Tak malá země, jako je naše, dokázala dát světu veliké muže, kteří napomáhali měnit svět a bez jejichž objevů by se lidstvo neposunulo tak rychle dopředu. Komenský, Mendel, Freud, Purkyně, Janský, Heyrovský, Wichterle, Holý… a to jsem jmenoval jen ty nejznámější. Jsme na ně hrdí? Někdy ano, jindy ne. A i svět je někdy ocení mnohem později, nebo dokonce vůbec ne. Tak se i z prestižní Nobelovy ceny stává politikum, ale o tom jsem psát nechtěl. Jde mně o muže, jenž zemřel před sto čtyřiceti lety v Brně, kde vlastně žil většinu života. Ten muž se jmenoval Jan Mendel a vstupem do církevního augustiniánského řádu přijal další jméno – Gregor, tedy Řehoř.
Narodil se v roce 1822 v Hynčicích (dnes Vražné) na Novojičínsku v rodině drobných zemědělců. Podle národnosti byl Němec. Podle svého vyjádření Moravan německé řeči. Školy měl sice německé, ale češtinu ovládal dobře. Maturoval v Opavě, filozofickou fakultu studoval v Olomouci, kde se seznámil s učením profesora Nestlera, jenž se věnoval studiu šlechtění zvířat a rostlin. Studia nedokončil. Podle přání matky vstoupil do kněžského semináře. U brněnských augustiniánů byl v roce 1847 vysvěcen na kněze. Nějaký čas učil jazyky a matematiku na gymnáziu ve Znojmě a současně dojížděl do Vídně se dovzdělávat. Kromě matematiky to bylo v chemii, fyzice, botanice, zoologii a paleontologii. Poté se vrátil do Brna a jsme konečně u jeho »koníčků«, u jeho tří pravidel, tedy Mendelových zákonů dědičnosti. Vlastně u nekonečných pokusů s hrachem a neustálého prověřování. Ne, nebojte se, nebudu popisovat jeho pokusy. Nebyly vždy jednoznačné. Také on toužil po výsledku, který předpokládal, a proto opakoval celý proces až do potřebných parametrů. Nemohl ovšem jinak. Trpělivost nahrazovala další potřebné znalosti, které nám daly až následující generace. Nic ovšem nemůže změnit fakt, že právě on byl prvým, kdo odhalil zákony genetiky.
Na počátku byl tedy on – Řehoř Mendel. V té době už opat starobrněnského augustiniánského kláštera, který namísto dalších případných objevů na poli, které znal a věnoval se mu, musel po svém nástupu do funkce bojovat s rakouskými úřady o peníze pro svůj řád, účastnit se veřejných akcí a přijímat funkce, jež se netýkaly jeho vědeckého zájmu, ale souvisely s funkcí. Jiní pak museli nastoupit, aby už o jeho objevu nemohlo být pochyb. Tím opatem byl skoro šestnáct let a to až do své smrti onoho 6. ledna 1884.
Dnes můžeme oprávněně číst v encyklopediích, že Řehoř Mendel byl moravský přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti, biolog, matematik, botanik, který se zajímal o meteorologii, učitel a augustiniánský kněz, jenž sice byl funkcí opata povznesen mezi brněnskou smetánku, ale zároveň zbaven možnosti nám po sobě zanechat další nové poznatky v oborech, které znal, studoval a v nichž prováděl své experimenty. Je škoda, když tak nadaný vědec je čímkoli vytržen ze své práce, byť jde o tzv. činnost pro veřejnost. Něco jiného je, když ten, kdo je ve svém oboru podprůměrný, spíše by uškodil, kdyby v něm pokračoval. Pak se možná uplatní jinak. Tedy i v politice. Jenže neúspěšní »odborníci« ve svých oborech často bývají stejně neúspěšnými třeba i ve službě veřejnosti. Zvláště pak, když si myslí, jak schopní jsou. Pak je to nejen pro ně tragédie.
Jaroslav Kojzar
Opět perfektní pojednání pana Kojzara, díky. Jeho hodnotné a fundované články čtu velmi rád.
Po listopadovém puči 1989 vstoupila do politiky a politické reprezentace našeho státu šmíra a šmejd a od puče jen škodí lidem a národu. Což bylo taky účelem jejich instalace do vedení Československa. Havel, Klaus, Zeman a jejich kamarádi rozvrátili tento stát. Když jsme si mysleli, že hůř už nemůže být, tito škůdci byli nahrazeni lidmi ještě nižší úrovně – Fiala, Pavel, Černochová, Pekarová, Vystrčil, a mnoho dalších, které máme možnost vidět jak se promenují na televizní obrazovce. Co také můžeme chtít od podprůměrných učitelů – Fiala, Rakušan, Vystrčil, Gazdík apod., nebo od obyčejné úřednice Černochové či prodavačky Pekarové nebo lampasáka v.v. Pavla či elektrikáře Stanjury a dalších „odborníků“?
Nedávno jsem poslouchal v televizi vysloužilého Miloše Zemana. V listopadu 1989 lhal na Letné v Praze, dnes už jen blábolí co mu slina na jazyk přinese, to byly hovadiny co z něj padaly.
Od roku 1948 se naše země možná vyvíjela bez německého vlivu, za to s tak nesnesitelným ruským vlivem, že lidé v roce 1989 řekli, že takhle opravdu ne.
Jsem rád, že Kojzar zmínil jako vědce světového jména i prof. Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček, kterého se snažili bolševici pro jeho názory v roce 1968 zadupat do země.
Včera zemřel další vědec světového jména astronom Luboš Kohoutek, objevitel Kohoutkovy komety a světově nejcitovanější astronom českého původu, kterého bolševici po roce 1968 donutili k emigraci.
Jaký „ruský vliv“?
V roce 1989 řekla jen docela malá část obyvatel, že „takhle ne“. Asi tak 10 %.
K bezpodmínečné kapitulaci byl socialistický systém donucen vojenskými hrozbami ze zahraničí, jmenovitě od Gorbačova.
Naše země byla vždy směsicí českého a německého živlu od dob Karla IV. Po roce 1948 se náš stát vyvíjel dobrým směrem i bez německého vlivu ,dnes stojíme na troskách a vládnou nám neumětelové ,tak alespoň ,že Mendel se stal v Brně tahákem pro výběr peněz.