Vysvětlení. To po sobě nezanechal. Minimálně za svého otce – sám zesnulý kníže byl tehdy dítě (*1937) a já ho z ničeho takového neviním – aby bylo dopředu jasno. Nicméně… Jedná se o koncentrační tábor v Letech u Písku.
Polemiku o rodu Schwarzenbergů rozpoutal v této souvislosti zkraje roku 2015 americký spisovatel Paul Polansky (narozen 1942 v Mason City v USA. Od roku 1994 se začal zaměřovat na odhalení minulosti Letů, romského tábora v Česku za druhé světové války. Nakladatelství G plus G, které dříve vlastnil Fedor Gál, vydalo česky kromě Bouře ještě jeho knihy Dvakrát tím samým – Básně o romském holocaustu, Tíživé mlčení a cyklus boxerských básní Toulavej pes.).
V minulosti o tom psal i náš redakční spolupracovník Ladislav Petráš (u něho jsem se vlastně inspirovala k tomuto dnešnímu komentáři) – cituji:
»Vše začalo v roce 1939. Tehdy se nad panstvím rodičů K. Schwarzenberga přehnala sněhová bouře, která za sebou nechala spoušť. Zejména na lesních porostech. Co následovalo? O tom napsal román (svědectví z kronik a archivu) pod názvem ‚Bouře‘ americký spisovatel P. Polansky. V jednom ze svých rozhovorů na otázku novináře o tom říká:
Otázka: V Bouři píšete o rodičích ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, jak najímali vězně z Letů na práci ve svých přírodní pohromou zničených lesích. Je to pravda, anebo vaše fantazie?
Odpověď: Mé informace o Schwarzenbercích ze Starého Sedla na Orlíku pocházejí z dokumentů, které jsem našel v městských kronikách dané lokality a z rozhovorů s místními zemědělci a lesníky, kteří pracovali pro Schwarzenbergy před, během a po druhé světové válce. V národním archivu v Praze jsem našel dokumenty o firmě se jménem Schwarzenbergovy závody, která byla zapojená do budování tábora v Letech. V mnoha kronikách se také píše, že později pracovali ve Schwarzenbergských lesích židovští vězni, aby zachránili padlé stromy ze sněhové bouře v prosinci 1939. Tyto informace jsou patrné i z rozhovorů, které jsem pořídil s místními zemědělci. Například jde o stránky 256 až 260 v knize Tíživé mlčení, kde je rozhovor s Václavem Veselým. Schwarzenbergovy lesy nebyly pod nucenou správou Němců do druhého týdne prosince roku 1942. Tehdy byli už všichni Židé pracující jako otročtí dělníci pro Schwarzenbergy deportováni do Terezína a Auschwitzu. Po deportacích Židů byli na záchranné práce v lesích a na práci ve Schwarzenbergově kamenolomu, kde se těžil kámen pro stavbu silnice číslo 19, využíváni Romové z Letů. I za nucené správy Schwarzenbergové profitovali z lesů, protože jim německá administrativa určité peníze platila. Po válce Schwarzenbergové využívali na otrockou práci ve svých lesích v letech 1945 až 1948 sudetské Němce. Všechny informace opět pocházejí z kronik a rozhovorů.« – konec citace.
Pravda, právě na výše zmíněná slova Polanskeho kníže reagoval, to mu upřít nelze (např. 1. ledna 2015 v rozhovoru pro web romea.cz pod titulkem Karel Schwarzenberg nepředpokládá, že jeho otec měl nějaký podíl na založení tábora v Letech u Písku), avšak ne moc přesvědčivě, spíš velmi chabě a neobratně – cituji:
Schwarzenberg: »Polansky se odvolává i na osobní rozhovory s mnoha lesníky nebo místními farmáři, kteří prý Židy viděli a mluvili s nimi v lesích. Podívejte se, tenkrát mi byly dva roky. Musel bych se podívat do dokumentů jako každý jiný. Nepředpokládám ale, že to je pravda. Odvolává se, že mluvil s bývalými zaměstnanci mého otce, tehdy už byli všichni v nebi prosím, když Polansky přijel do Čech. Moc rád bych věděl, kdo mu tohle nakukal. … Jak jsem se vrátil do České republiky, tak jsem se pokoušel všechny bývalé zaměstnance najít. Jeden hajný ležel už na posteli a jinak byli všichni mrtví. Rád bych věděl, s kým opravdu mluvil, kdo byl zodpovědný zaměstnanec.«
Přestože si prý váží Polanského práce v Kosovu, kde se staral o Romy, výsledky jeho bádání přirovnává ke spikleneckým teoriím. »Strašné, žádná vláda není ochotná vzít peníze do ruky, přičemž je pravda, že vlastník zvyšoval cenu nemožně dlouho. Bavil jsem se o tom s Vladimírem Mlynářem, který byl tehdy pověřenec pro lidská práva a jednal s nimi v dobré vůli. Ztroskotalo to. Je to hrozný, smrdí to tam, je to opravdu ostuda.«
Nechám to jako obvykle na vašem zvážení, ale podle mě argumentace Schwarzenberga tehdy v tom lednu 2015 dosti kulhala. Hlavně z toho důvodu, že Polansky se ve svých tvrzeních neodvolává jen na výpovědi očitých svědků, které Schwarzenberg zpochybňuje, ale především na dobové dokumenty (kroniky, národní archiv) – tomu se ovšem kníže oklikou vyhnul.
Ani do těch rodinných dokumentů, jak na romea.cz avizoval, se pak už zřejmě nepodíval. A kdo mu to nakukal, když z pamětníků jsou všichni po smrti, jak se táže kníže? Třeba zrovna onen místní zemědělec Václav Veselý, kterého Polansky jmenuje a cituje coby jednoho z očitých svědků.
Shodou okolností ČTK včera vydala následující zprávu: »Lety (Písecko) – Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách v areálu bývalého vepřína v Letech na Písecku otevře 3. února 2024. Památník bude v místě, kde byl za druhé světové války romský pracovní tábor. Novinářům to dnes v Letech řekli zástupci Muzea romské kultury, které se o areál stará. Politici i další lidé dnes na místě symbolicky zasadili stromy. Většinu sazenic darovalo Panství Orlík Jana a Karla Schwarzenbergů. Za zesnulého Karla Schwarzenberga drželo shromáždění pietní minutu ticha. Schwarzenberg stavbu památníku podporoval.«
Že by rodinné svědomí? To už nám kníže bohužel neřekne.
Marie Krejčíková
Diskuze je uzavřena.