Když o minulém víkendu média přinesla zprávu, že zemřel Jiří Krampol, bylo mi smutno jako nikdy. Poznali jsme se s Jiřím někdy před 25 lety. Poznávali jsme se postupně víc a víc a stali jsme se přáteli. Měli jsme podobný pohled na svět a já jsem rád, že jsem měl možnost se stýkat s tak moudrým, velkorysým a slušným člověkem. Kromě těchto svých vlastností byl Jiří také velký český herec. A já se přiznám, že jsem velmi rád poslouchal jeho opravdu nekonečné historky z hereckého prostředí.
Nevím, v kolika filmech Jiří hrál. Možná jich bylo 200 nebo 250. Někdy to byly malé role, přičemž začínal na konci 50. let v úplně epizodních rolích, vystudoval DAMU. Rád vzpomínal na svého »pana profesora« nebo také »tatíčka« Miloše Nedbala. Tento vynikající český herec se mu ostatně vryl hodně do paměti, a tak o něm často hovořil. A nikoho snad neurazí jedna jeho vzpomínka, na kterou si v souvislosti s M. Nedbalem vzpomínám. Jednou prý Jiří uviděl na bratislavském letišti uprostřed studentů DAMU profesora Nedbala a tak na něj zavolal »pane profesore«, a když pan profesor neslyšel, tak tedy »tatíčku«. Když jej Nedbal zaregistroval, obrátil se ke svým studentům a řekl jim svým charakteristickým hlubokým hlasem, který Jiří uměl skvěle napodobit: »Studenti, toto je Krampoul, můj nejhorší žák.« Když tuto historku Jiří vyprávěl i při jiných příležitostech, lidé se váleli smíchy.
Nikdy jsem nezažil, že by Jiří o někom (s jednou jedinou výjimkou) mluvil negativně. Neznal závist, snad také proto, že měl bohatý, krásný, úspěšný život, plný rolí ve filmu i v televizi, které mu naopak mohli závidět jiní.
Ve filmu dostával spíše vedlejší role, jen výjimečně role hlavní. Ale přesto jeho specifický humor, provázený jedinečně zabarveným hlasem, prosvětlil každý film, ve kterém se objevil.
Hrál také v několika televizních seriálech, které mu zajistily celonárodní popularitu. Brilantní byl v roli hospodského v seriálu »Synové a dcery Jakuba Skláře«. Také jeho role, které si můžeme v současné době připomínat na televizních obrazovkách v policejním seriálu Malý pitaval z velkého města, získala velkou pozornost veřejnosti. Třetí okruh, vedle televize a filmu, ve kterém se uplatňoval Jiřího talent, byl jedinečný způsob dabingu. Vedle Františka Filipovského byl právě Jiří Krampol králem českého dabingu. Jiří se silně ztotožnil s postavami ve filmech Jeana Paula Belmonda. Řekl bych, že skvěle vystihl charakter těchto postav a přispěl k obrovskému úspěchu Belmondových filmů u nás. Celkem daboval ke třem desítkám Belmondových filmů.
Po smrti F. Filipovského nadaboval také několik filmů Louise de Funèse. I v tom byl úspěšný.
Čtvrtým pilířem Jiřího činnosti bylo divadlo. A to zj. v 60. a 70. letech. Měl dlouholeté angažmá v Divadle Na zábradlí. Krátce působil i v jiných divadlech, včetně Divadla Na Fidlovačce, Ateliéru a Violy. A velký celonárodní úspěch zažil v Divadle Semafor, kde vystupoval společně s Miloslavem Šimkem. Jejich popularita, respektive popularita jejich televizních vystoupení byla ve své době nesmírná. Byli vtipní, humorní, přitom nikoho neuráželi. Byla to vysoká škola českého humoru. Slyšel jsem včera nějakého chudáka hovořit o tom, že Jiří v duu se Šimkem předváděli »populistický humor«. Nemyslím si, že je to pravda. Jejich humoru rozuměl každý, ale přitom to nebyl humor, který by kohokoliv urážel či působil na nízké pudy.
Jiří byl také bavič a dobrý moderátor. Před lety moderoval velmi úspěšně různá televizní show. Od roku 1997 na Primě uváděl pořad Nikdo není dokonalý. Myslím, že těch pořadů natočil prý více než 200 a tyto pořady stále běží jakoby ve smyčce na různých kanálech skupiny TV Prima. A v této filozofii pořadů pokračoval Jiří také nějakou dobu s M. Bočanovou v podobném pořadu.
V letech 2005 a 2006 jsme s Jiřím projezdili desítky českých a moravských měst se společnou »show«, ve které jsme divákům sdělovali veselé historky a příhody ze života. ČTK si nedalo žádnou velkou práci, a tak sdělilo, že jsem se některých těchto show, které moderoval Jiří Krampol, také zúčastnil. Zúčastnil jsem se jich všech, tedy několika desítek. A byl to skvělý zážitek i pro mne. Hlediště všech divadel, která jsme navštívili s touto show pod názvem Premiéra s premiérem, od Karviné až po Prahu, byla plná spokojených diváků. Samozřejmě, že mně Jiří s uspořádáním této show pomohl. Pomohl mi v tom, že mne ukázal lidem z jiné stránky, než jak mne vesměs lidem představovala média. Při těchto show jsem poznal také celou řadu dalších českých herců a dalších umělců. Jsem rád i za Jiřího, že v roce 2018 ocenil prezident republiky jeho celoživotní přínos českému umění státním vyznamenáním.
A jsem také rád, že před pár týdny jsem se měl možnost s Jiřím setkat na společném obědě v jedné z krásných pražských restaurací. Bylo to moc příjemné a milé setkání. Slíbili jsme si, že se brzy sejdeme znovu…
Tenhle slib už Jiří, bohužel, nesplní.
Čest jeho památce!
Jiří Paroubek