Cíl: Destabilizace?

Mikuláš Minář a jeho Milion chvilek se opět dali do boje. Jejich mentor, profesor Tomáš Halík, vyhlásil totiž novou svatou válku, řekl bych dokonce křížové tažení, proti současné vládě a za Petra Pavla. Hlavním heslem se stalo Stojíme za prezidentem, protože byl ministrem zahraničí Macinkou uražen a nemá zřejmě jak se bránit, když moc nad zemí ovládli populisté, kteří vedou stát do záhuby. Proto prý se v březnu sejde, tentokrát na pražské Letné, možná dokonce milionová demonstrace, jakási ukázka síly a potvrzení odporu lidu proti vládě, která nás chce zavléct na východ.

Domnívám se, že my všichni, včetně těch demonstrujících, jsme se ocitli ve velké spleti lží a polopravd. Především slova o odporu lidu. Jakého lidu? Ti, co tam nebyli, ta většina národa, patří do kategorie nelid?

Pokud jde o tvrzení o našem zavedení na východ, jde o vyloženou lež. Žádné zavedení na východ se nekoná. Babiš už dokonce některé své záměry po zákroku amerických šéfů odvolal nebo upravil (viz zbraňová iniciativa a letadla F-35), ale to zřejmě Mikuláši Minářovi nevadí. Další demonstrace se prý bude v každém případě konat. Údajně za prezidenta, ale že by to Petr Pavel potřeboval, je naprostý nesmysl. Dokáže se obhájit, pokud by to bylo potřeba, jistě sám. Tvrdit se ovšem nechá všechno a je-li to posvěcené, pak to pro některé málo přemýšlející jistě musí být pravda.

Už samo zajišťovánímísta, tedy blokace Staroměstského náměstí na určité termíny, svědčí o něčem jiném. Podle informací, které jsou přístupné na internetu, si data akcí dopředu zarezervoval spolek Pražský Majdan, jenž údajně nemá nic společného s Milionem chvilek. Když nemá, tak nemá, ale proč tedy jím zablokované dny převzalo Minářovo hnutí? Proč už předem byly zabezpečeny potřebné technické záležitosti a to na termín zajištěný Pražským Majdanem? Zajistit všechno nejde přece přes noc. Přitom nebylo ještě známo ani téma, pod nímž bude demonstrace svolána? Pokud Milionáři uzmuli datum zmíněnému pražskému spolku a jen to neprosáklo na veřejnost, potom se ovšem omlouvám. Do zákulisí akce naštěstí nevidím a ani vidět nechci.

Zajímalo mě proto, co je onen zmíněný spolek? Podle jejich vlastního vyjádření »Pražský Majdan je jednou z největších neziskových organizací v České republice, která aktivně pomáhá Ukrajině od začátku rusko-ukrajinské války. Od roku 2014 organizujeme přímou a konkrétní pomoc ukrajinské armádě, lékařům a obětem ruské agrese. Neúnavně informujeme evropské společenství o vývoji na Ukrajině a usilujeme o zpřísnění sankcí vůči Rusku.«

Dále je uvedeno, že čerpá nemalé prostředky ze státního rozpočtu. Řada jeho členů či zaměstnanců zřejmě tedy má docela slušný příjem. A pak, že neziskové organizace a jejich členové žijí na pokraji chudoby a jsou závislé na dobrodiní!

Pokud se dál zamýšlíme nad jeho cíli, pak musíme dodat, že v roce 2014 nešlo o žádnou ruskou agresi. Bylo tomu právě naopak. Zasahování do vnitřních věcí Ukrajiny ze strany USA a Evropské unie vyvolalo občanskou válku. Šlo o akci proti volbami vzniklé vládě a prezidentovi vzešlému taktéž z demokratických voleb. Ani torpedování následných Minských dohod nebylo ze strany Ruska, jak přiznala německá kancléřka Merkelová, signatářka zdejších dohod, ruskou záležitostí.

Také tvrzení, že Milion chvilek není propojeno se spolkem Pražský Majdan, je nevěrohodné. Jestliže jsou v okamžiku vzniku Babišovy vlády zablokovány termíny pro demonstrace, jež by jí měly ztížit práci, vyvolává to mnoho otázek. Tehdy, před Vánocemi, přece ještě nikdo nevěděl, že si předseda Motoristů Macinka s prezidentem přes poradce Koláře bude zcela diletantsky dopisovat. Ony demonstrace proto měly, jiný výklad nevidím, opravdu jen komplikovat činnost nové vlády a udělat vše, aby nebyla schopna naplňovat své vládní prohlášení. Tady jsou důvody pro údajné zablokování tolika termínů pro demonstrace, které chce využít nebo využívá Minářovo hnutí. Je-li tomu tak, je to důkazem vzájemné propojenosti.

Četl jsem na internetu, že Praha opět prudí a že chce vyvolat občanské nepokoje. Nejde ovšem o Prahu, ale o ze všech stran sem přijíždějící stoupence pětikoaličních pořádků, jež nás dovedly k současným problémům, a které musí napravovat Babišova vláda. Mám sice výhrady k některým jejím postupům a k nenaplnění předvolebních slibů, ale tento kabinet je stále přijatelnější, než ten, co byl ve volbách poražen. Chápu, že současná opozice není spokojena s porážkou, ale zavinila si to sama. Není na koho co svádět. V normálním demokratickém státě by za škodlivá rozhodnutí (viz stavební zákon či souhlas s přijímáním migrantů) byla pohnána snad i k trestní odpovědnosti. V Česku se ale za chyby politiků, i když znamenaly miliardové ztráty, k odpovědnosti nevolá. Je to špatné, ale je to tak.

Nejsem schopen proto pochopit, že ti, co leccos zavinili, a jejich podporovatelé, mají dost drzosti ještě organizovat demonstrace, které nepřinesou nic jiného, než ještě hlubší příkopy mezi oběma částmi naší společnosti a znesnadní vládnutí, které by mohlo být ve prospěch všech.

Jaroslav Kojzar