V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl Čeng-ting v severočínské provincii Che-pej známý jako okres, který navzdory vysoké produkci obilí zůstával chudý. Přestože výnos obilí na mu (0,067 hektaru) přesahoval 500 kilogramů, lidé v Čeng-tingu byli chudí. Jak se kraj tváří v tvář této nerovnováze mezi produkcí a místními podmínkami dostal z ekonomické tísně?
V letech 1982-1985 působil Si Ťin-pching jako zástupce tajemníka a poté tajemník stranického výboru okresu Čeng-ting. V roce 1984 Si s využitím místních zvláštností a okolností navrhl rozvoj různých provozních režimů a vytvořil »polopříměstskou« ekonomiku, která zlepšila život místních obyvatel a celkové ekonomické podmínky okresu.
Z malé vesnice do Ústředního výboru Komunistické strany Číny (ÚV KS Číny), z tajemníka venkovské pobočky KS Číny na generálního tajemníka ÚV KS Číny, čínského prezidenta. Si Ťin-pching má vždy na mysli zemi a považuje se za služebníka lidu. Pro štěstí lidu dělá vše bez ohledu na jakékoli překážky, usiluje ve dne i v noci a ze všech sil tvrdě pracuje, aby toho dosáhl. Pochází z lidu, pracuje pro lid a opírá se o lid. Každou malou věcí, každou starostí, svými činy projevil svou nejhlubší lásku k lidu do své slavnostní přísahy – Budu obětavý a nezklamu očekávání lidu! »Lidé mě dosadili na mou pozici, musím je vždy klást na nejvyšší místo ve svém srdci,« uvedl Si Ťin-pching.
(pr)