Podivnosti kolem Muchova odkazu

PrahaIN.cz přinesla zajímavou informaci. Věřit jí? Nevěřit? Vedení pražské radnice jí uvěřilo, proto, přátelé, jí musíme věřit i my. Není moudřejšího vedení Prahy od dob Ibrahíma ibn Jákúba, který vychválil vedení Prágy ve svém známém rukopisu. To bylo v 10. století a od té doby dodnes jsme neměli takové představitele města, jako je tomu dnes, kterým se obdivují nejen v Tchai-pei, v Kyjevě a jistě i někde jinde. Proto mimosoudní dohodu pana primátora Hřiba a náměstkyně pro kulturu paní Třeštíkovou vítám a plně schvaluji.

Oč však šlo? Musím se vrátit na počátek. Praha svého času dostala od malíře Alfonse Muchy nesmírný dar – cyklus obrazů Slovanská epopej. Měla jen udělat jedno, postavit galerii, která by pochopitelně patřila jí a provozovala by jí. Tím i další Muchova díla, která jsou nebo mohou být v jejím vlastnictví. Vedení pražské radnice, primátoři Baxa, Zenkl a ti od padesátých let výše, včetně těch polistopadových, měli jiné starosti. Muchova Epopej se tedy usídlila na zámku v Moravském Krumlově, aby z něj byla stažena a dnes opět vzala Krumlovem za vděk. Budova prostě není, i když přechodné vystavení ve Veletržním paláci Národní galerie jí docela slušelo. Moudří z pražské radnice si to však nemysleli a dohodli, že po přestavbě Savarinu, tohoto centra německého předokupačního živlu, tady vyhradí sklepení. Přestavbu plánuje developerská firma CRESTYL, kde má zřejmě své zájmy bývalý bankéř, John Omond, od jisté doby podepisující se i Mucha.

Kdo je to však vlastně John Omond Mucha? Syn ženy syna Alfonse Muchy Jiřího – tak se alespoň píše na médiu PrahaIN.cz. Podle něj zkrachovalý finančník z Londýna. Kdo byl jeho skutečným otcem, nevíme, jen se můžeme domnívat. Narodil se v roce 1948, kdy manželé byli prokazatelně rozloučeni. Nosil jméno Jan Marek. Změnil ho teprve v polovině šedesátých let, kdy odešel se svou matkou do Anglie. Od té doby se jmenoval Jan Mark Omond (jméno skotských příbuzných matky).

Jiří Mucha otcovství nikdy nepřiznal a dokonce to potvrdil v roce 1972 i písemně. V květnu 1989 po poradě s advokátkou Burešovou dokonce v notářském zápisu popřel právo Johna Omonda na dědictví po Afonsu Muchovi a zřejmě i po sobě – tedy podle PrahyIn.cz. Měl jistě s finančníkem své zkušenosti.

Jiří Mucha v jedenadevadesátém roce zemřel. Mělo platit, že Mark Omond se nedostane k Muchovu dědictví. Neúspěšný londýnský bankéř však »chytil stopu«. Začal boj o Muchovo dědictví. A jsme u jádra věci. Uspět mohl jen za blahovolné vůle nových nebo staronových kamarádů. Nedosáhl všeho, ale dosáhl toho, že může spolurozhodovat o slavné Slovanské epopeji a dokonce z ní profitovat – tak jsem pochopil, co nám chtěla sdělit PrahaIN.cz. Je-li to pravda, nevím, ale když se po bok Johna (Marka) Omonda Muchy postavil sám velectěný primátor Hřib, musím se sklonit. On by přece žádný podraz na pražské radnici nepřipustil.

Jaroslav Kojzar