Odborníci bijí na poplach, chybí revmatologové, pacienti se nedostanou k léčbě včas

Počty pacientů s revmatickým onemocněním roste, počty revmatologů naopak klesají. V devíti českých okresech revmatologové zcela chybí. Čekací doby na vyšetření u revmatologa se pohybují v rozmezí od 3 do 8 měsíců. Každý den čekání na účinnou léčbu přitom zvyšuje riziko vzniku přidružených nemocí, jako jsou srdeční choroby nebo postižení plic.

Nejedná se o nové informace. O tíživé situaci nejen v oblasti revmatologie, ale i v dalších oborech, média informují dlouhodobě.

Situací v revmatologii se zabývali odborníci na schůzce u kulatého stolu v Poslanecké sněmovně, kterou podnítila Revma Liga ČR.

»Pacienti v akutní fázi revmatického onemocnění často potřebují léčbu v řádu dní či týdnů, nikoli měsíců. Bohužel současný nedostatek revmatologů znamená, že mnoho z nich musí čekat neúměrně dlouho. To znamená prodlužování období bolestí a pro některé pacienty i rozvoj nevratných poškození kloubů,« vysvětlil důležitost včasné léčby místopředseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Tom Philipp, který je sám specializací revmatolog.

Zánětlivá revmatická onemocnění zasahují do soukromého i pracovního života pacientů, nevratně ničí jejich klouby a sužují je bolestí, která může postupně vyústit v deprese, úzkosti a problémy se spánkem.

Česko se dlouhodobě potýká s nedostatkem revmatologů. Lékaři v Česku nyní pečují o více než 239 tisíc pacientů s nejvýznamnějšími revmatickými nemocemi. Nejčastější z nich je revmatoidní artritida. »Pouze 9,4 % z celkového počtu pacientů s revmatoidní artritidou, kteří jsou v péči lékařů, čerpá příspěvek na péči, přičemž pouze v 1,2 % jde o příspěvek stupně IV,« uvedl vedoucí odboru analýzy dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) Jiří Jarkovský.

Nejhorší situace je v příhraničních oblastech

Zatímco počet nemocných neustále roste, revmatologů nepřibývá. Přibližně třetina revmatologů je starší 60 let. Podle lékařů odpovídá optimum hodnotě 4,2 revmatologů na 100 000 obyvatel. V Česku, ale i v řadě jiných evropských zemích, je jich o polovinu méně.

Problémem je, že většina lékařských fakult má omezenou výuku revmatologie. »Medik, který se i přesto pro tento obor rozhodne, musí po vystudování medicíny absolvovat interní kmen a teprve poté revmatologickou specializaci. Často dochází k tomu, že takový lékař není využíván pouze v revmatologii, ale také v interních nebo osteologických ambulancích, pro které má rovněž kvalifikaci,« vysvětlil předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP a přednosta Revmatologické kliniky 1. LF UK v Revmatologickém ústavu v Praze Ladislav Šenolt.

Odborníci upozorňují také na nerovnoměrné rozložení revmatologické péče v Česku. Nejhorší situace je především v příhraničních oblastech. Řešením by podle lékařů mohla být residenční místa, motivace studentů a mladých lékařů, podpora revmatologických ambulancí v regionech a bližší spolupráce s praktickými lékaři, kteří by mohli převzít péči o méně složité pacienty.

Dostat se k lékaři včas je důležité také kvůli tzv. oknu příležitosti. Jde o konkrétní časový úsek pro nasazení léčby. Pokud začne léčba v době, kdy je okno příležitosti otevřené, existuje velká šance, že se významně zlepší klinický stav pacienta, nedojde k trvalému poškození kloubů a nemoc se dostane do remise – tedy fáze, kdy sice existuje, ale neškodí. »Toto okno trvá přibližně tři měsíce od prvních projevů nemoci. Protože je třeba počítat s tím, že diagnostika nemoci zabere nějaký čas, je ideální, aby se pacient k lékaři dostal nejpozději do šesti týdnů,« vysvětlil Šenolt.

(jad)