Podíváme-li se do naší Ústavy, zjistíme, že »Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. …Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo«. V přeneseném slova smyslu z toho plyne, že LID JE ZAMĚSTNAVATELEM A POLITICI JSOU ZAMĚSTNANCI LIDU. A lid si své politiky platí a ne zrovna špatně. To by tedy mělo mimo jiné znamenat, že lid – zaměstnavatel, má vůči politikům právo zasáhnout, pokud politici neplní své povinnosti vůči lidu – zaměstnavateli.
A nyní si položme několik otázek. Co udělá zaměstnavatel, když ho zaměstnanec
a) okrádá,
b) podvádí,
c) nebo je neschopný vykonávat své povinnosti?
A takových otázek bychom mohli položit ještě celou řadu, ale pro ilustraci stačí tyto základní.
Co tedy udělá zaměstnavatel s takovým zaměstnancem? V prvním případě na něj podá trestní oznámení, propustí ho a žádá úhradu ztráty na majetku, kterou mu zaměstnanec – politici způsobili. To samé udělá ve druhém případu. Ve třetím takového zaměstnance urychleně propustí dříve, než způsobí velkou a nevratnou škodu.
Několik konkrétních příkladů
Kdo si dnes vzpomene na flotilu Československé námořní plavby? A ví vůbec ještě někdo, že ČR patří část přístavu v Hamburku, natož abychom věděli, jak a kým je využíván a kam plynou zisky? Jak se privatizovaly průmyslové podniky, uhelné doly a další státní majetek? Jak je možné, že je prodána pitná voda do rukou zahraničních firem? Kolik podvodů se udělalo v rámci takzvané restituce? Proč je Česká pošta před krachem? To už dnes nikdo nespočítá.
Takto, kdyby nakládali zaměstnanci s majetkem zaměstnavatele, asi by se jednalo o úmyslný trestný čin. Zaměstnavatel by měl právo a také povinnost na tyto lumpy podat trestní oznámení a s okamžitou platností by je propustil ze zaměstnání.
Další příklad vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je následující. Nový zaměstnanec (politik) je na základě konkurzu (voleb) přijat do zaměstnání. Podepíše smlouvu, kde je jasný obsah jeho povinností (Programové prohlášení vlády). Po roce si tento zaměstnanec (vláda) řekne, že ho plnění těchto povinností nebaví a že pro něj bude výhodnější dělat pravý opak toho, co svému zaměstnavateli – lidu – nasliboval a na základě čehož ho zaměstnavatel přijal do práce. Jako konkrétní příklad mohu uvést Programové prohlášení, se kterým takzvaná pětikoalice zvítězila ve volbách a které po roce vládnutí postavila na hlavu a dělá pravý opak toho, než co před volbami slibovala. Navíc premiér ještě drze prohlásil, že se nikoho nebude ptát na jeho souhlas s tímto veletočem. Takový veletoč je prý zcela legální. Nikdo se nás – lidu – neptal, jestli chceme nejdražší energie v Evropě, nikdo se nás neptal, jestli chceme nejdražší potraviny v EU, nikdo se nás neptal, jestli chceme vyšší daně, jestli chceme nižší důchody a do důchodu odcházet v pozdějším věku atd., atd.
Jako zaměstnavatel byste si to nechali líbit? Asi ne. Tak proč si to necháváme líbit jako lid, jako voliči?
Také se může stát, že zaměstnavatel potřebuje na nějakou vedoucí funkci odborníky a na základě konkurzu (v případě politiků na základě voleb) vybere uchazeče o tuto práci. Pokud se ukáže, že noví zaměstnanci (politici) nejsou schopni plnit stanovené úkoly, rozváže s nimi zaměstnavatel pracovní poměr ještě před tím, než jim skončí smlouva – volební období.
No a jak to vypadá s tím zdrojem veškeré státní mocí lidu?
Máme možnost zabránit různým »privatizacím« majetku státu (tudíž lidu) a požadovat náhradu způsobené škody po pachatelích?
Máme možnost propustit politiky (vyslovit jim nedůvěru a odvolat je z vlády), pokud si neplní povinnosti vůči občanům? Máme možnost vyvolat předčasné volby? Máme legální možnost zbavit se vlády, která ignoruje oprávněné požadavky lidu, v jehož prospěch má řídit stát?
Nemáme!
Dobře, uděláme tedy demonstraci. Nic? Žádná odezva? Uděláme druhou. Vláda zbaběle uteče do hor, ale na její aroganci se nic nezmění. Od organizátorů vláda dostane požadavky, které ignoruje a ani na ně neodpoví. Nuže, zkusíme to potřetí. Budeme blokovat vládní budovu ve Strakovce – bohužel v neděli, kdy je v této budově jen vrátný a narychlo povolaní policisté. Můžeme od takové akce očekávat »zmoudření« vlády?
Nemůžeme!
Chybí nám totiž základní nástroj, který mají skutečně demokratické státy, jako například Švýcarsko. Tím nástrojem je Ústavní zákon o všeobecném referendu. Ale ne žádný takový okleštěný zákon, který nebude obsahovat možnost odvolání vlády, který nebude obsahovat souhlas lidu se závažným rozhodnutím vlády a Parlamentu. Například umístění vojenských základen cizích států a umístění cizích vojsk na území ČR, vstup nebo ukončení členství v NATO, EU nebo dalších obdobných organizací. Ne takové referendum, kde je nutno pod petici posbírat více podpisů, než je občanů ČR s volebním právem atd. Ne referendum, kde bude korespondenční hlasování, které je podle zahraničních zkušeností nevěrohodné a zneužitelné.
Jestliže shrnu tuto svoji úvahu, máme sice Ústavou zaručenou moc lidu, ale v reálu nám naši »političtí zaměstnanci« znemožňují naše ústavní právo naplňovat. Považují nás za nesvéprávné? Hlavně, že je to demokratické. Alespoň podle našich politiků.
Ladislav Petráš
Diskuze je uzavřena.