SPORTOVNÍ VÍKEND ZBYŠKA KUPSKÉHO: Král je mrtev, ať žije – kdo? Miestny blázon?

Jsou situace, kdy zjistíte, že musíte souhlasit s někým, u koho vás to minimálně překvapí. Nebo se mu »jen« stane něco, u čeho máte chuť říct: »Dobře mu tak!« nebo »Karma je zdarma!« Ale neřeknete to, protože ve vás hlodá něco jako pocit, že toto mu udělat neměli…

Žil, byl jeden hokejový brankář. Dokud chytal, byl dost oblíben, dokonce ho někteří posílali na Hrad. Po skončení kariéry však vymýšlí víceméně jednu botu za druhou. Nebudu zde vypočítávat mnohokrát vypočítané, stačí připomenout jen ty poslední z tohoto týdne.

Exbrankář dal na svůj Twitter anglický text: »Všem novinářům a médiím. Myslíte si, že je důležitější se po zápase zeptat Aryny Sabalenkové, Alexandra Ovečkina a dalších hráčů z Ruska a Běloruska na vítězné trefy a góly, nebo na jejich postoj k válce a zločinům Ruska? Ani ta nejvděčnější hra na světě není víc, než lidský život!« K textu připojil jiný »tweet« s textem: »Ukrajinský dědeček sedí u těla své devítileté vnučky, která dnes ráno zahynula při ruském raketovém útoku na Kyjev. Dívka a její matka zahynuly poté, co utíkaly do protileteckého krytu, ale našly ho zamčený.«

V dalším příspěvku použil přepis rozhovoru z tiskové konference po utkání právě světové dvojky Sabalenkové a ukrajinského novináře pochválil. Mohu zde tvrdit staré dobré, prý klišé, že sport je sport a politika je politika. V diskusi pod příspěvky i celkově ve společnosti jsou časté názory, že za vše může Putin. Kdybych chtěl být hodně jízlivý, možná i morbidní, zeptal bych se: »I za to, že protiletecký kryt byl zamčený?«. Neudělám to, třeba i proto, že považuji za normální, aby byl svět v takovém stavu, že protileteckých krytů by nebylo třeba. A také proto, že jsem byl nějak vychován a nechci, aby se moji rodiče »obraceli v hrobě«.

Veřejně se však přiznám k tomu, že kdysi dávno, tuším v roce 1988, jsem měl jako možná jeden z mála strašně rád píseň, o které ostatní skoro ani nevěděli, protože od interpreta zbožňovali jiné hity. Postupem času jsem na ni zapomněl a znovu se mi vybavila vlastně až po příspěvku v jedné diskusi pod článkem. Za školních let mě ovšem nenapadlo ji spojovat s tehdejším brankářem. Jako skvělého brankáře ho totiž uznávám stále.

V průběhu týdne se dost přetřásala jiná situace, která dost souvisí s dnešním exbrankářem. Dokonce se i večer stane jednou z reportáží v tak sportovním pořadu, jakým je 168 hodin. Také zde vlastně vše rozpoutal příspěvek na Twitteru:

Jak jsem psal výše, chtělo by se říci: »Dobře mu tak!« nebo »Karma je zdarma!«, ale ono to u každého – ať už příznivce či oponenta exbrankáře – musí přinést řadu otázek.

Začátek byl vlastně o něco dřív – to když hokejový svaz vydal tiskovou zprávu mj. o probíhajících jednáních o umístění nové kamenné síně, která by měla být otevřena nejpozději v březnu následujícího roku.

Co se pak stalo mezi zveřejněním této tiskové zprávy a natočením výše zveřejněného videa, nemohu vědět. Jistých je několik událostí. Předseda hokejového svazu Alois Hadamczik na ně reagoval na svém Twitteru slovy: »Z vašeho pohledu smutek, z našeho záchrana. Ušetříme 15 mil. ročně, které půjdou zpátky do rozvoje hokeje. Aktuální náklady jsou 18,5 mil. a denní návštěvnost 20 lidí. Takové náklady si nemůžeme dovolit. Modernizovanou Síň slávy v centru Prahy otevřeme v březnu před MS.« Dvě hodiny předtím odpověděl Robertovi Zárubovi:

Sám Dominik Hašek na svém Twitteru poslední květnový den reagoval: »Že přijde ta chvíle, jsem věděl už asi dva měsíce a tak to nebylo až tak těžké (i když jsem vzpomněl, jak jsme tu stříhali pásku). Nevím kdo, nevím jak, ale třeba se někdo důvěryhodný toho chopí a podaří se nám vybudovat novou kvalitní Síň slávy českého hokeje. Opět budu rád nápomocen.« Ale 1. června pro Radiožurnál řekl: »Já o tom, jak to bude připraveno a provedeno, vůbec nic nevěděl. Pokud tu bude moci něco takového vzniknout, je to jedině dobře. Ale pro mě jde o úplně novou informaci a je škoda, že to nikdo nevěděl dopředu.«

A zde začíná těch několik otázek. Věděl něco, nebo nevěděl? Nebo věděl jen něco? Ne, to nevyřešíme…

Zarážející jsou jiné události. Když nakrásně přistoupíme na to, že v první řadě jsou ekonomické důvody a vysoký nájem lze vyřešit přestěhováním do nižšího nebo třeba žádného, nejde pominout, že to určitě šlo udělat jinak. Třeba už vědět, kam se bude stěhovat, a pak to »jenom« přestěhovat. Určitě by se tak předešlo zvláštním záběrům, jak hokejová legenda nakládá své věci do nákupních vozíků. A možná ani to není tak zvláštní, ale to, že ty záběry obletěly celý svět, už ano. Známému gólmanovi se kvůli tomu ozvali i zástupci vůbec nejslavnějšího hokejového muzea na světě – Hockey Hall of Fame v Torontu.

Autor výstavy všech věcí v Síni slávy Milan Pešík v rozhovoru pro iSport řekl: »Oni říkají, že se to stěhuje, což si ale nemyslím. Podle mě se to normálně likviduje. Nevěřím, že to je jenom z ekonomických důvodů. Rok před šampionátem je to jenom osobní msta… Kdyby pan Hadamczik na rovinu řekl: ‚Je to Královo dítě, král je mrtev, tak já to rozkopu za každou cenu‘, udělá líp. K tomu si pozvali pana Zikla, bývalého státního úředníka, navíc jednoho z nejtěsnějších spolupracovníků pana Pelty, kterému vlastně hokej dali do vlastnictví. No a on to tady likviduje. A ostatní mlčí.«

Možná má pravdu, možná ne, neumím posoudit. Mě nejvíc zarazila jiná »drobnost«: byl exbrankář jen prvním, kdo vystěhovával své věci? Nebo dokonce jediným? Nikdy jsem výstavu neviděl, ale předpokládám, že tam jsou i věci jiných hokejových legend. Proč se nenatáčí jejich vystěhovávání? Protože se nekoná?

A tím se vracím vlastně na začátek – on je dnes šiřitelem těch správných politických názorů, tak je prostě zřejmě jako příklad nejvhodnější…

Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.