Nejlepší vůdce

V noci na středu vysílala televize rozhovor s významným českým diplomatem blízkým i svými názory prezidentu Pavlovi, bývalým poradcem premiéra Fialy, Tomášem Pojarem. Dozvěděli jsme se, že naše bezpečnost skutečně předpokládá vyšší zbrojení. Dokonce snad v dohledu je nejen tři, ale až pět procent z HDP. Tři tedy nestačí. Prý pro nás to bude výhodné, protože naplno budou vyrábět naše zbrojovky, což bude znamenat větší odvody do státního rozpočtu a tedy vlastně vyšší životní úroveň pro naše obyvatelstvo, ať již přímo zaměstnané v nich a u jejich subdodavatelů, anebo čerpající dávky, podpory či prostředky na platy z více peněz, které se ocitnou ve státní kase. Posluchač si jistě pomyslel: To se budeme mít. O pár dnů později prezident Pavel odmítl podepsat novelu rozpočtových zákonů, která umožňuje navýšit schodek státního rozpočtu nad dosud platný zákon o deset procent. Zdůvodnil to tím, že nechce, abychom se ještě více zadlužovali a budoucí generace se jednou dostaly do dluhové pasti. S takovým zdůvodněním lze jistě souhlasit.

Jak známo, vše ovšem souvisí se vším. Válka na východě Evropy s více penězi na kontech vlastníků našich zbrojovek, válka o Hormuzský průliv s cenami benzinu a nafty, za něž nejen jezdíme, ale potřebuje je také náš průmysl. Bude-li ropa dlouho dražší, budou dražší rohlíky a boty, léky i propisky školáků. Jednoduché počítání. Dokonce pro to stačí kalkulačka. Jen zbrojaři budou hodně vydělávat.

A pokud jde o benzin a naftu? Opravdu si někdo myslí, že ropy se to netýká a pumpaři se vzdají svých marží?

Je jistě špatné, jestliže se stále více zadlužujeme. Vyrovnaný rozpočet je sen. Nevím, zda se ho někdy nějaké vládě v éře kapitalismu podaří vytvořit. Chci v to věřit. Striktně se držet jedné zásady je však cesta do pekel. Zvláště jestli se od nás chce věnovat tři procenta HDP na zbraně nebo dokonce pět procent, jak v onom zmíněném rozhovoru prozradil bývalý vládní poradce Tomáš Pojar.

Pokud nebude víc prostředků a přece jen budeme nuceni, třeba i tlakem od spojenců, věnovat stále větší částky na zbraně a odčerpávat další síly na neproduktivní profese, pak se někde bude muset ubrat. Kde? Na platech ústavních činitelů a soudců zřejmě nikoli, tedy pokud se někdy k moci opět dostanou stoupenci euromyšlení, také silnice musíme stavět, jinak by po nich nemohla projet těžká americká vojenská vozidla, kasárny, upravovat letiště, vytvářet cvičiště, platit předražená letadla, alespoň podle praxe Fialovy vlády. Takže na důchodcích, školských zaměstnancích, vzdělání, bytech pro mladé rodiny, na sociálních službách, na zdraví…

Pokud by tak kabinet, v tomto případě Babišův, byl prezidentem poražen a nesehnal-li by potřebnou stojedničku poslanců pro přehlasování jeho veta, neměl by prostředky na ty nejdůležitější věci, k nimž jsme se zavázali spojencům. Pak by je opravdu musel někomu vzít. Zbraně totiž, jak je přesvědčen Petr Pavel, mají naprostou prioritu. Nebýt přizbrojeni či dozbrojení, mohlo by se stát, že ruští, čínští nebo jiní ne přátelští vojáci, se v krátké době budou promenádovat po Petříně, zase nám zavřou naše hranice a krásné americké filmy se nedostanou na plátna našich kin a na televizní obrazovky. To by byla škoda, nemyslíte? Navíc hranice Asie by se posunuly až za Krušné hory a Šumavu a my nechceme být Asie, ale Evropa!

Věřím, že Petr Pavel ještě poradí, kde potřebné prostředky vzít. Když řekl ne k přijetí vládní novely, pak jistě má své varianty, kde ušetřit. Vím, že nás občany přece nenechá v nejistotě, že má nápad, kde uspořit, aby bylo nejen na důchody, školství, zdravotnictví ad., ale především na vojáky a zbraně, další obranně-útočné projekty, na rozšíření silnic a mostů, aby se na ně vešla americká či natovská těžká vozidla apod. Jsem přesvědčen o tom, že má v záloze nějaké lepší řešení, než nabízí naše současná populistická vláda. Je to přece náš nejlepší vůdce nejen po Havlu Václavovi, ale řekl bych dokonce, že konkuruje svou moudrostí dokonce Karlu IV.

Jaroslav Kojzar