V těchto dnech jsem si mohl – a se mnou desetitisíce uživatelů – na Seznamu přečíst informaci, že ruský představitel Medveděv, bývalý prezident a premiér, ale stále velmi vlivný člen ruského vedení, vyhrožoval prý Evropě atomovými zbraněmi. Měl reagovat na slova o použití »taktických nebo vůbec jaderných zbraní« v dnešním konfliktu a na případnou reakci Ruska, kdyby začalo prohrávat. Je-li to pravda, nevím. Nevěřím příliš našim mainstreamovým médiím. Jsou placeny za propagandu, nikoli za poskytování informací. Na rozdíl od údajného výroku Medveděva však vím, že jedna z našich pro boj nadšených dam, novodobá Vlasta (viz Jirásek Dívčí válka), to skutečně s použitím jaderných zbraní proti Rusku myslela vážně (Langšádlová: Jaderná válka s Ruskem by byla bojem za svobodu.). Kdyby ne, pak by jistě zveřejněnou větu následně dementovala, nebo dokonce podala žalobu na jejího zveřejnitele. To se nestalo.
Také jeden z amerických generálů, alespoň podle internetu, se o použití atomové zbraně v souvislosti s událostmi na Ukrajině zmínil. Mohl to být podvrh. Ale nemusel. Ani to dementováno nebylo. Ale v současném šílenství bych se ani takovému výroku nedivil.
Pokud jde o Medveděva, těžko by nějaký údajně svůj výrok anebo bluf, vyřčený jen jako hrozbu v reakci na něco, co neznáme, u nás dementoval. Jen jedno vím jistě, že Zelenského parta by svůj závazek z Budapešti, že nebude jadernou zemí, ráda zrušila. Také to už zaznělo éterem…
Použít atomové zbraně v jakémkoli konfliktu je zločin. Někdo však musí začít. Pak následuje ten druhý z opačného břehu. Pak už se nikdo nebude ani ptát, kdo vlastně začal.
Dnes, tedy 6. srpna, je tomu právě sedmdesát osm let, co první z takových bomb byla shozena na pulzující město. O tři dny později druhá. V tom prvém jednorázově zahynulo přes devadesát tisíc a následně pak dalších nejméně pětasedmdesát tisíc lidí. Šlo o mírové město. Bez vojáků a vojenských zařízení. Jmenovalo se Hirošima.
To druhé se jmenovalo Nagasaki a ještě tentýž den, tedy 9. srpna 1945, v něm zemřelo šedesát tisíc, aby v následujících týdnech s bolestmi umíralo dalších nejméně dvacet tisíc lidí. Nevšímejte si však čísel. Jsou zcela nepřesná. Nikdo totiž nedokázal přesně zjistit, kolik mrtvých to bylo a ani které nemoci, jež zabíjely poté, vznikly následkem zmíněného bombardování.
Zkáza obou měst měla být, a donedávna také byla, varováním pro svět. Pro kohokoli, kdo by pomýšlel na podobné řešení nějakého konfliktu. Na atomové zbraně už totiž nemají monopol jen Spojené státy, jak tomu bylo v roce 1945. Chce je mít také Ukrajina, byť na jednání v Budapešti (Budapeštské memorandum, 1994) se zavázala, že se jich vzdává.
Dnes tedy kdekdo mluví o použití jaderných zbraní proti druhému. Paní ministryně Černochová nám dokonce sdělila, že se jich vlastně, budou-li taktické, nemusíme bát. Ale co lidé, kteří budou žít v pásmu, kam taková zbraň dopadne? Ukrajinci? Rusové? Ty můžeme odsoudit k infernu, k peklu? A následné zamoření ovzduší? Radioaktivní mraky větší než ty, které vznikly po havárii Černobylu? Ty zůstanou na místě a budou čekat, až se v nich částečky rozloží a znovu uvidíme »čisté nebe«? Jenže proudění vzduchu se nebude ptát českého generálního štábu nebo bruselského centra NATO, co má dělat. A myslí si paní ministryně, že ve válce, která by mohla případně nastat a jíž bychom se účastnili zásluhou takových, jako je ona, se použijí jen tzv. taktické jaderné zbraně? Ta taktická zbraň může totiž jedním rázem vymazat třeba Jindřichův Hradec, Zlín nebo Opavu… Ne tedy jenom Mošnov, který prý podle generála v.v. Pavla už připravujeme pro americkou armádu, jak řekl za návštěvy v Polsku, nebo tanky M1-Abrams či se jménem ARMATA. Ta netaktická velká bomba pak celou Prahu, Brno, Plzeň, Ostravu…
Podle jednoho amerického analytika, jehož názor také bylo možné přečíst na internetu, okamžitě po svržení atomových pum, dnes nesrovnatelně účinnějších, než tomu bylo v roce 1945, by rázem zahynulo na milion lidí a pak by to šlo jako na drátku. Mrak by nám na dlouho zahalil Slunce. Kontaminována by byla voda. Radioaktivita by vzrostla přes snesitelnou normu. Lidé, zvířata a ryby by mřeli po statisících. Možná, že by se po řadě století zachránivší se opice začaly třeba vytvářet novou civilizaci, ale bylo by to bez lidí. Vzor máme: Planetu opic natočenou podle románu francouzského spisovatele Pierra Boulleho.
Co tedy navrhuji? Skončit s válkou neválkou na východě Evropy. Už dávno přerostl lokální konflikt ve světový. Zatím doutnající, ale Bidenova administrativa i prostřednictvím svých podřízenců do malého ohýnku stále přifoukává, aby náhodou nezhasl. Přitom zájem většiny lidí je jediný: žít v míru, mít svou práci a nebát se příštího dne. To není těžké pochopit, ale špičky našich »demokratických zemí« a obou »válčících stran« jsou zřejmě méně chápavé.
A ještě něco: Je třeba odmítnout vyhrožování jadernými zbraněmi, ať je vyslovil Medveděv, Langšádlová, Černochová anebo některý z amerických generálů či třeba všehoschopný bavič z Kyjeva.
POZOR! Varování z Hirošimy a Nagasaki je stále platné.
Jaroslav Kojzar
Západ bojuje proti svobodě a demokracii, což není nic neobvyklého. Druhá světová válka, kdy stál Západ na té správné straně, to byla výjimka, jen takový exces.
Kyjevští pučisté se v Budapešti k ničemu nezavázali, ale zřejmě se zavázali ve Washingtonu, že poslušně splní veškeré příkazy.
❗️Všichni japonští politici, kteří promluvili na pietní ceremonii věnované památce obětí jaderného bombardování Hirošimy v roce 1945, pomlčeli o tom, že bombu shodily USA.
☝️Pouze televize TBS v živém přenosu z Parku Míru, kde se konala ceremonie, sdělila, že za jaderné bombardování nesou odpovědnost USA.
😱Neřekl ale o tom nic ani starosta Hirošimy Kazumi Macui v tradiční Deklaraci míru, ani guvernér prefektury Juzaki, ani premiér Fumio Kišida.
„Tento den jsme před 78 lety ztratili kvůli jedné atomové pumě sto a několik desítek tisíc drahocenných životů. Město se změnilo v spálenou zem, v jednom okamžiku vzali lidem jejich sny a radostnou budoucnost,” řekl Kišida na začátku projevu, ale neřekl, kdo tyto životy vzal.
Sledujte @neCT24 | 42TCen
A je to tu.Brázda se odkopal a tleská zvěrstvu USA ,které se neštítí ničeho stejně jak Německo za Hitlera.
Kde jsem čemu tleskal. Proč vy bolševici musíte všechno zkreslit. Vůbec nechápu, jak se tu může někdo zastávat japonských válečných zločinců. Podle odhadů zabili v letech 1937-45 až 6 miliónů lidí hlavně Číňanů. Stačí vzpomenout Nankingský masakr, kdy bylo zmasakrováno 300000 Číňanů, 100000 zabitých civilistů při Manilském masakru v únoru 1945, pokusy na lidech Jednotky 731 atd. Tyto oběti ale nevzpomenete, protože se vám nehodí do krámu.
Ano svržení atomových bomb bylo kruté, ale bylo důsledkem japonské agrese. A ano bylo i výstrahou bolševickému Rusku. Možná, kdyby té výstrahy nebylo, už dávno bychom tu neseděli, protože např. studená karibská krize by přerostla v horkou.
Brázda, ale ty vždycky tleskáš všemu, co vypadne z Fialova Rychetského Pětikoaličního a hradního Pavlova ksindlu. Brázda, ty si myslíš, že zdejší čtenáři jsou blbí a nevidí tvoje srandovní prorežimní zfašizované bláboly. Brázda, vždyť ty tleskáš všemu režimnímu, i zfašizované současnosti v rozbitém Československu; s chutí žereš všechnu režimní siláž a režimní propagandu. Tak ať ti dál chutná Brázda, dobrou chuť!
Pane Brázdo, kde se tu kdo zastává japonských válečných zločinců? Ve článku se píše o svržení bomb na Nagasaki a na město bez vojáků a vojenských zařízení Hirošima. Proč vy nebolševici musíte všechno zkreslit…
Je neuvěřitelné, jakých lží a zkreslujících, ze souvislostí vytržených výroků se ten zastydlý bolševik dopouští ve vztahu k současnosti i minulosti:
1. I to nejhloupější jelito si Medvěděvovy výroky o použití jaderných zbraní proti Ukrajině i Západu může dohledat na jeho účtu na ruské sociální síti Telegram. Že ten účet patří skutečně Medvěděvovi je nezpochybnitelné.
2. Mají snad naši čelní politici mlčet vůči těm nehoráznostem, které ten ruský skřet dnes a denně na naši adresu vypouští? Dle mého mínění je jejich reakce naopak nedostatečná.
3. Ve vztahu k použití atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki se nám ten starý kozel snaží namluvit, že za 2. SV existovala jakási mírová města. Japonsko jako agresor a spojenec Německa se na okupovaných území dopouštěly genocidních zvěrstev, při kterých zahynuly milióny civilních obyvatel a porušily veškerá ustanovení ženevských úmluv o vedení války. Museli si proto uvědomit, jaké následky za to ponesou. Použití jaderných bomb v Japonsku bylo kruté, ale ospraveditelné. Zkrátilo válku o měsíce a zachránilo životy desetitisíců spojeneckých vojáků.