Česká pošta (ČP) získala mimořádnou příležitost stát se technologickým lídrem a vzorem státních podniků a státní správy. Například aktuální rozšiřování datových schránek pro podnikatele (OSVČ) a jiné osoby a také další technologické inovace umožňují poště ušetřit lidskou pracovní sílu. Díky těmto technologiím totiž už pošta nebude muset doručovat tolik dopisů od státní správy občanům a podobně.
ČP odhaduje, že by nyní mohla zrušit asi 300 poboček a postrádat tisíce zaměstnanců, kteří teď na těchto pobočkách pracují. Na tomto příkladu je krásně vidět, jak nové technologie pracují za lidí. Je to ostatně stejná myšlenka, která byla od počátku průmyslové revoluce před více než 300 lety let. Tehdy inovátoři zaváděli industriální revoluci právě proto, aby stroje pracovali za lidi. Nejprve parní stroje, později na elektrický pohon a další zdroje.
Jak asi ČP naloží s touto unikátní příležitostí. Když stroje, nyní nové digitální technologie, budou pracovat částečně za lidskou pracovní sílu, mohou pochopitelně zaměstnanci pracovat méně. ČP se tak může stát lídrem ve využití nových technologií a humanizace práce a zkrátit zaměstnancům pracovní dobu. Zatímco hlupáci by chtěli některé zaměstnance propustit a ostatní zaměstnance by naopak paradoxně nutili, aby pracovali stejný počet hodin jako dosud, inteligentní lidé chápající dějinný technologický vývoj a postupnou humanizaci práce mohou zkrátit pracovní dobu všem poštovním zaměstnancům a práci rozdělit mezi všechny z nich. Zkrácení pracovní doby zaměstnancům ČP například na sedm hodin denně by z ČP učinilo skutečný vzor pro českou státní správu. Různé instituce státní správy by si potom mohly brát z ČP vzor a pokoušet se digitalizací a automatizací také snížit pracovní dobu svých zaměstnanců. Podobně bude stále více postupovat i soukromý sektor, včetně robotizace.
V dějinách vždy existují průkopníci. Jeden zavede inovaci a další ho pak následují. Dříve zaměstnanci pracovali i 14 hodin denně, pak 12 hodin, poté 10 a nakonec se díky technologickému pokroku a požadavkům zaměstnanců podařilo snížit pracovní dobu na osm hodin denně. Teď je čas na sedm hodin denně, možná jen na šest. Nabízí se také zkrácení pracovního týdne z pěti dnů na pouze čtyřdenní pracovní týden neboli třídenní víkend. Čtyřdenní pracovní týden (například osm hodin denně krát čtyři dny = 32 hodin práce týdně) je ostatně již diskutován jako aktuální možnost v řadě vyspělých zemí světa. Někteří zaměstnanci by mohli pracovat například jen od pondělí do čtvrtka, jiní zase jen od středy do soboty, nebo jinak podle potřeby, prostě každý jen čtyři dny.
Jelikož ČP provádí důležitou činnost ve státě, zaslouží si státní podporu. Podobně jako máme bezplatné zdravotnictví nebo školství, máme také státem finančně podporovanou poštu. Samozřejmě si pošta na všechnu svoji významnou činnost nemůže sama vydělat. Také vláda si na sebe nevydělá a nikdo ji neosočuje z parazitismu a nenutí ji, aby si pokoutnými obchody přivydělávala v privátním sektoru, například prodejem losů.
Kdo by měl být hlavním reorganizátorem ČP v uvedeném smyslu? Pochopitelně vláda a management pošty. Problémem je, že vláda i management se často v dějinách ukazují jako myšlenkově zaostalí aktéři, protože bývají odtrženi a odcizeni od práce zaměstnanců. Proto často brzdí pokrok.
Zaměstnanci však mají obvykle zkušenost z každodenní praxe a umí používat zdravý rozum. Mnozí mají výborný vhled do tendencí vývoje, vidí, odkud a kam technologický vývoj do budoucna směřuje a jaké to má možnosti na humanizaci práce. V situacích, kdy vláda a management neplní svoji službu svým občanům a zaměstnancům, musejí obvykle přijít na řadu odbory. Poštovní odbory se v takovém případě spojují a přicházejí nejprve s vyjednáváním, v případě potřeby se stávkovou pohotovostí nebo přímo stávkou. Pokud by se zastavilo doručování důležité pošty na dny, týdny nebo měsíce, dokonce i nechápavá vláda i management by nejpozději poté patrně pochopily, kam kráčí technologický pokrok a humanizace zkracováním pracovní doby.
(zmk)