi obou národů proběhlo dávno. A smíření na povel, např. tak, jako je tomu v armádě na buzerplace, když se zavelí, prostě určitá část národa nechce akceptovat.
Jiný zdařilý soudruh, tedy ještě donedávna soudruh, Jiří Dolejš, se nyní s jistým odporem vyjadřoval k účastníkům protestního shromáždění, které proběhlo proti konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Na Dominikánském náměstí v tomto krásném moravském městě se k protestu sešlo 10 až 12 tisíc lidí. Protože si Dolejš ve svém článku otírá svojí nevymáchanou papulu také o moje jméno, musím jemně reagovat. Jiří Dolejš se stal, možná vlivem svého politického souputníka Vladimír Špidly, levicovým liberálem. Co na tom, že levicová pražská kavárna neexistuje. Oni si přece s Dienstbierem a Pavlíkem vystačí sami. I když jich bude jen jako do křížového mariáše.
Upřímně, neumím si představit lidi, kteří o sobě říkají, že jsou socialisté a kteří se vlastně neliší od TOP 09 či STANu, se kterými se shodují například v pohledu na Sudetendeutsche landsmanschaft, na Ukrajinu, Perský záliv atd. Pak je tedy otázka, zda se ještě sami považují za levici. Anebo zda už ve svém poznání dospěli dál a výš tak, jako kdysi Petr Pavel…
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.