Nemívám ve zvyku reagovat na diskutéry, kteří vyvracejí argumenty tím, že jednoduše dehonestují osobními urážkami autora. Mám na mysli nejen rétoriku Danuše Nerudové, Pavla Novotného, ale i anonymy, kteří se nechtějí podepsat a skrývají se za pseudonymem zbabělosti. Je jistě jednodušší pokusit se ukřičet stále stejnými klišé, anebo nazývat někoho pejorativním jménem, urážet, než odpovědět na vyslovené argumenty. Chápu, že je jednodušší nazvat oponenty, jako to udělal arbiter elegantiarum současného režimu plukovník Otakar Foltýn, sviněmi. Uvědomuji si, že s takovými lidmi nemá cenu polemizovat. Proto jsem se tomu až dosud vyhýbal. Když jsem si ale přečetl některé primitivní reakce takových oponentů na opozičně, tedy protivládně argumentačně perfektní články a rozhovory, přece jen jsem se rozhodl dát těmto pisatelům a stoupencům jediné možné pravdy několik otázek, i když nelze předpokládat, že bych mohl očekávat věcnou odpověď. Týkají se několika v této době mediálně frekventovaných problémů…
Okruh první – Ukrajina
Je pravdou, že v době vrcholícího Majdanu byl podepsán dokument mezi zvolenou vládou a připravenými delegáty majdanistů, který vyjednaly státy Evropské unie, jenž platil jen několik hodin, protože kdosi ‚zvenčí‘ doporučil představitelům povstalců ho nepodepsat, tak podepsán nebyl a převrat byl dokonán?
Je pravdou, že na přípravu převratu v Kyjevě Spojené státu věnovaly pět miliard dolarů, jak prohlásila náměstkyně ministra zahraničí USA Nulandová?
Je pravdou, že Minské dohody, jak přiznala Angela Merkelová, byly kamufláží, jež měly zabezpečit klid zbraní pro vyzbrojení ukrajinských vojáků pro budoucí válku na východě?
Je pravdou, že okamžitě poté vznikly na západě Ukrajiny postbanderovské bojůvky, které přijely převzít do své moci ruskojazyčné regiony a vzhledem k této rychlosti se jim podařilo pacifikovat většinu Donbasu a teprve místní domobrana jim zabránila k proniknutí do Doněcka a Luhanska?
Je pravdou, že ukrajinská vláda a nově narychlo zrekonstruovaný parlament schválil omezení práv ruskojazyčné menšiny, vč. omezení školství ruské menšiny, vydávání tiskovin a mediálních výstupů?
Je pravdou, že na Ukrajině začalo bourání pomníků a památníků osvoboditelských vojsk Druhé světové války a namísto toho byly vztyčovány či odhalovány památníky na představitele pronacistických nacionalistů, kteří vraždili ve Lvově, Oděse, apod.?
Je pravdou, že znaky a nášivky na uniformách těchto bojůvek jsou odvozeny od nacistických, jak ostatně lze zjistit na internetu?
Je pravdou, že Ukrajina deklarovala svůj zájem o vstup do NATO a tím vlastně ohrozila bezpečnostní zájmy Ruska?
Je pravdou, že na Krymu došlo v devadesátých letech k několika plebiscitům o odchodu poloostrova ze svazku Ukrajiny, jemuž bylo soudní cestou zabráněno, ale po Majdanu – době porušení Ústavy Ukrajiny, došlo k dalšímu hlasování, v němž se naprostá většina zdejších obyvatel přihlásila k návratu do Ruska, čemuž už ukrajinské ozbrojené síly nedokázaly zabránit?
Je pravdou, že osobně Gorbačovovi bylo v souvislosti se schůzkou na Maltě a později ještě v řadě jednání, jak potvrzují někteří západní politici, bylo slíbeno, že NATO se směrem na východ nebude rozšiřovat?
Okruh druhý – Blízký východ
Je pravdou, že po Druhé světové válce v roce 1947 vytvořilo OSN Zvláštní komisi, jež stanovila hranice mezi židovským a arabským etnikem, jež si Izrael postupně protiprávně rozšířil?
Je pravdou, že na území, které zbylo pro arabské obyvatelstvo, se nezákonně proti vůli OSN budují či budovaly kibucy?
Je pravdou, že Sýrii uzmuté Golanské výšiny v roce 1967 byly izraelským zákonem v roce 1981 vlastně připojeny k Izraeli, což za svého prvního prezidentství stvrdil svým podpisem i Donald Trump?
Je pravdou, že evropské státy se vícekrát postavily za ukončení bojů nejen v Gaze a před tím i v Libanonu a český ministr se k tomu nepřipojil či dokonce společné memorandum zablokoval?
Je pravdou, že bombardování Íránu izraelským letectvem, při němž zahynuly i děti, bylo aktem odporujícím mezinárodnímu právu?
A tak dále, a tak dále…
Na všechny mnou napsané otázky lze odpovědět slůvkem ANO. Proto, je tudíž pravdou, chybějí-li argumenty, že nastupují podpásové útoky? Opět bych odpověděl ANO.
V té souvislosti se však musím omluvit svým čtenářům. V článku o tzv. soukromé cestě generála v.v. Pavla k Dalajlamovi jsem uvedl, že se nezastavil v Hirošimě. Protože jsem z jeho cesty sledoval jen část u japonského císaře a účast na výstavě v Ósace, usoudil jsem, že zde nebyl. Ve skutečnosti se tam, jak jsem byl upozorněn, zastavil. Poznámku však, kromě této části, měnit nemíním. Cílem Pavlovy cesty nebylo meditování, ani poklona světovému lídru, jenž žije v ústraní, protože tak tomu není, ani veřejně proklamovaná podpora návratu feudálních vztahů v Tibetu, ale provokace vůči Čínské lidové republice.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.