Centrální vytápění je nejrozšířenějším způsobem vytápění v sektoru služeb a využívá ho i 40 % domácností. Na centrální zdroje tepla je zároveň napojena téměř polovina nově postavených bytů. Podle odhadů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se ceny tepla v letošním roce budou pohybovat v průměru od 875 korun za GJ v Pardubickém kraji až po 1223 korun za GJ v Praze, kde obyvatelé zaplatí za teplo nejvíce. Na konečnou cenu pro spotřebitele má vliv nejen cena surovin a údržba zařízení, ale také rostoucí cena emisních povolenek, která za poslední čtyři roky vzrostla 2,5krát. Vyplývá to z analýzy projektu datové žurnalistiky Česko v datech.
Dálkové vytápění je v Česku stále oblíbenější – využívá ho přibližně 40 % domácností, a každý rok přibývají další tisíce nových bytů, a to zejména v bytových novostavbách. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo v období 2014–2023 připojeno na teplárny více než 46 % z více než 105 000 nových bytů v bytových domech. »Statistiky ČSÚ zároveň uvádějí, že více než čtyři pětiny bytových domů patří mezi mimořádně a velmi úsporné, což dokládá, že je dálkové vytápění vhodné i pro tento druh staveb,« říká Pavel Kaufmann, tiskový mluvčí Teplárenského sdružení. Kromě tepláren jsou v bytových domech běžně využívány i alternativní zdroje vytápění, jako jsou plynové kotle nebo tepelná čerpadla.
Nejvíce tepla, téměř 45 %, v Česku spotřebovávají služby jako obchod, školy či zdravotnická zařízení. Další v pořadí následuje s 26 % průmysl a třetím největším spotřebitelem jsou domácnosti, které ročně stojí za 23 % veškerého tepla spotřebovaného v Česku.
Nejběžnějším zdrojem tepla je dlouhodobě hnědé uhlí, a to i přes to, že se jeho podíl na výrobě mezi lety 2017 a 2023 snížil přibližně o 23 %. Na druhém místě je zemní plyn, jehož podíl ve stejném období poklesl přibližně o 15 %. Mezi zdroji nicméně mírně roste podíl biomasy, tedy obnovitelného zdroje.
Nejdražší teplo budou mít Pražané, nejlevnější Pardubičané a Jihočeši
Ceny tepla pro spotřebitele se napříč Českem značně liší. Podle předpokladů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou v roce 2024 nejvyšší průměrné ceny v Praze, a to 1223 korun za GJ. Naopak nejnižší ceny se očekávají v Pardubickém kraji (875 korun/GJ) a Jihočeském kraji (893 korun/GJ).
Za rozdíly v cenách stojí celá řada faktorů. »Je to dáno rozdílnými podmínkami provozu tepelných zdrojů, rozsahem, velikostí, stářím, technologickým řešením tepelného zařízení, využitím široké škály paliv i opotřebením a účinností zdrojů,« vysvětluje Jan Hamrník, tiskový mluvčí ERÚ. Kombinace tolika proměnných faktorů v konečném výsledku vede k různým cenám nejen mezi jednotlivými městy, ale i mezi sídlišti ve městě, či dokonce mezi sousedními domy vytápěnými více blokovými či domovními kotelnami. »Různý je i vývoj cen tepla od jednotlivých dodavatelů, licenci na výrobu nebo prodej tepla má totiž více než 650 subjektů,« dodává Kaufmann.
Hlavní výhodu pro spotřebitele představuje jednoduchost centrálního vytápění
Centrální vytápění pro domácnosti nejčastěji využívají lidé v bytových domech. »Výhodou centrálního vytápění je jednoduchost použití a tepelná pohoda. Koncoví odběratelé například nemusí řešit revize zařízení, o které se stará družstvo,« říká Martin Pinc, technik v oboru vytápění a topných systémů. Objekty mají centrální měřicí zařízení na vstupu do objektu a celkový objem dodaného tepla se následně rozpočítává mezi jednotlivé byty. »To samozřejmě může být méně výhodné pro přízemní či krajní byty, které jsou energeticky náročnější,« dodává Pinc.
Alternativou dálkového vytápění je lokální vytápění, například plynový kotel nebo tzv. etážové topení, které slouží k vytápění jednoho bytu či patra. »Některé kotle ohřívají i vodu, jiné slouží pouze pro samotné topení, záleží vždy na situaci inženýrských sítí a ekonomice projektu,« vysvětluje Pinc.
(pr)