Nemůžeme počítat, že důchody budou stále tak vysoké

Tak, jak to je? Budou si důchodci opravdu muset ještě víc utáhnout opasky? Proč se ptám? Protože jsem si přečetl názor k další moci se hrnoucího současného jihočeského hejtmana a předsedy nové pravicové ministrany Martina Kuby, jenž tento týden vyslovil v televizním pořadu Za pět minut dvanáct (TV Nova): »Je třeba všem lidem v Česku říct, že nemohou počítat s tím, že důchody budou stále takhle vysoké.«

Stále stejná písnička, řeknete si. Opravdu, od stran napravo opravdu stále stejná. Jako bychom se v kruhu vraceli ke Kalouskovu Třetímu pilíři, anebo chtěli stvrdit Jurečkovu reformu a chodit do důchodu snad až v sedmdesáti.

Prý nebudou prostředky na penze. Musí být peníze na armádu (v dohledné době až pět procent HDP), na platy ústavních činitelů… Při průměrném důchodu obdržel důchodce za loňský rok 252 624 korun – letos to má být o čtyři tisíce víc – a poslanci? Např. Jan Skopeček z ODS loni dostal přes 5 154 000 korun, přičemž ani tehdejší ministři nepřišli zkrátka, Vlastimil Válek obdržel přes čtyři a půl milionu, Marian Jurečka jen o pár korun méně, Vít Rakušan necelých čtyři a půl milionů.

Nejsou a nebudou peníze – slyšíme tedy z pravicových lavic. Jenže peníze jsou, žel bohu nikoli však pro nás. Výsledky práce našich občanů z nemalé části plynou jako čistý zisk k zahraničním majitelům toho, co dříve patřívalo všem. Před několika dny jsem si např. přečetl, že čistý zisk za rok 2025 skupiny E.ON v Česku dosáhl 1,7 mld. korun. Ten zmizí v zahraničí. K dalším mimočeským majitelům působícím u nás se ročně dostane až čtyři sta miliard čistého zisku. Co myslíte – kolika důchodcům by to pokrylo rok života? Nebo byste raději byli pro nějakou tu ef třicet pětku? To bychom měli za ty peníze snad víc letadel než samy Spojené státy.

Majitelé (akcionáři) tyto prostředky využijí ve svých zemích. Tak vlastně my v Česku napomáháme zvyšovat životní úroveň obyvatel řady států Evropy. Myslím, že na to můžeme být právem hrdi. Až budeme mít euro, podle přání našeho prezidenta, bude i přesun peněz jednodušší.

Dnes jsme sice zemí, která – alespoň podle OECD – má v Evropě skoro nejméně seniorů žijících pod hranicí chudoby, což se také mediálně velmi prezentuje, ale zároveň jsme státem, který své důchodce vůbec nehýčká. V porovnání důchodů a mezd jsme šestí od konce evropské statistiky – za námi jsou jen Bulharsko, Malta a tři Pobaltské země.

Takže, vezmu-li vážně slova pana hejtmana a předsedy Kuby, pak se možná v tomto ukazateli, pokud něco úsporného neuděláme, ocitneme na posledním místě v Evropě. Předběhnou nás Bulhaři i Malťané. Nebo Marťané? Možná i penzisté v Pobaltí, kde mají své neobčany, kteříjsou všelijak šikanováni, dokonce údajně také nižšími důchody.

Tedy, pokud se k moci dostanou ti zprava a nadále bude vyřazena z rozhodující role jednosměrné propagandy levice a poražen pragmatický střed, pak bude hůř, tedy pro důchodce. Oni to ovšem jistě pochopí. Tak, jako to budou muset pochopit němečtí občané, když se jim podle kancléře Merze, jak prohlásil v těchto dnech, bude muset sáhnout na různé sociální dávky. Kam by totiž Německo přišlo, kdyby nemělo dostatečně zabezpečované vojáky a silnou armádu? Přece právě armáda zde vždy hrála tu nejpodstatnější roli.

Těch horních deseti tisíc se žádná restrikce ovšem nedotkne. Ti umějí plout ve vlnách. Měli by si však uvědomit, že »tonoucí, když mu docházejí síly, dokáže s sebou stáhnout i dobré či všemu přizpůsobivé plavce«. Proto je lepší, to už se netýká jen důchodců, volit ve volbách ty, kteří »dokáží udržet plavidlo nad vodou«, protože všichni jednou budeme důchodci a i ti nejmovitější se často v reálném životě dostali až na dno a stávalo se, že nablízku nebyl nikdo, kdo by jim podal ruku k záchraně, když předtím ty, kteří by jim mohli třeba pomoci, vyřadili (odkopli).

Jaroslav Kojzar