Ruce pryč od Ukrajiny…

…dostává dnes a zvláště v kontextu s proklamacemi, jež znějí z litevské metropole, novou podobu. Druhou. Tu první známe – již drahný čas míří na adresu Kremlu. Tu druhou podobu si do planých slibů balí účastníci summitu NATO ve Vilniusu. I většina členských států Aliance totiž dává od Ukrajiny ruce pryč. Například prezident Pavel, účastník onoho summitu, balí »ruce pryč od Ukrajiny« do únavy západních zemí z války a nedostatku peněz, munice a lidských zdrojů = vojáků. Nic nového, co by mě obsahově překvapilo, co by se nějak vymykalo realitě.

Proč to ale zrovna Pavel takto komentuje, dokonce v rozhovoru pro  britskou televizi Sky News? (zde v originále)

Odpověď nebude tolik složitá. Pavel totiž od počátku nástupu do funkce hraje jinou roli než vláda. Ostatně toto není jeho první vyjádření, které, na rozdíl od Fialy a exponovaných vládních ministrů, hodnotí situaci střízlivě. Samozřejmě, že »střízlivě« z pohledu Bílého domu, avšak de facto v intencích toho, co před časem několikrát zmiňoval Henry Kissinger. Totiž, že vítězství Ukrajiny tak, jak si ho Zelenského režim představuje, to znamená absolutní = bez územních a dalších ústupků, je holý nesmysl.

Jistě, Pavel dostal noty a před nástupem na Hrad ho oblékli do nějakého dresu (evidentně jiného než Fialu), nicméně jako letitý voják, bez ohledu na vlastní morálku, přece i on sám musí vědět a vidět, že skutečný stav věci má zcela odlišnou podobu od té, kterou prezentuje Vláda ČR v těsném objetí se Zelenským.

Zoufalé tweety ukrajinského prezidenta z posledních pár hodin jsou důkazem toho, že »poslední bitva vzplála, dejte se však nikoli na pochod ale na ODCHOD«.

* Vážíme si našich spojenců. Vážíme si naší společné bezpečnosti. A vždy si ceníme otevřeného rozhovoru.

* Ukrajina bude na summitu NATO ve Vilniusu zastoupena. Protože jde o respekt.

* Ale Ukrajina si také zaslouží respekt. Nyní, na cestě do Vilniusu, jsme obdrželi signály, že se o určitých formulacích jedná bez Ukrajiny.

* A já bych chtěl zdůraznit, že tato formulace se týká pozvání do NATO, nikoliv členství Ukrajiny.

* Je to bezprecedentní a absurdní, když není stanoven časový rámec ani pro pozvání, ani pro členství Ukrajiny. A zároveň je přidána vágní formulace o »podmínkách« i pro pozvání Ukrajiny.

* Zdá se, že neexistuje žádná připravenost ani k pozvání Ukrajiny do NATO, ani k tomu, aby se Ukrajina stala členem Aliance.

* To znamená, že se ponechává příležitost vyjednat členství Ukrajiny v NATO při jednáních s Ruskem. A pro Rusko to znamená motivaci pokračovat v teroru.

* Nejistota je slabost. A o tom budu na summitu otevřeně hovořit.

(Zdroj: aeronet.news.)

»Pevný jízdní řád by znamenal pevná a konkrétní data, což Aliance není ochotna Ukrajině nabídnout. Jediné ‚všechno‘, co Ukrajina dostane, je vytvoření společné komise NATO – Ukrajina, jejíž slavnostní zahájení činnosti má proběhnout ve středu. Vytvoření komise je maximum, co Ukrajina ze summitu dostane, a Kyjev již začal vyjadřovat rozčarování a rozhořčení,« dodává aeronet.news s tím, že cokoli jiného a zejména konkrétního by popudilo Kreml a NATO prostě nechce riskovat otevřený konflikt s Ruskem a dává to jasně najevo.

Nehledě k tomu, že »stovky západních firem z Ruska nejen neodešly, ale nechtějí odejít o to více ve chvíli, kdy je jasné, že válka se blíží ke konci spolu s tím, jak západu dochází trpělivost s vyzbrojováním Ukrajiny, které nepřináší výsledky. A právě proto generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v úterý na summitu NATO prohlásil, že Ukrajina dostane ujištění, že bude ‚pozvána‘ do NATO, a že nebude muset splnit tzv. Akční plán členství v NATO, že tato podmínka bude přeskočena. Jenže pozvání neznamená přijetí, postěžoval si hned Zelenský«.

Jinými slovy řečeno – je vymalováno. Teď se hraje už »jen« o to, jak celou tuhle šaškárnu, která stála tisíce lidských životů, napáchala nedozírné materiální škody a ekonomicky dostala Evropu na kolena (k čemu bude Americe chudá Evropa?), takticky ukončit.

Otázka zní – co si Západ v čele s USA od tohoto válečného konfliktu sliboval, co si sliboval od podvodu s Minskými dohodami, s nimiž si s prominutím vytřel zadek?

Pokud šlo o zničení Ruska, byl to nesmysl od počátku. Pokud se měl na válce napakovat zbrojní průmysl, to by dávalo smysl jen za předpokladu, že Ukrajina by finančně byla solventní. Což nebyla, není a desítky dalších let nebude. Takže zbrojní průmysl sice jel na plné obrátky, nicméně adresát dodávek (= Ukrajina) neplatil a neplatí, nemaje z čeho, což vedlo k tomu, a zmiňuje to nejen v onom rozhovoru pro Sky News Petr Pavel, že Západu došly finanční zdroje.

Když budete péct chleba, tak ho přece zákazníkům taky nebudete sami kupovat… Přesně takhle to bylo a je s dodávkami zbraní na Ukrajinu – Západ vyrobí, Západ zaplatí a daruje Ukrajině. Jenže takhle byznys nefunguje. Žádný, natož ten zbrojní. A ono budovatelské nadšení při obnově Ukrajiny z pohledu byznysu pro ty země, které se do projektu zapojí, to jsou pouhé žvásty. Kdo tu obnovu jako zaplatí? Ukrajina? Chachacha… Platit ji bude ze svého každá země, která se do ní zapojí… Ruce pryč od Ukrajiny po třetí…

Moskva od počátku přesně věděla, co dělá, byť mnohé zejména vojensko-strategické kroky se zdály nepochopitelné. Proč Putin ten konflikt neukončil během týdne, proč armáda postupuje tak pomalu, proč se stahuje z pracně dobytého území atd.? – to byla nejčastější polemika. Protože Rusko si, aspoň podle mě, kromě vlastních cílů (Doněck, Luhansk…) zašpásovalo se Západem jako kočka s myší. Protiruské sankce nevyčerpaly ruskou zemi, ale Evropu a dopady tvrdě pociťuje i Amerika, které se navíc hroutí dolar, zejména pokud se týká byznysu v Africe, Asii a jižní Americe. Ukrajina je pro Spojené státy z pohledu dosaženého rezultátu do puntíku tatáž blamáž jako Afghánistán.

Abych to nějak uzavřel, zopakuji ještě jednou výše řečené – poslední bitva vzplála, dejte se na ODCHOD! Fialo a vy, jemu podobní.

Jan Čech