Zkušenost z praxe říká, že když se manželé neshodnou na základních pravidlech, jak by měla fungovat jejich rodina a vzájemný vztah, čili fungují takříkajíc 50 na 50 nebo dokonce zcela nevyrovnaně, obvykle jejich vztah končí rozvodem a trpí děti, mají-li je. Většinou ano.
Když se na základních principech neshodne společnost, čili když je vyhraněná a dokonce ostře a třeba také 50 na 50 nebo jako dnes v ČR, kdy vláda nemá podporu ani 20 %, tedy 20 ku 80, nemá se kdo s kým rozvádět a nadto, stejně jako to dítě, trpí všichni a vše co by mělo ten základ fungující a prosperující společnosti ruku v ruce spoluutvářet. Trpí vztahy, hodnoty, vlastnosti, tradice – vše je najednou vzhůru nohama, protože vláda táhne hot a občané čehý, resp. jdou opačným směrem. Dnes úplně opačným.
Část občanů se nechává ovládat politiky a médii – v tom spatřuji základní kámen úrazu. Přestali v prvé řadě sázet na vlastní rozum a opakují, co jim kdoví kým placení novináři a politikové často velmi bezohledně servírují. Kam a proč se vytratil zdravý selský rozum? Přibývá nenávisti k živým, schází pokora k mrtvým. Kam tím mířím? Ke konstatování faktu, že stěžejním sporem dnešní české společnosti, který ji tak výrazně polarizuje, je vztah k Rusku, zhmotněný v krutou nenávist k Rusům žijícím a v cynické neúctě k Rusům mrtvým, kteří Evropu za cenu obrovských obětí zbavili nacismu. Snad nikdy v minulosti nic tak příkře lidi nerozdělovalo. Dokonce ta příkrost zachází i do vztahů nejbližších – rodinných. Znám několik rodin, které se uvnitř rozkmotřily právě z tohoto důvodu. Dnes to vypadá, že na věky, že onen rozpor není překonatelný. Jenže tenhle velký problém nevyřeší sám o sobě soudní rozsudek, jako v případě manželského rozchodu. Vyřešil by ho rozum, ale kde ho vzít, když toho zdravého selského se užívá pramálo.
Ruský herec a režisér Vladimir Chotiněnko řekl: »Historické filmy – překrásná příležitost podívat se z minulého na dnešní den. Distancovat se a nezaslepeným pohledem se podívat na současnost – to je to, co mne obvykle zajímá.« Nás by mělo zajímat to samé. Zbavit se zaslepeného pohledu, darovat prostor vlastnímu myšlení a v komunikaci s někým, kdo zastává odlišný názor, dodržovat respekt a slušnost. Když se tohle podaří, společnost se za nějaký čas uzdraví, protože účinnější léčbu dosud nikdo nevymyslel, a existuje-li nějaká jistota, ani nikdy nevymyslí. Tisíckrát spolu nemusíme souhlasit, ale není to důvod k tomu, abych tě zostouzel, ponižoval, špinil, urážel. Na kafe spolu sice nepůjdeme, ale když půjde do tuhého, potáhneme za jeden provaz. Chce-li česká společnost zase zdravě fungovat, tuto »léčbu« musí dobrovolně podstoupit. Jinak se neuzdraví.
JUDr. Vojtěch Filip, kandidát do Senátu (KSČM), volební obvod č. 14 – České Budějovice
Soudruh přepisuje i Marxe? No asi ano, protože jako majitel advokátní kanceláře patří k jiné třídě…..
Inteligence není třída, ale sociální skupina.
Josef v tom má jasno. Josef má vůbec vždycky ve všem jasno, a pouští svoje rozumy ven. Asi se přejedl demokratických banánů.
Ano, máte pravdu, ale pokud soudruh zaměstnává asistentku či uklízečku tak je v pozici vykořisťovatele a byl by postižen ztrátou majetku a deklasován do řad proletariátu. Navíc jistě neposkytuje svoje advokátní služby zdarma
V rámci buržoazního režimu, bez systémové změny, nemá respekt a slušnost šanci. Oni nemají pravdu, nemají argumenty, mají jen moc a peníze.
To je omyl. Nebo spíš úmyslná nepravda. KSČM nic takového ve stanovách nemá. Ani u dřívějších komunistů nešlo o „nenávist“, ale o vědecké poznání. Byly a jsou to naopak buržoazní režimy, kdo své odpůrce umlčuje, šikanuje a vraždí, kdo okrádá pracující, kdo vede útočné války.
Nazývat věšení a zavírání svých oponentů vědeckým poznáním, to dokáže jen bolševik nebo nacista.
U komunistů to byl exces spojený s kultem osobnosti, což sami komunisté už v roce 1956 odsoudili. U buržoustů, včetně „liberálních demokratů“ je to norma.
U válečných veteránů je celkem běžné, že se nedokážou zařadit do běžného života a končí ve vězení, v USA je takových celá řada. Vyskytly se i excesy, třeba v případě Ludvíka Svobody nebo Františka Fajtla. Brzy ale byli rehabilitováni, vydávali knihy, jeden se stal prezidentem, druhý zastával vysokou funkci inspektora letectví. Kéž by se váš režim dokázal takto postavit ke svým zločinům.
Brázda, vysvětli mi kapitalistické vyhlazovací tábory za 2. světové války, kde v plynových komorách byly zavražděny miliony lidí? To bylo co?
A na pracovní tábory kam jste zavřeli i hrdiny z bojů 2.sv. války jste zapomněl, nebo to byl taky exces z doby kultu osobnosti|?
Je třeba zavést společenský řád socialismus. Za socialismu nevládla ve společnosti nenávist a nevraživost lidí vůči sobě. Tuto vzájemnou nenávist lidí máme možnost trvale vidět a zažívat dnes v havlovském kapitalismu po prolhaném puči v listopadu 1989.
Vzájemná nenávist lidí vůči sobě v rozbitém Československu vyplynula z nerovného sociálního postavení ve společnosti, kde ti co pracují nemají nic, jen kapitalistickou bídu, a ti co vlastní výrobní prostředky parazitují na cizí poctivé práci a užívají si kradeného. Dokud toto bude trvat, pak bude ve společnosti i nenávist.
Reakce na Brázdu.
Představitel strany, která má přímo ve svých stanovách zakotvenu nenávist vůči určité vrstvě obyvatel v podobě diktatury proletariátu, nám tu bude pokrytecky kvákat něco o toleranci, slušnosti a respektu k cizím názorům. My si, Filipe, moc dobře pamatujeme, jak jste se chovali ke svým oponentům, které jste věšeli, zavírali, kradli jejich majetky, vyhazovali je z práce a ze studií, stříleli po nich na hranicích. A k dnešním Rusům – těm není důvod projevovat vděčnost ani co by se za nehet vešlo. Agresorovi, který zabíjí ženy a děti na cizím území určitě ne. Jestli vy bolševici máte stále potřebu jim olizovat zadky, je to váš problém. Nás ostatní z toho vynechte.
Vše chce svůj čas. Komunisté nějak divně vypadli z PS i když podporovali ANO. Nechce se mi věřit ,že jádro voličů KSČM jsou chameleoni .SOCDEM si zasloužilo svůj odchod ,protože má v DNA jed ODS . Pan Filip je skvělý člověk a já přeji do Č.Budějic vše nejlepší.
Filip vedl stranu dlouhodobě a špatně, od jedné volební porážky ke druhé.