Kdo by to byl řekl, že už jsou to tři roky? Před třemi lety se nám všem obrátil svět vzhůru nohama. O slovo se stále hlasitěji hlásila nová nemoc covid-19, o níž se ještě v únoru psalo v Česku – tak trochu posměšně – jako o korunaviru. Mělo se za to, že jde o snahu farmaceutických firem a výrobců zdravotnických pomůcek, jak vydělat na lidech co nejvíce peněz. Že však nejde o pouhé strašení, bylo evidentní poměrně záhy. Zatímco ještě 6. března 2020 se celosvětově mluvilo o sto tisících nakažených, za tři týdny na to už jich byl více než pětinásobek! A na samém počátku dubna pak počet infikovaných překonal milionovou cifru…
Začalo období zákazů, karantén, nouzových stavů. Například v ČR Bezpečnostní rada státu od 11. března zrušila na neurčitou dobu výuku na základních, středních, vyšších odborných i vysokých školách. A dvanáctého března pak od 14 hodin vyhlásila nouzový stav na území celé republiky. Postupně docházelo k zákazu akcí, zavírání obchodů, restaurací, sportovišť a následně i volného pohybu lidí po celé ČR.
Ekonomika dostala stopku nejen v našich luzích a hájích, ale prakticky v celé Evropě. A problémy hlásily i další světadíly. Dlužno dodat, že nemalé, ačkoli například prezident USA Donald Trump dlouho nebezpečí pocházející z nového viru bagatelizoval a pak na to doplatilo nejen obyvatelstvo jeho země, ale o hodně později i on sám.
Osmadvacátého června 2020 bylo hlášeno již více než deset milionů infikovaných a počet zemřelých se dostal k půlmilionové hranici. Problémy přetrvávaly ještě další dva roky a je paradoxní, že celý slavný covid jako by mávnutím kouzelného proutku zmizel se začátkem války na Ukrajině. Inu, možná něco na tom »korunaviru« přece jen bude…
(pk)
Diskuze je uzavřena.