Americký prezident Donald Trump přišel s velmi neotřelou politikou, ať už jde o řešení významných zahraničně politických otázek anebo otázek ekonomických. Tuto politiku lze charakterizovat jako nacionalistickou. Nic proti tomu, když někdo upřednostňuje své národní zájmy. Tak by měla konec konců postupovat i česká politická reprezentace. A já doufám, že se toho dočkám od nové Babišovy vlády.
Donald Trump nedávno rozhodl, že Číně vypálí k 1. listopadu dodatečná dovozní cla 100 %. Americký prezident se nazlobil, že Čína chce používat, podobně jako to dělají Spojené státy u jiných komodit, vzácné zeminy – kovy jako nástroj politického vyjednávání. Čína se vyjádřila v tom směru, že vzácné zeminy – kovy, které mohou mít dvojí užití (to znamená, jak pro civilní účely, tak pro účely vojenské), tak omezí jejich dodávky na Západ. Čína a Rusko ovládají většinu světové těžby a zpracování vzácných zemin-kovů, jež jsou zapotřebí ve vojenském průmyslu. Při výrobě zbraní, např. při výrobě raket, při výrobě dronů, atd. Takže samozřejmě, pokud Čína nezmění svůj názor na věc, bude západní zbrojní průmysl kulhat na obě nohy.
Je zřejmé, že vzácné zeminy-kovy jsou i v jiných zemích světa, v zemích Afriky či v zemích Latinské Ameriky. Ale Čína udělala všechno pro to, zejména v Africe, aby získala v těchto státech investiční výhodu tím, že těmto zemím často poskytuje bezúročné úvěry v rámci projektu Pás a stezka. Tím získala v posledních letech přístup v řadě těchto zemí k nejrůznějším surovinám, včetně vzácných zemin. Západu se nevyplatila neokolonialistická politika, kterou vůči Africe provádí, a to zejména Francie a Velká Británie. Proto tyto země ztrácejí v Africe vliv a nedaří se tam ani Spojeným státům. Spojené státy, ani Evropská unie nemají k dispozici program, který by se rovnal čínskému projektu Pás a stezka. Číňané pumpují do zemí, které jsou napojeny na tento program, zejména se jedná o země Asie, Afriky, ale také Latinské Ameriky, ohromné peníze na investice především do infrastruktury: do výstavby železnic, rychlostních komunikací (pozemních), ale také přístavů atd. Samozřejmě, že tyto peníze, které jsou bezúročné, se Číně vracejí ve formě surovin, jež jim tyto země dodávají.
Západ prostě zaspal a teď bude mít velké problémy dostat se k těmto surovinám, zejména pak k vzácným zeminám. Americkému prezidentovi teď nezbyde nic jiného, nežli se s Čínou dohodnout, a to velmi po dobrém. USA totiž tahají za kratší konec provazu. Zajímavá jsou v této souvislosti také čísla, která charakterizují růst čínského vývozu za posledního půl roku a to na trhy mimo Spojené státy. Export Číny se v září do těchto zemí meziročně zvýšil o více než 8 %, po srpnovém nárůstu o 4,4 %. Překonal tak veškerá očekávání. Na druhé straně klesají vývozy Číny do Spojených států. A v tuto chvíli se přímý vývoz Číny do Spojených států rovná zhruba jedné desetině jejího celkového vývozu. Vliv na tento jev má tedy zj. neurvalá celní politika amerického prezidenta Trumpa. USA a Čína sice v květnu uzavřely prozatímní obchodní dohodu snižující vzájemná cla na rozumnou úroveň, ale prezident Trump jednostranně oznámil, že hodlá dovoz z Číny zatížit dodatečnými cly ve výši 100 %.
Americký prezident se nejspíš přepočítal. Neboť Čína dokázala velmi flexibilně přesměrovat významné části svého zahraničního obchodu mj. do zemí jihovýchodní Asie. A samozřejmě bude hledat odbytiště také v zemích, které jsou navázány na projekt Pás a stezka. USA a jejich prezident se chytily do vlastní pasti a teď budou rády, když se s Čínou dohodnou na rozumném kompromisu. Určitě to nebude kompromis, který by respektoval především zájmy Spojených států. Číňané jsou dnes v situaci, že mohou dosáhnout dohody win-win. Tedy zájmy obou zemí – USA a Číny – budou respektovány rovnocenně. Já pan, ty pán.
Je to podle mého názoru poslední imperialistický výpad Donalda Trumpa vůči Číně, neboť se nepochybně poučí z této zkušenosti. Prostě Čína je v tuhle chvíli v lepší vyjednávací pozici nežli USA.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.