Nedávné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o stažení USA z konfliktu s Íránem, koresponduje s podobným ve válce na Ukrajině. A z Ukrajiny Trump neustoupil…
Dost možná, že to je »válečná lest«, protože americké jednotky potřebují několik dní pro soustředění a »revitalizaci« po velkých ztrátách. Poškozeny jsou americké základny a radary v celé oblasti. A rovněž, je zaznamenána »rozmíška« mezi americkými a izraelskými představami o vedení konfliktu. Nicméně, soustředění speciálních pozemních jednotek je v plném proudu a návrhy Trumpa na jednání (z pozice síly), také.
Scénáře světové hegemonie USA
Různými experty a strategickými instituty se veřejně nabízejí různé scénáře, které mají připravit politiky a světovou zainteresovanou veřejnost na nové reálie. Základní varianty mají dvě základní úrovně; jednu bezprostřední a jednu hlubší – strategickou:
1. »Cílů bylo dosaženo« a je to poselstvím-variantou »omezené« války. Když Trump říká, že cílů operace proti Íránu bylo dosaženo-zvítězili jsme, v podstatě prohlašuje úspěch válečné operace proti Íránu bez eskalace. Chce ukázat, že USA dosáhly toho, čeho chtěly – údery, odstrašení a demonstrace síly, aniž by vstoupily do dlouhodobé války. Jedná se o klasickou taktiku, která zdůrazňuje, že »útočíme a utíkáme. Už se do toho neangažujeme«. Zároveň Trump vysílá signál uvnitř země, na základnu MAGA, že zemi nevede do nové »nekonečné války«. To však platilo pro předešlou kampaň vedenou USA a Izraelem.
Neznamená to nutně, že problém s Íránem byl vyřešen, ale že tato konkrétní fáze jednání skončila.
2. »Průlivy by měli střežit ti, kdo je používají,« prohlašuje Trump nyní. Jinými slovy zdůrazňuje posun v relativní situaci, kdy je nutno zatáhnou do války další účastníky – sousedy Íránu. Zmínka o Hormuzském průlivu je strategicky a takticky důležitější: má vliv na ceny, na veřejné mínění v USA a implikuje »deamerikanizaci« bezpečnosti. USA nebudou »globálním policistou« plavby, zejména pokud jde o ropu, která míří hlavně do Asie (Čína, Indie) a do Evropy a méně do USA. »Pokud jste závislí na Hormuzském průlivu, nesete také náklady na bezpečnost,« zdůrazňují ústy Trumpa USA. To vše je součástí Trumpova už klasického postoje, že spojenci by měli platit větší účastí za svoji bezpečnost a ne parazitovat na USA.
USA ke spojencům: koncept »bezpečnosti à la carte«
To vše znamená přímou americkou angažovanost a možnost rozvíjet mnohonárodní námořní síly s plnohodnotným americkým velením, ale s razantním snížením nákladů a vojenských ztrát. Další interpretací prosazení amerického prvenství je, přechod do stavu »bezpečnosti à la carte« (tj. kdo platí a účastní se, je chráněn). Zároveň je toto prohlášení spojeno s širší Trumpovou strategií. To znamená, že chce prohloubit roli USA jako globálního hegemona i na operační úrovni a selektivně – jako nová spojenecká síla ad hoc zasahovat dle preferencí Spojených států. Nová selektivní aliance byla pod mírovým opentlením zformována nedávno. USA se nevzdávají své moci, volí si, kde budou přímo zapojeny a k tomu vytváří flexibilní aliance, bez těžkopádného jednání v rámci NATO. Takto Trump unikl z pastí které mu v tichosti nastražili někteří představitelé zemí Evropy a vedení EU.
Geopoliticky to vše znamená koncepci posunu směrem ke světu, kde sice nebude moc sdílena. Trumpova administrativa je fixována na America first. Zároveň se v nových ad hoc aliancích rozdělí odpovědnost a náklady. Výherce bere vše, ale dá jistou roli a odměnu svým vazalům. Daddy má velké srdce! To vše však naráží na vnitropolitický vývoj uvnitř říše, kde například Demokratka – neprofesionální politička vyhrála v místních volbách v samém sídle imperátora tj. V Maro Lago… A to na volebním okrsku, kde měli Republikáni náskok před demokraty i 20 %.
Ioannis Sideropulos
Diskuze je uzavřena.