Snažím se to sice od sebe odhánět, ale nemohu si pomoct. Takto se stále častěji zamýšlím na marností svého novinářského počínání. Zda mé texty vůbec mají nějaký smysl, zda vůbec někdo ještě chce český národ, jak si ho kdysi vysnili a o tento svůj sen bojovali naši předci a já v jejich odkazu nejen vyrůstal, ale přijal ho za svůj?
Je mi z toho nesmírně smutno, protože vím, že lidí mého smýšlení, lidí se stejným vztahem k českému národu, rychle ubývá. Strašně rychle. A bude hůř a hůř, čím početněji českou zemi ovládnou polistopadové generace. Postupem času je pohled na národní povědomí tristnější. Ze školních osnov zcela cíleně zmizela výuka české historie s důrazem na národní buditele – neučí se Palačtí, nečtou se Nerudové, nerecitují se Nezvalové, neposlouchají se Smetanové, nevnímají se Mánesové, neuctívají se Slované, hyzdí se mateřština, dehonestuje se práce, avšak nade vše lid se v hlubokém předklonu klaní zvrácenostem, na které si jen vzpomenete. Hnusí se mi znovu je připomínat.
Tudíž se ptám – pro koho vlastně já a všichni moji kolegové téhož smýšlení píšeme, když o to nikdo nestojí, nikdo nic takového nechce? Věc je totiž tragičtější o to více, že nám tu po listopadu 1989 vyrostly generace takříkajíc nepřesvědčitelné, ony mají svoji pravdu a žádný argument s nimi nehne. Ba co více, ony ani nejsou ochotny o něčem takovém diskutovat. Tím ovšem sama tragičnost nekončí. I z toho mála populace, která dosud na dřeň nezpitoměla, je valná většina z ní orientována na tzv. nákupní košík. Čili když těmto lidem dáte máslo za 10 korun, bude jim úplně fuk, že máme zemi zasviněnou Ukrajinci, muslimy a divochy z Afriky. Ani nepípnou, anžto jejich nákupní košík bude přetékat zbožím za přijatelný peníz. Neveselé to povídání, viďte? Ale pravdivé.
Polistopadové generace jsou jako tsunami – bez mrknutí oka likvidují vše hodnotné, nezastaví se před ničím. A ještě si tu spoušť, kterou po sobě zanechávají, náramně užívají.
Jean Jacques Rousseau napsal: »Jakmile služba obci přestane být hlavní občanskou povinností a jakmile občané slouží raději svou peněženkou, než svou osobou, stát je již blízek zkáze. Mají-li jíti do boje, zaplatí si občané vojsko a zůstanou doma, mají-li jíti do státní rady, jmenují si zástupce a sedí doma. Svou leností a svými penězi nakonec způsobí, že mají vojáky, kteří vlast zotročí, a zástupce, kteří ji prodají… Jakmile se národ dává zastupovat, přestává být svobodným, přestává existovat.«
Rousseau vlastně definuje zkázonosnou podstatu té tolik vychvalované parlamentní demokracie, coby jednoho ze základních nástrojů euroatlantického establishmentu k masovému ovládání lidské civilizace jako takové.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.