Vládnou nám neschopní, ale jinak schopni všeho

Někteří z nich jsou navíc směšní, jiní lžou ve jménu svého přesvědčení a pro všechny platí, že nedokážou optimálně řešit problémy a nedostatek argumentů nahrazují demagogii. Přitom si myslí, že jsou neomylní, což je projevem drzosti nebo kognitivního zkreslení, jako efekt nadměrné sebedůvěry. Jak je možné, že neschopní, bez kritiky rozumu, zároveň oplývají takovým sebevědomím? Podle amerických sociálních psychologů D. Dunninga a J. Krugera je odpověď jednoduchá. Čím méně toho víme, tím méně jsme schopni rozpoznat vlastní nevědomost. Jinak řečeno, lidé, kteří neví, neví, že neví. Nechápou, že je rozdíl mezi vírou v Boha a vírou, že jsem jako Bůh.

Ale neschopným vládcům napomáhá ještě jeden faktor, a tím je skupina demagogicky uvažujících a často patolízalských »poddaných«. Jistou omluvou je, že možnost si vybrat skutečného schopného vůdce v zastupitelské demokracii, je téměř iluzorní představou. Zastupitelská demokracie je podvodem na voličích, protože nerozhodují voliči, ale kasta dobře placených profesionálních politiků. Pro tyto politiky platí, že čím déle se živí politikou, tím více jsou odtrženi od reálného života a žijí jen ve své politické bublině. Jistý rozdíl je jen na úrovni komunálních politiků. Politici zahledění do sebe a do své moci nejsou schopni, a možná ani ochotní, naslouchat kritikům a zamýšlet se nad jejich argumenty. Tuto neschopnost velmi často zakrývají tím, že své kritiky nestoudně dehonestují s následnou represí, jako například děkana Národohospodářské fakulty, doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc. Jen demagog nebo tupec si může myslet, že dnešní systém společnosti je posvátná kráva, kterou je zakázáno kritizovat.

Vysoké ceny energií, pohonných hmot a potravin se buď neřeší, nebo řeší nedostatečně. Stačí se podívat na okolní státy a občan hned zjistí, že naše vláda mu reálně nepomáhá tak, jak činí vlády v těchto zemích. Tento problém není zdaleka spojen jen a jen s válkou na Ukrajině, jak se nás snaží mainstream přesvědčit, ale také s tzv. bruselským zeleným údělem a také s tím, že se ekonomické procesy znásilňují politickomocenskými zájmy. Do domácností tak vstupuje bída a Fialových slov se nenajíme. Není čemu se divit, když poradce předsedy vlády Křeček svého času prohlásil, že pokud občany trápí vysoké ceny potravin, tak ať si je zajedou nakupovat do Polska. Od tohoto poradce by se spíše čekalo, jak skutečně řešit drahotu, aby se lidé nemuseli propadat do bídy. Potvrzuje se rčení, že »vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá«.

Lidská společnost degeneruje, neboť připustila, aby nám tito demagogičtí prospěcháři vládli. Degenerace společnosti nastupuje, jakmile se lidé vzdají používání mysli v systému vlastního života a nahradí to životem ve stanoveném politickém či jiném systému víry. Historie demokracie, od samého jejího počátku až po dnešek, nebyla nikdy založena na skutečné demokracii. O těchto nedostatcích mluvil už řecký filosof Sókratés (žil 459 až 399 př. n. l.). Za své kritické názory byl označen za rozvratníka, a byl za to odsouzen k trestu smrti otráveným nápojem z bolehlavu.

Dnešní vrcholoví politici, ať už vládní nebo opoziční, ve svých rozhodovacích procesech nerespektují obecně platné zákonitosti nelineárních dynamických systémů, do kterých patří lidská společnost, pandemie, migrace a veškeré reálné systémy. A je jedno, zda tak činí z neznalosti nebo z ignorantství, neboť důsledek je stejný. Tím je nepřipravenost a neschopnost optimálně řešit vzniklé problémy. Hrůzostrašně jsme to poznali u nedávné pandemie covidu-19, nebo v případě migrace, ale také při každé větší nesnázi. Neschopní vladaři, ale schopni všeho zlého, nám předkládají své názory či domněnky, kterým máme apriori a bez dalších důkazů věřit, že jsou pravdivé. To dříve nebo později vždy vede ve společnosti k nárůstu diskrepancí. Vrcholoví politici využívají k prosazování svých cílů mediální manipulaci, zamlčují některé nehodící se skutečností a šíří polopravdy až lži.

V politice, ve sdělovacích prostředcích i v demokracii se vytratilo mnoho lidských ctností, mimo jiné i etika a vedení člověka k lidství. Překresluje se historie, zamlčuje se skutková podstata a souvislosti minulých událostí. Politické soupeření se změnilo v nepřátelský souboj. Příslušníci vládní elity, bez ohledu na svoji stranickou příslušnost, nechtějí připustit, že jejich názory nemusí být optimální a dokonce nemusí být ani pravdivé. Politici a někteří jejich mediální podporovatelé nejsou postiženi za lhaní, za úmyslné zkreslování situace ani za zamlčování podstatných informací. Cílem tohoto počínání je manipulace s občany. To se v celé nahotě projevuje právě před volbami. Převážným cílem všech politiků je politická a ekonomická moc. Proslovy, které vedou, jsou často jen slovní ekvilibristikou nebo kulisou pro jejich politická tažení. Zřídka, ale stává se, že politik vystupuje vulgárně, v rozporu se slušnými mravy. Je docela možné, že tím zakrývá svoji primitivní dřeň osobnosti. Jednoho takového hulváta, s výroky hluboko za hranou zákona, který by měl být za ně trestně stíhán, mám hned před očima. Můžete hádat jeho jméno, a ze které je strany.

Co to máme za demokracii, jestliže kritik nepravostí a nespokojenec s děním ve společnosti se označuje nelichotivými přívlastky nebo se dokonce považuje za nepřítele. Co to je za demokracii, jejíž jurisdikce jen velmi obtížně řeší kriminální řádění migrantů (Salah Abdeslam, Čečenec Abdulak Anzorov, útok muslimů na redakci Charlie Hebdo a mnoho dalších), nebo rozdává jen směšné tresty a »parádní kriminál« jako v případě Anderse Breivika, který bestiálně zavraždil 77 mladých lidí a dostal za to jen 20 let vězení, protože Norové zrušili doživotní trest a nahradili ho touto maximální sazbou. Měl dostat trest smrti. Neschopní vládci nám zatajují skutečný rozsah kriminality muslimů a zveřejňují jen špičku tohoto ledovce.

Západní vládní politici si nesmyslně a bez jakýchkoliv limitů vpustili do země nepřizpůsobivé migranty, převážně muslimského vyznání, a důsledky jejich neschopnosti a nezodpovědnosti nedaly na sebe dlouho čekat. Dnes se dennodenně potýkají s jejich projevy násilí a kriminality. Tam, kde vlády těchto zemí připustily jejich velkou lokální koncentraci, se vytvořily tzv. NO-GO zóny, kam má obavu vstupovat i policie, neboť se zde nedodržují zákony země, do které tito imigranti přišli dobrovolně a nikým nezvaní. Vlády západních zemí, které toto připustily, se rozhodly »vyřešit« stávající tristní situaci tak, že tuto bandu násilníků, kriminálníků a pracovně zcela nepoužitelných chtějí přesunout do východních eurounijních zemí, které nepodlehly hlásanému pseudohumanitárnímu idiotismu. Nelze být solidární s těmi, kteří si dobrovolně a nesmyslně zaneřádili vlastní systém a následně tuto hrůzu chtějí exportovat k jiným. Žádná země nemá za povinnost přijímat migranty, kteří navíc bývají nositeli bezpečnostních a dalších rizik.

Západní země, které se vlastním a nesmyslným přičiněním dostaly do migrační patálie, se za zavřenými dveřmi sešly na nedávném jednání v Bruselu a přijaly zcela nespravedlivé a hanebné řešení těchto problémů. Výsledkem je absurdní rozhodnutí, že v první fázi přemístí 30 000 migrantů, převážně ilegálních, a ve druhé fázi se tento počet zvýší až na 120 000. Vrcholem této drzosti je, že země, které odmítnou přijmout tyto neevropské rizikové imigranty, musí za každého z nich zaplatit EU poměrně vysokou pokutu (hovoří se asi o 22 000 eur na hlavu). Naše neschopná Fialova vláda proti tomuto rozhodnutí neprotestovala, na rozdíl od Polska a Maďarska. Jedná se o násilné přesidlování a osidlování, které již před několika lety inicializovalo Německo, ústy svého tehdejšího ministra zahraničních věcí Heiko Maase. Pronesl děsivá slova o násilném přerozdělování migrantů do zení určených Německem. Už tehdy jeho proslov připomněl známou historickou německou nadutost a nadřazenost, kterou svého času Německo uplatňovalo v celé Evropě. Jedná se snad o návrat k těmto praktikám?

Eurounijní politická elita evidentně upírá svrchovaným zemím právo na to, aby si samy rozhodovaly o sobě a o tom, koho k sobě přijmou a koho ne. Negativní důsledky migrace se projevily právě v těch západních zemích, které připustily nesmyslně tolerovaný, neřízený a nelimitovaný proces migrace. Myslí si snad Brusel, že nám nestačí ekonomické, zdravotní, ubytovací, sociální a další problémy s obrovským počtem ukrajinských migrantů? Jejich množství na počet obyvatel je u nás nesrovnatelně větší než v evropských zemích na západ od nás. Pokud mezi námi existují hloupí či nezodpovědní lidé, kteří míní podporovat tuto eurounijní drzou anomálii, pak by bylo spravedlivé, aby se přesídlení darmožrouti, mnozí s násilnickou povahou, ubytovali u těchto lidí, včetně zákonné povinnosti se o ně starat a hradit veškeré výdaje spojené s jejich pobytem (zdravotní, vzdělávací atd.). To by mělo platit i pro neschopné vládce.

Bohužel tato »samoobslužná varianta« by v rámci stávající eurounijní jurisdikce neprošla. Proto nezbývá, než zablokovat tyto nesmyslné bruselské nápady, jak chce Polsko nebo Maďarsko. Ale naše neschopná vláda, známá svým vlezdoprdelismem, se proti tomuto rozhodnutí asi nepostaví a k Polsku se nepřipojí. V takovém případě, pokud nechceme sdílet migrační hrůzu mnohých západoevropských států, nám nic jiného nezbude, než z EU odejít, i když to nebude jednoduché a bude nás to něco stát. Další varianta už není. Koneckonců Norsko nebo Švýcarsko nejsou členy této organizace a určitě se jim nežije špatně. Není možné se nechat donutit k tomu, abychom si museli podřezávat větev, na které sedíme.

V této souvislosti chci zdůraznit, že máme jen ty nejhorší zkušenosti z podřizování se cizímu diktátu, ať z východu nebo ze západu. Navíc imigranti, kteří mají problém s integrací do nové společnosti nebo se dokonce nechtějí integrovat a respektovat systém a zákony země, nemají v těchto zemích co pohledávat. Podle údajů Mezinárodní organizace práce (ILO) chce z Afriky emigrovat do Evropy asi 120 milionů Afričanů, převážně muslimů. Dle odhadu žilo v EU v roce 2014 asi 507 milionů lidí. Takový nárůst migrantů EU nemůže prakticky zvládnout. To by pro Evropu byla fatální katastrofa.

Už dnes nám stačí problémy s Ukrajinci. Proto v Plzni a Českých Budějovicích vybraní Ukrajinci posílili městskou policii na pozici asistenti prevence kriminality. Je to obdoba již zavedených romských preventistů kriminality. Mají přispět k omezení porušování veřejného pořádku, přestupků a trestních činů. Nemalou úlohu hraje i zvýšení informovanosti Ukrajinců o našem životním stylu a prostředí.

František Krincvaj