Moravská zemská knihovna v Brně, jejíž součástí je i knihovna nedávno zesnulého spisovatele Milana Kundery, má nemalý problém. Vedení silně pochybilo, když nenásledovalo kroky pražského radního Jiřího Pospíšila (radil se s velvyslancem o vystoupení ruské pěvkyně Anny Netrebko v Obecním domě) a s předstihem nenavštívilo ukrajinské velvyslanectví, aby s ním konzultovalo případnou = náhodnou = neoficiální návštěvu francouzského herce Gerárda Depardieua.
Držitel mnoha mezinárodních filmových cen, včetně Zlatého glóbu a dvou Césarů, pobýval v čase nedávno minulém na Moravě a zavítal i do města pod Špilberkem. Protože v ten čas se zřejmě spustil vydatný Blažkův déšť… a on se zrovna nacházel v ulici Kounicovy 65a, a deštníku nemaje, sáhnul po první klice, jež se mu namanula. Jedlé (Ne)jedlé, hlavně když bude v suchu…
Ocitl se v prostorách, které jsou věnovány jeho dávnému a letitému příteli Milanu Kunderovi. Tak se tam trochu porozhlédl, když už vešel… – před tím lijákem… Taková persona samozřejmě neunikla pozornosti a nastal poprask. V debatě na Novinkách se demokraté předhánějí v chrlení nenávistných příspěvků (Depardieu totiž dostal v lednu 2013 ruské občanství a netají se sympatiemi k prezidentu Putinovi) v typickém stylu – to se to bojuje z tepla obýváku…
Trpělivost nad těmito slinty evidentně došla jistému Petru Boháčkovi, jenž všem těmto válendovým bojovníkům poslal jasný vzkaz, který podepisuji tím nejdražším perem zn. Parker, které jsem kdysi dostal od manželky k Vánocům a užívám ho pouze při výjimečných příležitost (tato jí je) – cituji doslova: »Doporučil bych všem hrdinům od klávesnice, kteří rozdělují společnost a šíří nenávist mezi občany ČR, aby se nejdříve zamysleli nad sebou. Aby nejdříve aplikovali svá doporučení a pruzení na sebe. Tedy v tomto konkrétním případě odjeli na Ukrajinu bojovat tam proti tomu jejich RuSSku, proti tomu jejich Putlerovi, a neotravovali s tím nás, české občany, pro které je na prvním místě naše republika a naši občané!«
Ano, pane Boháčku, vyjadřuji plný souhlas s vaším doporučením. Žvanit, žvanit a zase žvanit bez konkrétního skutku – och, jak typické pro českou povahu. Ostatně – kyjevská junta bere do zákopů už kohokoli (dokonce odvádí i mentálně postižené), takže stačí navštívit příslušný odbor černochovského ministerstva obrany a odcestovat vstříc válečnému dobrodružství = zabíjet RuSSy.
Na závěr ještě jedno doporučení ode mě – vezměte si toaletního papíru, co uvezete, klidně na úkor třeba hygienických potřeb, poněvadž při prvním kontaktu s realitou se ze všeho nejdříve pose*ete…, než ji koupíte definitivně.
Pavel Votruba