Letošní sněmovní volby přinesly několik překvapení:
– vysokou výhru ANO, které zejména v posledním týdnu před volbami doslova vysálo hlasy dalších opozičních uskupení – STAČILO!, SPD a Přísahy,
– prohru, nicméně vysoký volební zisk stran končící vládní koalice – SPOLU, STAN i Pirátů,
– volební výsledek Motoristů, kteří oproti prognózám dokázali oslovit voliče a získat cca 7 % hlasů,
– volební výsledek SPD, který byl ve srovnání s prognózami téměř o polovinu nižší a skončil pod 8 %,
– volební prohru STAČILO! (cca desátý neúspěšný pokus Jany Bobošíkové o kandidaturu kamkoliv) jako pokusu spojit zejména levicové subjekty a kandidáty pod jednou značkou a zajistit tak účast levice na celostátní politice minimálně na její sněmovní úrovni (s možným očekáváním ovlivňovat nepřímo i budoucí vládní politiku podle předvolebních prognóz s očekávanou účastí ANO, SPD a STAČILO! jako dosud opozičních subjektů).
Před sněmovními volbami jsem se veřejně přihlásil k voličské podpoře STAČILO! jako reprezentanta zbytků levice v ČR, a proto zaměřím svůj další komentář právě na výsledek tohoto volebního subjektu.
Věřil jsem, že STAČILO! má šanci získat více než 5 % hlasů voličů a usednout tedy v budoucí Sněmovně. STAČILO! jsem přitom nepodporoval jako primárně »komunistický« projekt, ale jako poslední šanci na malý zázrak a záchranu sociálně demokratické politiky. Bohužel, STAČILO! získalo »pouze« 4,3 % hlasů, a levice tak i letos (stejně jako v roce 2021) zůstala před sněmovními branami.
Štve mne jako celoživotního levicového voliče, že v aktuální politické reprezentaci na úrovni celostátní politiky levice opět absentuje. Myslím tím tradiční, chcete-li konzervativní levice, nemám na mysli liberální, neomarxistické či svazácké Piráty či některé STANaře ani »catch-all« pragmatické ANO. Dvojí neúspěch ve sněmovních volbách v letech 2021 i 2025 nemilosrdně nastavil zrcadlo především SOCDEM a KSČM. Ač nerad, konstatuji, že šlo o poslední Sbohem od voličů oběma dříve úspěšným levicovým stranám. Nepomohou jim už ideové konference ani mimořádné sjezdy. Program částečně a voliče úplně jim totiž vyfoukl Andrej Babiš a hnutí ANO. V obou těch partajích už má největší hodnotu hlavně stranický nemovitý majetek a ten bude lákat partičky připravené k jeho »privatizaci« maskované floskulemi o restartech, nových začátcích a podobně. V případě Lidového domu půjde zejména o staronovou pražskou partičku Dienstbier a spol., kterou jsem už před lety pro sebe nazýval »oranžová TOP 09« a věděl jsem proč.
Ne, nezbavuji se i mé vlastní historické spoluodpovědnosti týkající se ČSSD. Pro zájemce o fakta a historii připomínám, že jsem chtěl sociální demokracii tradiční, konzervativní, sociální demokracii pro lidi práce, ne pro pražskou a brněnskou kavárnu. Tento souboj vedený mezi lety 2011-2013 jsem však také vlastní chybou po volbách v roce 2013 prohrál a odešel jsem následně z vedení tehdejší ČSSD i ze Sněmovny, a nikdy jsem už do celostátního vedení ani v parlamentních volbách nekandidoval. Ani dnes neaspiruji na návrat do aktivní politiky. Ale přesto nebo možná právě proto si dovolím být v dalších názorech a úvahách maximálně otevřený, možná tvrdý, ale spravedlivý a korektní:
1. Voliči v ČR dnes nehledají levici. Mají pocit, že ji reprezentuje Andrej Babiš a hnutí ANO v určitém segmentu své programové nabídky a že ji má také sílu prosadit. Nepotřebují jiné subjekty slibující totéž, ovšem s násobně nižším politickým výtlakem. A je otázkou, zda tomu tak bude i nadále, dokud bude Andrej Babiš předsedou ANO a ANO pod jeho taktovkou hegemonem české politiky. Po tu dobu bude poptávka po autentické levici minimální, lapidárně řečeno »pro fajnšmekry«. Přesto to neznamená to odpískat. Andrej Babiš si aktuálními vládními tanečky s Motoristy a SPD do budoucna zadělává na situaci, kdy dosavadní ۛ»levicoví« voliči ANO, rekrutující se zejména z bývalých voličů ČSSD a KSČM, budou zklamaní z budoucí vládní politiky, z nenaplněných slibů a očekávání. Toho si samozřejmě bude premiér Babiš vědom a nebude chtít o tento elektorát přijít. Je zároveň otázkou, zda se v roce 2028 nepokusí o porážku Petra Pavla v prezidentské volbě a v 75 letech nebude chtít završit svoji politickou kariéru na Pražském hradě. Jeho odchod z čela vlády a ANO by mohl spustit postupnou voličskou erozi a přesun levicové části voličů ANO k jiné politické alternativě (bude-li taková).
2. Původní dobrý nápad společné levicové platformy STAČILO! se bohužel zejména vládní propagandě (ale v závěru kampaně i Andreji Babišovi) podařilo nahradit voliči vnímanou nálepkou »komunistů, populistů a extrémistů« s údajnými prokremelskými sympatiemi a vazbami. Na primitivní antikomunismus docházelo v ČR po roce 1993 vždy, když pravici hrozil volební debakl a prohra po jejím katastrofálním vládnutí. A je třeba si přiznat, že zvláště letos ve spojení s rusko-ukrajinskou válkou to zvláště zabralo. Andrej Babiš v posledním exponovaném předvolebním týdnu navíc opakovaně prohlásil, že nebude vládnout »s komunisty« a vylekaní opoziční voliči utekli se svými hlasy od začínajícího nováčka STAČILO! k robustnímu matadorovi ANO.
3. Komunikačně nezvládlo STAČILO! několik vlastních skutečných faulů. Za nejpodstatnější považuji stupidní a hloupý útok na církve a církevní sňatky včetně avizovaného záměru zřízení samostatného úřadu »pro církve«. Byť STAČILO! reagovalo avízem opravy programu, megaprůšvih byl na světě. Kdo zná novodobou historii, zejména tu po únoru 1948, jistě by zejména od komunistů čekal maximálně omluvu a pokání nebo úplné ticho. Úřad pro věci církevní tu fungoval za Gottwalda, řídil ho mimo jiné jeho zeť Čepička a útok na církve, řády i věřící a jejich persekuce představuje jednu z nejtemnějších kapitol komunistického režimu včetně popravených, umučených, pozavíraných, zabaveného a zplundrovaného majetku atd. Této stupidity se chytla provládní média, následně političtí soupeři a v závěru i církve, když např. primas český a arcibiskup pražský Jan Graubner označil volbu STAČILO! za hřích. Tak silný výrok nemá v polistopadových politických dějinách ČR obdoby. Svého času pamatuji statistický údaj z interních průzkumů Lidového domu, kdy až 30 % věřících deklarovalo voličskou podporu levicové ČSSD. Letos to jistě bylo o řád méně, ale tady STAČILO! zbytečně přišlo o cenná procenta voličské podpory.
4. Lídři. S ohledem na formát spolupráce STAČILO-KSČM-SOCDEM a dalších subjektů bylo jasné, že lídři budou mixem zkušených matadorů i nováčků. Hlavní komunikační linku tvořili Kateřina Konečná a Daniel Sterzik, později je doplnila ještě Jana Maláčová. Kéž by u toho také bývalo zůstalo. Stačilo bylo totiž benevolentní k individuální prezentaci kandidátů a získávání preferenčních hlasů. Někdy až příliš a ke škodě věci. Uvedu 2 příklady. V Praze vedle lídryně Jany Maláčové vystupovala kandidátka Prokšanová, přičemž nebyly zcela jistě ve výstupech koordinovány a výsledkem muselo být zmatení (nejen) pražských voličů. Druhým příkladem je hyperaktivní přístup středočeské lídryně Jany Bobošíkové, která prezentovala zřejmě i k překvapení samotného STAČILO! gejzíry vlastních nápadů a stanovisek, zcela mimo programový rámec STAČILO!. Příkladem budiž její vystoupení k problematice »reformy tajných služeb«, kde avizovala zrušení BIS ČR a zřízení »České informační služby«. Mohu se jen domnívat, proč se Jana Bobošíková pouštěla do takových eskapád. V tomto případě jsem důkladně prostudoval příslušnou kapitolu programu STAČILO! k obraně a bezpečnosti a světe div se, o reformě tajných služeb a nahrazení BIS za ČIS jsem nenašel ničehož. Taková angažovaná samotvorba negarantuje nikdy lepší volební výsledek a platí to bohužel pro STAČILO! i v případě jinak mediálně obratné Jany Bobošíkové. Ta si letošními volbami nechtěně rozšířila pomyslnou sbírku neúspěšných politických kandidatur a nepomohla ani osobní podpora prezidenta Miloše Zemana v závěru kampaně.
Pro připomenutí – v roce 2008 kandidovala za KSČM na prezidentku České republiky, ale před samotnou volbou kandidaturu stáhla. V roce 2009 neúspěšně obhajovala křeslo v Evropském parlamentu. V roce 2010 chtěla do Sněmovny za stranu Suverenita – Strana zdravého rozumu. Byla celostátní lídryní, ale strana získala jen 3,67 procenta hlasů. V roce 2013 opět chtěla být prezidentkou, pro změnu kandidovala za stranu Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, poté také za svou vlastní stranu s názvem Hlavu vzhůru. Několikrát ji na mítincích podpořil i prezident Václav Klaus, strana ale získala pouhé 0,42 procenta hlasů. Další volební debakl zažila s Lubomírem Volným v roce 2021. Tohle všechno ovšem STAČILO! muselo vědět již při nominaci Jany Bobošíkové. K málo výrazným lídrům naopak patřil šéf národních socialistů Michal Klusáček. Do dalších bitev se otesala pro voliče nová jména, z lídrů např. Ota Březina, Jana Turoňová, Vítek Prokop nebo z dalších výrazných jmen Petra Rédová.
5. První pokus STAČILO! o Sněmovnu nevyšel. Důsledkem bude absence české, moravské a slezské levice ve Sněmovně, kde mohla a měla otevírat navýsost levicová témata a hájit zájmy konzervativně-levicových voličů. STAČILO! mělo být pojistkou a korektivem vládní politiky hnutí ANO a premiéra Andreje Babiše. Jeho nefalšovaná povolební radost a výroky o tom, že »podruhé zabránil zvolení komunistů do Sněmovny« mluví za vše. Co dál, je především otázka pro STAČILO! samotné. Jsem dalek knížecích rad. Jen bych jako levicový volič rád měl v příštích letech autentickou levicovou alternativu, kterou bych mohl a chtěl volit. Proto věřím, že se STAČILO! z volebního neúspěchu vzpamatuje, zanalyzuje chyby a stane se namísto již mrtvých KSČM a bohužel i SOCDEM budoucím hegemonem nejdříve české, moravské a slezské levice a do budoucna i naší politické scény. Bude to trvat, dá to mnoho práce, bude třeba slovy W. Churchilla »krev, pot a slzy«, ale naše země si zaslouží nový směr a naši občané za několik let v postbabišovské éře také nové Česko. Kdo bude připraven, nebude překvapen.
Michal Hašek
Diskuze je uzavřena.