Včera jsem v jiném komentáři připomenul remešské a karlshorstské podepisování kapitulačních dokumentů Německem. Nebudu se k němu vracet. Lze si ho stále přečíst na iportaL24.cz. Podle podepsaného dokumentu válka v Evropě skončila před půlnocí z osmého na devátý květen. Jenže v Čechách tomu bylo jinak. Pražské povstání, které začalo 5. května, neskončilo osmého, ale devátého, což si lze přečíst i v současných režimních učebnicích. Rudá armáda vstoupila do Prahy, jež stále bojovala, v ranních hodinách 9. května a setkala se na některých místech se zuřivým odporem. Jen tak mimochodem – poručík Gončarenko na pražském Klárově zahynul právě devátého. Má ve skále pod Kramářovou vilou, oficiálním sídlem premiéra, dokonce malý památníček. Lze si to na něm přečíst. Takže, jak to vlastně bylo?
Dohoda Toussaint-Kutlvašr z odpoledních hodin 8. května umožnila, aby nacistické jednotky a němečtí civilisté mohli volně projít městem – dokonce se ve směru odchodu otevřely barikády. Tím směrem byl americký zábor u Plzně. Obava z toho, že Rudá armáda bude nemilosrdná k těm, kteří rozvrátili západní část jejich země, byla u nacistů veliká. Američané tuto zkušenost neměli.
Tak se kromě fanatických nacistů směrem na Plzeň hnal leckdo. Dokonce i Frank, Henlein a příslušníci gestapa. Praha se tím hodně od nacistů vyprázdnila. Nikoli však úplně. Byla dokonce místa, kde se 9. května intenzívně bojovalo, bez ohledu na slavení v centru města, po celý den.
Napsal jsem o bojích »po celý den«. Nejde zase o »komunistickou propagandu«?
Nechme stranou první střety s těmi, co se ještě pokusili zadržet Rudou armádu. Tedy prostor Dejvic, především kolem německých vysokých škol, nebo další místa, kde stále bojovaly malé skupiny nacistických ozbrojenců, kteří se nestačili včas přesunout přes mosty a vzdorovali rudoarmějcům. Chci připomenout regulérní boj vedený od Zlíchova na jihozápadní okraj města.
Mohl bych ovšem také psát o části 3. útočné brigády SS a pěší divize Wiking, které byly rozmístěny v prostoru Stromovky a Starého Bubenče v počtu 2000 mužů, jež měly zabránit vstupu Rudé armády do města a jejichž nesplněným úkolem byla likvidace Libeňského mostu. Bylo by jistě možné se také zmínit o posádce Kbelského letiště, jež ostřelovala těžkými zbraněmi Vysočany, atd., atd. S těmi všemi by si povstalci těžko mohli v krátké době poradit, aniž by při tom nebyly desítky, možná stovky mrtvých.
Velmi průkazným a tedy i dosvědčujícím nepravdu současných tvrzení je především však zmíněný regulérní boj od Zlíchova na jihozápad.
Ráno 9. května: Sporadická střelba mezi povstalci a SS jednotkou se postupně začíná měnit ve skutečný válečný střet.
11 hodin: Pokus vyslat parlamentáře ztroskotal. Střelba z těžkých kulometů ze Žvahova zabraňuje povstalcům postupovat. Tanky slíbené velitelstvím Bartoš nedorazily.
11,30: Němci obsazují továrnu Prastav a v okolních vilách probourávají střílny.
13 hodin: K barikádníkům dorazilo přece jen pět obrněných vozů vyzbrojených lehkými kulomety. Proti nim však stoji tanky zn. Tiger.
15 hodin: Pokus o útok ze Žvahova za pomoci jednoho z obrněných vozů nevyšel. Tiger ho jednou ranou vyřadil. Jsou mrtví a ranění.
16 hodin: Další pokus o jednání. Neúspěšný.
17,30: Boj o kótu 306 v prostoru Dívčích hradů. Nacisté ustupují. I na dalších úsecích se bojuje. Jsou ranění a mrtví.
19 hodin: Je osvobozen Žvahov, obsazeny tratě a svah v prostoru hlubočepského hřbitova, barikádníky znovu obsazena továrna Prastav. Pražané postupují ve směru na Barrandov a Křenkov. Němci pomalu ustupují směrem na Zbraslav a k Radotínu, při tom vraždí civilisty. Jsou případy, kdy muže přibili na vrata jejich domků.
Po 21. hodině: Přijíždějí sovětské jednotky a nahrazují Pražany.
Dejme si otázku: Byla už tedy Praha zbavená nacistů? Bojovalo se v ní 9. května, nebo nikoli?
Odpovědět by mohli ti, co padli ve »městě, kde se nebojovalo«. Tedy Václav Arnold, Antonín Bohata, Vítězslav Brumlán, Karel Bud, Václav Bůzek, František Čermák, Antonín Černík, Jan Doubrava, Zdeněk Fialka, ing.Miroslav Filipec, Wladen Grünwald, Karel Heidler st., František Hrdlička, Vladimír Hyška, Karel Jaroš, Antonín Kaštánek, Josef Klimpera, Josef Liška, Jaroslav Macháček, František Merhaut, Karel Nemastil, Jan Pavlovič, Josef Port, Theodor Röder, Jaroslav Skřivan, Vladimír Sloup, Václav Smolík, Ludvík Svára, Ludvík Škarda, Otakar Špotz, Adolf Toužimský, Emil Tröster, Václav Ulrich, Dominik Valouch, Josef Vaňata, Václav Zdich, Jan Zich… Velmi krutým způsobem byli zavražděni ještě Karel Heidler ml., Václav Kouba, Karel Kouba, Juraj Kudlač, Karel Khünel, Jindřich Nebeský, František Nechyba, Josef Novotný, Libuše Nožičková, Anděla Stružková… Všichni 9. května 1945. Ti nám už odpovědět nemohou. Desku s jejich jmény z neudržovaného památníku na Barrandově někdo ukradl a zřejmě odnesl do »sběrných surovin«.
Také zde tedy 9. května, ač všude už měl být mír, musela zasahovat Rudá armáda a nakonec ukončit 2. světovou válku v Evropě poslední bitvou několik desítek kilometrů od Prahy v Milíně u Příbrami. To bylo 11. května 1945.
Co z toho vyplývá? Že řeči o osvobozeném městě ještě před příchodem Rudé armády jsou jenom účelové lži.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.