V Česku působí kolem devíti tisíc zubařů, což je dostatečný počet k ošetření celé populace. Ale jen zdánlivě. Problémem je nerovnoměrné rozložení stomatologů. Zatímco Praha hlásí přetlak ordinací, v menších městech a venkovských regionech je situace opačná. Celorepublikovým problémem je nízký počet zubních pohotovostí. Těch je v celém Česku jen 84.
Počty zubařů v Česku meziročně rostou, přesto v průzkumech pravidelně více jak polovina Čechů uvádí, že má problém zubního lékaře sehnat. Zubní ambulance se totiž koncentrují převážně ve velkých městech. V Praze připadá na jednoho zubaře zhruba 750 pacientů, nejhůř si stojí Středočeský kraj, kde už jsou to více než dva tisíce. Dlouhodobě odborníci chybí také v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji. »Podle České stomatologické komory by měl jeden praktický zubní lékař bez obtíží zvládnout 1200 až 1500 registrovaných pacientů. Z toho vyplývá, že zubní lékaři jsou v hlavním městě nevytížení, a naopak ti v regionech musejí pacienty odmítat. Čekací doby v okrajových oblastech republiky se vzhledem k obrovskému množství pacientů mohou pohybovat v rozsahu několika měsíců až roku. Lidem, kteří neseženou lékaře v místě svého bydliště, pak nezbývá nic jiného, než za zubní péčí cestovat i desítky kilometrů. Například na naší pražské klinice představují Mimopražští 30 procent pacientů, nejčastěji ze Středočeského kraje,« řekl Jakub Hladík, zubní lékař centra stomatologie The Clinic.
Přestože studium zubního lékařství mladou generaci láká a na rozdíl od jiných zdravotnických oborů mladí zubaři stačí nahrazovat ty, kteří odcházejí do důchodu, vyšší počty absolventů kritický nedostatek stomatologů v menších městech nevyřeší. »Každý rok dokončí studium zubního lékařství zhruba 300 studentů na šesti lékařských fakultách v Česku – Brně, Olomouci, Hradci Králové, Plzni a Praze. V roce 2028 dostudují tento obor poprvé také studenti na Lékařské fakultě v Ostravě, kapacita je však poměrně malá, a to zhruba 20 studentů pro jeden ročník. Problémem je ale to, že mladé kolegy lákají velká města a do těch malých se příliš nehrnou. Problémy s nedostupností zubní péče se tak prohlubují,« vysvětlil stomatolog.
Přestože se krajská města snaží zubaře nalákat a nabízejí jim stálou klientelu, byt nebo služební auto a řadu dalších benefitů, Praha a větší města jsou stále pro stomatology hlavní cílovou destinací. »Důvodem vyšší koncentrace zubařů zejména v Praze je představa o lepším platovém ohodnocení, možnostech specializace a učení se od zkušenějších kolegů zejména na prestižních klinikách či vyšší úroveň poskytovaných stomatologických služeb. Velkou roli hraje lepší životní úroveň, kolektiv a dostupnost služeb. Města v okrajových částech regionů lákají mladé zubaře na výhodné podmínky pro provozování praxe. Jsou to benefity jako bezplatný pronájem prostoru, vybavení ordinace, zajištěná kartotéka pacientů, bydlení, vozidlo, nástupní bonusy, zajištění supervize zkušeným lékařem a možnost dalšího vzdělání. Od lékařů naopak města žádají příslib dlouhodobější spolupráce včetně spolupráce se zdravotními pojišťovnami,« popsal lékař.
Navzdory tomu, že je v Praze zubních ordinací víc, než je třeba, přibývají stále nové. Otevřít si ambulanci totiž není výrazně složité. Na rozdíl například od praktických lékařů nemusejí mít zubaři praxi, provozovat vlastní ordinaci mohou ihned po skončení studia. »Stomatologickou ambulanci si dnes může otevřít každý zubní lékař, a to ihned po vystudování pětiletého oboru zubního lékařství a obdržení diplomu. Povinné je členství v České stomatologické komoře. Zahraniční lékaři se pak musejí individuálně dovzdělávat v českém stomatologickém systému a své znalosti potvrdit srovnávacími zkouškami v rámci České stomatologické komory. I přes stále větší konkurenci v hlavním městě množství zubních klinik neustále roste. Trendem je zejména vznik komplexních zdravotnických zařízení. Konkurenceschopnost je však velmi obtížná a každodenní boj o přízeň a udržení pacientů je v Praze neúprosný,« upozornil Hladík.
Velkým problémem jsou v Česku zubní pohotovosti. Těch je kritický nedostatek celorepublikově, nejhůře jsou na tom Olomoucký a Plzeňský kraj, kde fungují pouze tři zubní pohotovosti. »Dostupnost akutní nebo pohotovostní zubní péče v Česku je absolutně nedostačující, a to zejména mimo velká města. Lidé z okrajových oblastí proto musejí za pohotovostní stomatologickou péčí cestovat i několik set kilometrů. Ani to ale neznamená, že budou neprodleně ošetřeni. Pro vysoký zájem pacientů a nedostačující množství jsou pohotovosti přeplněné a čekací doby se protahují na několik hodin,« uvedl Hladík.
Stomatologické pohotovosti sice v Česku stále fungují, jejich chod je ale podle odborníků dlouhodobě ohrožený. Jejich funkci začínají čím dál častěji suplovat soukromé kliniky. »Nedostatek pohotovostí je dán především nízkým ohodnocením prováděných výkonů zdravotními pojišťovnami, proto je udržitelnost chodu bezplatné akutní péče velmi náročná. Problémem je také nedostatek personálního obsazení pohotovostí – jak zubními lékaři, tak zbylým zdravotnickým personálem. Pro mladé zubní lékaře je často vykonávání akutní zubní péče spíše demotivující, jelikož se u pohotovostních pacientů těžko navazuje dlouhodobější preventivní spolupráce. Službu zajištěnou dříve primárně státními nemocnicemi se v dnešní době snaží doplňovat soukromé zubní kliniky, které nabízejí lékařům lepší podmínky. Kliniky jsou často schopny jak svým, tak i neregistrovaným pacientům nabídnout ošetření mimo klasickou pracovní dobu,« uzavřel stomatolog.
(pr)