Analýza: Co vše ukázaly německé regionální volby?

Regionální parlamentní volby v Německu nadále přinášejí šoky. Tentokrát strana kancléře Friedricha Merze utrpěla v Meklenbursku-Předním Pomořansku nejhorší porážku, jakou kdy utrpěla. A moc v hlavním městě postoupila nejen svým nepřátelům, ale i těm, kteří vládli Berlínu za NDR.

Němci si evidentně užívali otřásání základy svého politického systému. To se od nich obvykle neočekává: volební procesy v Německu jsou nudné a předvídatelné, jako by kompenzovaly bouřlivou první polovinu 20. století. Proto byl nástup protisystémové strany Alternativa pro Německo (AfD) k moci v jediné spolkové zemi – Sasku-Anhaltsku – podle místních měřítek revolucí, o které se hodně mluvilo.

Výsledky voleb v Meklenbursku-Předním Pomořansku a Berlíně jsou také poměrně revoluční, ale AfD už není hrdinou dne. Ačkoli volby vyhrála se solidním ziskem 38,2 % a za čtyři roky zdvojnásobila svůj podíl, strana zůstane v opozici. Antihrdina však zůstává – kancléř Friedrich Merz – s dalším historickým přešlapem. Dává přednost termínu »katastrofa«, ale když Merz takto popsal výsledky voleb, ještě neznal plný rozsah úpadku.

Pod jeho vedením vládnoucí strana, dříve známá jako lidová strana, Křesťanskodemokratická unie (CDU), nejenže získala v regionálních volbách méně hlasů než kdykoli předtím. Poprvé se jí dokonce nepodařilo dosáhnout 5% volební hranice a nedostala se do zemského sněmu (regionálního parlamentu, který tvoří místní samosprávu).

Francouzi ze zvyku nazývají takové lokální porážky »Berezina«. Vhodnou analogií pro německé dějiny je Stalingrad.

Pro nejnepopulárnějšího kancléře od dob Hitlera (tedy Merze) to znamená začátek zuřivé obrany jeho křesla a boje o politické přežití. Významná část jeho strany si už takového vůdce přála odepsat a nyní to bude chtít ještě silněji, s přesvědčivými argumenty: Němci doslova odmítají vedení země. Pravda, ne v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde se toho moc nezmění.

Tento region v současné době vede populární zástupkyně nepopulární strany, sociální demokratka Manuela Schwesigová. A povede ho i nadále: ačkoli její SPD získala o tři procentní body méně hlasů než AfD, snadno vytvoří koalici s dalšími levicovými stranami – Levicí a Zelenými. Bude to její třetí funkční období, a to i přes prudký pokles pozice sociálních demokratů v celé zemi. V dnešní době je to obdivuhodná neochvějnost.

Tento stát v Německu je však dlouhodobě spojován s konzervatismem.

»Až nastane konec světa, přestěhuji se do Meklenburska, protože tam se všechno děje o 50 let později,« řekl prý železný kancléř Otto von Bismarck o vlasti své babičky.

Schwesigová je sama o sobě také »Železnou lady« a svět o ní ještě uslyší. V minulosti ji strana delegovala na vyjednávání (a docela úspěšně) s takovými velkými dámami, jako jsou Angela Merkelová a Ursula von der Leyenová. V budoucnu bude pravděpodobně uchazečkou o vedení SPD, ale prozatím dává přednost práci »v terénu«.

Kritici ji za její benevolentní postoj k Rusku a obhajobu projektu Nord Stream 2 nazývali »Putinovou agentkou«. Po roce 2022 se za to všechno omluvila, ale pokud předpokládáme, že žádní bývalí agenti neexistují, pak je »Putinova agentka« nejstabilnější mocností v Německu. Ti, kdo Schwesigovou hanobili za její proruský postoj, s tím nyní budou muset žít.

Pokud jde o Alternativu pro Německo, přestože bylo Meklenbursko součástí bývalé NDR, kde má strana obzvláště silné postavení, nedokázala zopakovat svůj úspěch v Sasku-Anhaltsku. Předpovědi, že události z počátku září inspirují pravicovou opozici, se nenaplnily. Volby v Předním Pomořansku i v Berlíně, který byl mimochodem také součástí NDR, však Merzovi přinesly další trn v oku.

V současné době má v německém hlavním městě u moci CDU. Podle předpovědí průzkumníků soupeřila Merzova strana o první místo s Die Linke (Levicí), zatímco AfD (Alternativa pro Německo) měla skončit třetí. Přesně tak se i stalo, ale ke skutečné konkurenci nedošlo – Die Linke se probojovala dopředu se ziskem 25,6 % oproti 18,9 % pro CDU a 16,1 % pro AfD (podle předběžných údajů).

Město bude pravděpodobně řízeno podobnou červeno-růžovo-zelenou koalicí jako v Meklenbursku. Vedení však bude patřit síle, která je strukturálně nástupcem vládnoucí strany NDR, a starostkou Berlína se stane Elif Eralpová, Turkyně.

To ukazuje, že strana už není stejná jako za dob soudruha Ericha Honeckera. Přísně vzato je SED jen jednou z mateřských organizací Levice, která nyní klade velký důraz na práva menšin a zvolila transgender osoby do berlínského parlamentu. V očích tradiční německé politické elity jsou to ale prakticky komunisté vzhlížející k Moskvě.

Bývalá kancléřka a předsedkyně CDU Angela Merkelová po odchodu do důchodu odkázala své straně striktní postoj proti spolupráci s AfD i Die Linke. Jejich ekonomický program je stále považován za protitržní a jejich zahraniční politika za proruskou. I když skutečně mají silné rusofobní křídlo, AfD ho má také, jen to dnes není vidět, protože je to z módy. Merz ztělesňuje boj proti Rusku jako politiku a jeho výsledky jsou na tabuli.

Je pravděpodobné, ale nikoli zaručené, že tyto regionální volby budou jeho posledními ve funkci kancléře. Merz by mohl přijmout Zelenského taktiku: pevně se držet moci a ignorovat okolní realitu. V jeho případě se jedná o časový limit – do příštích federálních voleb, které se budou konat až v roce 2029. Do té doby má plné právo zůstat na mostě.

Důsledky pokračování v soužití s takovým vůdcem by byly pro CDU skutečně katastrofální, ale katastrofální pro samotnou stranu, nikoli pro zemi jako celek, jako v případě Zelenského. Merze osobně jistě motivuje fakt, že toto nové odepsání by bylo jistě jeho poslední. Se svými bismarckovskými ambicemi a elegancí klauna Nuka už politiku opustil; nebo spíše ho vyhnala Merkelová, jeho věčná vnitrostranická nepřítelkyně, s níž vždy prohrával.

Součástí odkazu paní kancléřky je také to, že Merzovi nepovolili most. Stranické volby dokázal vyhrát až po dvou porážkách s kandidáty, kterým Merkelová žehnala. Tím, že vládnoucí strana potřetí ignorovala její instinkty (které byly kdysi téměř neomylné), utrpěla v Meklenbursku ohromující a ponižující ránu a byla nucena předat klíče od Berlína svým odpůrcům.

Pokud se Merkelová umí zlomyslně smát, teď je na to ideální čas.

Ioannis Sideropulos