Jak to vlastně je? Poslední válka USA a Izraele je agresí nebo ne? Když jsem si přečetl rozhovor na iportaL24.cz s právníkem a diplomatem Petrem Vackem, místopředsedou PRO, bylo mně jasné, že právo se nechá vykládat, jak kdo chce. Už jsem pochopil soudce z případu Walderode, že lze dokonce postavit všechno naopak a je to podle práva. Dokonce proti logice. V rozhovoru s dr. Vackem však nešlo o roli překladatele z Abwehru z roku 1942 a nároky jeho potomků na mobiliář ze zámku Hrubý Rohozec, ale o mnohem aktuálnější věci.
Šlo o agresi Spojených států a Izraele, o porušení Charty OSN, o mrtvé z íránských měst, tedy i o vraždu desítky dívek z jedné íránské školy. Podle Petra Vacka se o agresi nejednalo. Je jiná doba, než byla v poválečném pětačtyřicátém roce, kdy byla Charta sepsána. Dnes přece existují zbraně rychlého ničení, na které nelze odpovědět post festum. Proto je možné, tak nám to dr. Vacek vykládá, preventivním zásahem zničit toho, kdo se připravuje odchýlit od demokratických hodnot (tak jsem také dr. Vacka pochopil) a zničit či alespoň oslabit ho natolik, že své plány nebude moci uskutečňovat. Upozorňuji, že nejde o nový přístup. Předseda vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone o přípravě takového zásahu, ale ve směru Rusko, hovořil počátkem prosince loňského roku v rozhovoru pro list Financial Times.
Prý se, podle Petra Vacka, v článku 51 Charty OSN upravuje použití síly při sebeobraně a USA a Izrael se vlastně svým útokem brání a zřejmě předcházejí tomu, co by následovalo. Podle Trumpa Írán ohrožuje Spojené státy svými raketami a jaderným programem, podle Netanjahua chce Írán úplně zničit jeho stát a zřejmě pobít všechny židy. Nepochopím potom, proč má v íránském parlamentu židovská menšina rezervováno jedno poslanecké křeslo, přičemž tam židů nežije zřejmě ani procento.
Pokud jde o Trumpovo tvrzení, měl by Petr Vacek vědět, že Írán vlastní rakety s dosahem nejvýš pět set kilometrů a že podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), jinak nositelky Nobelovy ceny, jež je přidružena k OSN a sídlí ve Vídni, měl s ní již Írán hovořit o tom, že nebude vyrábět jaderné zbraně. Podle ománského ministra zahraničí Badra Busajdího jednání mezi Íránem a USA, která se konala ještě dva dny před útokem, byla vcelku úspěšná: »Završili jsme den po významném pokroku v jednáních mezi Spojenými státy a Íránem.« Ještě dodal, že další kolo by se mělo uskutečnit následujícího týdne ve Vídni pod dohledem MAAE. K tomu už dojít nemohlo.
Pokud jde o Izrael, Írán mohl vyhrožovat, podporovat Hizballáh, stoupence Alího, ale vzhledem k rozložení sil v regionu, rozdělení muslimů na šíity a sunnity a z toho plynoucí nenávisti skoro na smrt, a podpoře Izraele Spojenými státy, neměl naději tato velkohubá prohlášení uskutečnit. I ty by ovšem vzaly zřejmě za své, kdyby Izrael neuskutečňoval agresívní dokonce záborovou politiku vůči Palestincům.
Ví to všechno pan doktor práv Vacek?
Můžeme se ovšem domnívat, že pan místopředseda mluvil jen akademicky. Nikoli v souvislosti s agresí Spojených států a Izraele. Že šlo jen o jakýsi odrazový můstek k širšímu výkladu. Jenže tam v Íránu umírají lidé. Ne pouhých dvacet nebo třicet politiků a velitelů shromážděných na jednom místě. Jen první útok si vyžádal nejméně 555 mrtvých, jak spočítal íránský Červený půlměsíc. Podle aktualizace z třetího dne, jíž uskutečnila norská lidskoprávní organizace Hengaw, je již nejméně 1500 obětí. Každou nocí se počet zabitých zvětšuje, prý až do doby, kdy íránská společnost svrhne vládu ajatolláhů. Má to však svůj háček. Bývá totiž skutečností, že lidé svou zahraniční mocí napadenou vlast, jíž před tím nemohli přijít na jméno, najednou z vlasteneckých důvodů začínají bránit a seskupí se kolem ní. Vedení si tak dokonce upevní svou moc a připočteme-li k tomu muslimský fundamentalismus a víru v posmrtný život, pak preventivní válka ztrácí svůj smysl. I to by si doktor Vacek měl uvědomit, když agresi USA a Izraele omlouvá a manipuluje s právem.
Je tu konečně i několik otázek. Pokud bychom i pro futurum uznali oprávněnost Vackova výkladu, pak je nutno odpovědět na následující dotazy. Nevím, zda by to náš výkladce dokázal. Přesto je vyslovím.
- Kdo bude určovat, že ne přátelská země už překročila Rubikon a je nutné preventivně na ní udeřit?
- Kolik musí být mrtvých civilistů, aby účel splnil prostředky?
- Co když přece jen onen preventivní úder vyvolá protiúder a dojde k válce, jež ohrozí mnohé další země nebo dokonce život na zemi? I za tu cenu udeřit?
- Co když rozhodnutí o útoku, zbraně a celá válečná mašinerie bude v rukou nenormálních lidí a ti poženou svět do sebezničení?
Co na to doktor dvojího práva Petr Vacek?
Jinak podotýkám, že muslimský fundamentalismus je mně naprosto cizí a odsuzuji ho. To, jak jedná se ženami, je proti smyslu lidského žití. Ostatně každá víra založená na preferenci mužského pohlaví, na kastách či jiných partikulárních tvrzeních, je proti lidské přirozenosti. Přesto si nikdo, ani národy, které si o sobě myslí, že jsou vyvolené, nemůže osobovat právo změnit zřízení nebo vládu zásahem zvenčí a vraždit přitom nevinné podle středověkého hesla: »Bůh si své potom vybere« (papežský legát Arnaldus Almericus).
Navíc současné války jsou většinou o zdroje a tedy zlodějské.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.