Díky tobě, Česká televize, veliké díky. Pochopil jsem, díky tobě, že ona věta, že nepravda se stává pravdou, když se neustále opakuje, se opravdu časem stává skutečností. Stačí jen umně ji podstrčit do jakéhokoli pořadu a brzy ji i ti, co byli třeba účastníky události, už sami nebudou věřit.
Pamatuji tanky Rudé armády, jak naší vesnicí spěchaly ku Praze, kde tehdy byli moji rodiče, jak cestou musely překonávat také u naši vsi odpor jednotky SS a při tom padl jeden rudoarmějec. Po několik dnech mně rodiče vyprávěli, jak ještě v naší pražské ulici, která po padesáti metrech křižovala jinou ostřelovanou z nacistického lazaretu, se střílelo a byl zabit člověk. Já sám o několik týdnů později jsem přinesl kytičku k hrobu krasnoarmějců, který byl provizorně zřízen na náměstíčku před Filozofickou fakultou. Byl tam pochován i poručík Gončarenko, jehož tank nacisté zničili na nedalekém Klárově. Dnes nevím, zda mě paměť staršího člověka nezklamala a mou vsí neprojela americká armáda. Památníček mrtvého rudoarmějce byl odstraněn, ostatky mrtvých příslušníků SS byly vykopány a odvezeny na hřbitov smíření, který se nalézá v Praze. Jistě tam chybí cedulka příslušník SS, ale na kříži či umělém kameni je napsáno jedno jediné slovo grenadier. Tak je tomu v Brně i Mariánských Lázních.
ČT nám na toto téma připravila řadu pořadů. Týkaly se i naší viny vůči Němcům. Film Habrmanův mlýn a třeba seriál Vzteklina nás Čechy vlastně obvinil. V poslední době jsme mohli na televizní obrazovce uvidět také sérii o »českých« šlechtických rodech, které jsme donutili »Benešovými dekrety« zchudlé odejít do vyhnanství jejich zahraničních paláců.
Uvěřili jsme své televizi, kterou si povinně vydržujeme? Zkuste se zeptat sousedů. Co je pro ně dnes vlastně pravda? To, že Rudá armáda nás osvobodila, nebo to, že vlastně hlavní osvobození naší vlasti proběhlo v Plzni a Sověti nás vlastně na dlouhou dobu okupovali? I tuto tezi nám už sdělila Česká televize v názorech »historiků«.
Pokud jde o dobu mezi lety 1948 a 1989, bylo prý všechno zlé. Stačí srovnávat dobu starší padesát let s dneškem. Pro mladé lidi bylo hrůzou, že nebyly mobily, že lidé jezdili na odborářskou rekreaci a tam se bavili kulturním programem, že v obchodech nebyly vždycky nejen banány, ale ani drahá západní kosmetika. Dokonce jsem před pár dny uviděl pořad, v němž se tvrdilo, že voňavky vlastně byly prodávány jen jedny. Nevím, nevoňavkoval jsem se, ale vím, že »šminek« má dcera měla tehdy tolik, až mě to rozčilovalo. Dodnes mám prázdné lahvičky od těchto »duchů« ve své sbírečce dávno nepoužívaných předmětů. Jinak bylo dost levných českých jablek, hrušek, v době sklizně třešní, švestek a dokonce si nikdo nestěžoval na nedostatek citronů a pomerančů.
Prý žít v té době, raději bych se zabila. Ne, tento nesmysl jsem si nevymyslel. Vyslovila ho do kamery před časem nějaká týnedžerka a nikdo ji neodpověděl. Chápu ovšem onu mladistvou. Jestliže jí denně někdo vsugerovává, že před listopadem se nenechalo žít, že všechno bylo špatně, že lidé se báli jeden druhého, že všechno, co se dělo či postavilo, bylo pod úrovní dneška, nemohla vyslovit nic jiného. Jedna tehdejší televizní moderátorka, jež moderovala i po převratu, své bezdětství dokonce komentovala slovy, že do oné doby nechtěla přivést děti (?). Nikdo z jejích kolegů se neodvážil reagovat.
A dnes? Česká televize slouží, je za to chválena mocnými a dostane se jí finanční injekce, aby dál mohla točit pořady, jako jsou Zdivočelá země, Král Šumavy, Bratři, a vlastně i seriály o Boženě Němcové či hercích za okupace. Tedy, aby bylo jasno, ony peníze pro ni budeme muset dát všichni zvýšením našich poplatků, což jako zákon schválí parlament.
A tak dnes konečně víme, co je a co není pravda, protože to, co se říkalo dříve, jak jsme pochopili, pravdou není. Aby však bylo zcela jasno, koho jsme měli volit v eurovolbách a náhodou jsme neudělali krok někam vedle, zorganizovala Česká televize, na rozdíl od ostatních komerčních televizí, poslední »superbesedu« politických stran, které kandidovaly do Evropského parlamentu. Tak jsme se dozvěděli, že kromě ANO a »okamurovců« jsou největšími kandidáty Piráti, Starostové a seskupení SPOLU. Jenže SPOLU zastupoval přímo premiér, a aby nic nezůstalo nevysloveno, ČT pozvala nikoli ty strany, které podle průzkumů měly naději na zvolení svých kandidátů, ale další členy zmíněného seskupení, tedy KDU-ČSL a TOP 09. Ty, pokud by kandidovaly samy, těžko by jejich kandidáti byli zvoleni, pochopitelně využili této možnosti a vlastně třemi hlasy proti jednomu prosazovali svůj koaliční program. Bylo to chytré rozhodnutí, i když zcela otevřeně stranící rozhodující části současného vládního týmu. Ale proč by už konečně neměla ČT přestat se straněním? Už je dost silná, aby se ubránila jakémukoli »nařčení«?
Myslím, že vzhledem k uvedeným skutečnostem, jež jsem potvrdil ve výše uvedených příkladech, bych se přimlouval, aby Česká televize u příležitosti 28. října dostala alespoň Řád T. G. Masaryka, protože bez ní by se současný vládní tým jen těžko mohl uchopit moci a vládnout. Stálým opakováním nám některé floskule vsugerovala natolik, že mnozí z nás, kteří jsme událost prožili, je už začínáme chápat nikoli jako náš prožitek, ale očima ČT. Ono staré nepravda se stává pravdou, když se neustále opakuje, se ukazuje jako moudrý poznatek »klasiků«, jakým byl jistý dvojnásobný doktor.
Díky, Česká televize, žes nás přesvědčila, že naše oči vidí špatně, že naše uši špatně slyší, že náš mozek už vlastně nic nepamatuje a mladí ostatně ani pamatovat nemohou, proto je přesvědčit je snazší. Proto do čela našeho státu přišli tak moudří, velmi vzdělaní lidé, jakými jsou ti, co nám dnes vládnou. Díky, díky ti, díky vám.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.