Prezident Donald Trump a jeho tým dlouhodobě tvrdí, že Írán je přesně tam, kde ho Spojené státy chtějí mít. Tvrdí, že není potřeba nová jaderná dohoda, která by Teherán zbavila materiálu pro výrobu bomb, ani není třeba omezovat íránské raketové schopnosti. To byly dva hlavní důvody, které prezident před 10 měsíci uvedl pro zahájení války.
New York Times však uvádí, že se zdá, že americká vláda směřuje k dlouhodobé kampani ekonomického nátlaku a Trump necítí zvláštní naléhavost dosáhnout dohody s Íránem. Trump říká, že pro viceprezidenta J. D. Vance je důležitější oslovovat města a státy ovládané demokraty než vyjednávat o ukončení války s Íránem. Zdá se, že Trump alespoň prozatím vyloučil řadu vojenských možností, které by zahrnovaly rozsáhlé, ale časově omezené útoky na íránská vojenská zařízení, jaderná zařízení a dokonce i na část energetické infrastruktury.
Všechny plány na vyslání speciálních jednotek k zabavení přibližně 2000 liber íránského uranu obohaceného na 60 procent, což se blíží úrovni potřebné k výrobě bomby, byly také prozatím odloženy. Detailní analýzy schopnosti největších amerických bomb ničících bunkry proniknout hluboko do hory Pickaxe Mountain byly rovněž zastaveny. Americké zpravodajské služby se domnívají, ale nejsou si jisté, že se tam nacházejí pokročilé centrifugy schopné přeměnit uran na materiál vhodný pro výrobu bomb.
Trump mezitím prohlásil, že má veškerou moc potřebnou k ovlivnění Íránu. »Máme jejich peníze, stovky miliard dolarů, a máme jejich úžiny!« Toto tvrzení o výši íránských aktiv držených USA a jejich spojenci je přehnané. Ačkoli se odhady značně liší, je možné, že na účtech po celém světě je zmrazeno více než 100 miliard dolarů v íránských fondech, ale ve Spojených státech jsou to jen asi 2 miliardy dolarů.
Axios: Šéf Mossadu se snaží přesvědčit Američany k dalšímu útoku na Írán
Axios informuje, že šéf Mossadu se snaží přesvědčit USA k zahájení nové série útoků na Írán. Nedávno cestoval do Spojených států, aby s americkými představiteli projednal íránskou otázku. Izraelská stanice Channel 15 navíc informovala, že byla vydána vážná varování ohledně pokračujícího pokroku v íránském jaderném a vojenském programu.
V této souvislosti panují ve Washingtonu silné neshody ohledně přesného načasování přijetí opatření proti Íránu. Bezpečnostní zdroje zdůraznily, že na americké představitele je vyvíjen rostoucí tlak, aby zaujali rozhodný a odstrašující postoj, než se »okno příležitosti« definitivně uzavře.
Z Kataru po Kuvajt: cena íránské reakce
Útok na Bahrajn je pokračováním širší íránské strategie, která se rozvinula po zahájení americko-izraelských útoků 28. února 2026.
Teherán se místo symbolické odvety rozhodl zaměřit na technologické srdce americké vojenské přítomnosti na Blízkém východě: radary včasného varování, komunikační zařízení, letecké základny a infrastrukturu podporující protiraketovou obranu.
Zvláštní význam měly útoky na systémy AN/FPS-132 v Kataru a systémy AN/TPY-2 v Jordánsku, Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii.

Podle vyšetřování agentur Anadolu a ABC News zaznamenaly satelitní snímky útoky na několik radarových instalací, přičemž odhadovaná hodnota postižených systémů a komunikačních terminálů dosahuje miliard dolarů.
Zhoršování stavu americké infrastruktury se neomezuje pouze na radary. Během války íránské rakety a drony zasáhly vojenské základny v několika státech Perského zálivu a poškodily letecké hangáry, tankovací zařízení, komunikační systémy a podpůrné budovy.
Nedávné vyšetřování agentury Associated Press, založené na satelitních záběrech a regionálních zdrojích, zdokumentovalo do srpna více než 115 úderů íránských nebo proíránských sil na 26 amerických vojenských základen a zařízení.
Kuvajt patřil mezi oblasti, které utrpěly obzvláště rozsáhlé škody, zatímco významné údery byly zaznamenány i na zařízení v jiných zemích. Tento obrázek zpochybňuje představu, že Spojené státy mohou vést dlouhodobé operace proti Íránu bez vážných nákladů pro svou vlastní vojenskou síť.
Nová íránská operace proti americkému radaru včasného varování v Bahrajnu připomíná Washingtonu realitu, kterou je pro něj těžké akceptovat: vojenská síla Spojených států v Perském zálivu není nezranitelná a Írán má stále schopnosti ohrozit kritickou infrastrukturu amerického obranného mechanismu.
Dne 13. listopadu oznámily Islámské revoluční gardy (IRGC), že jejich vzdušné síly zasáhly a zničily americkou radarovou instalaci v Bahrajnu v odvetě za letecký úder na telekomunikační věž ve městě Sirik v provincii Hormozgan v jižním Íránu, k němuž došlo 12. listopadu.
Pro Teherán je uvalení takových nákladů klíčovým odstrašujícím nástrojem. Írán nepotřebuje dosáhnout absolutní vojenské převahy nad USA, aby ovlivnil rozhodnutí Washingtonu.
Stačí prokázat, že pokračování konfliktu s sebou nese ztráty, ekonomickou zátěž a rostoucí nejistotu pro americké základny a jejich regionální spojence. V tomto světle nabývá nová epizoda v Bahrajnu zvláštního významu. Íránské vedení se tím snaží ukázat, že období relativní deeskalace se nerovná přijetí amerického vojenského tlaku.
Vanceovo odvolání a politická krize ve Washingtonu
Současně s tím, jak Írán nadále zpochybňuje americkou vojenskou přítomnost, čelí administrativa Donalda Trumpa vážným vnitřním rozporům ohledně řízení války.
Rozhodnutí amerického prezidenta fakticky odvolat viceprezidenta J. D. Vancea z vyjednávacích snah s Teheránem nelze oddělit od politických nákladů konfliktu.

Podle Axiosu se Vance aktivně podílel na nepřímých kontaktech s Íránem a udržoval téměř každodenní komunikaci s katarským premiérem Mohammedem bin Abd al-Thanim, pákistánským vojenským vůdcem Asimem Munirem a dalšími regionálními mediátory.
Do procesu se zapojili i zvláštní vyslanec Steve Witkoff a Jared Kushner s hlavním cílem obnovit rozhovory a dosáhnout příměří. Těžká porážka republikánů v pololetních volbách 3. listopadu však dramaticky změnila politické prostředí. Sám Vance veřejně uznal, že válka s Íránem byla určujícím faktorem volebního neúspěchu, a spojil konflikt s ekonomickými důsledky a ztrátou politické podpory. O několik dní později ho Trump pověřil zaměřením se na korupci a kriminalitu ve státech a městech ovládaných demokraty a zároveň prohlásil, že Spojené státy již dohodu s Íránem nepotřebují. Tento vývoj odráží hlubší strategický rozpor.
Na jedné straně se Washington snaží jevit jako mocnost, která vnucuje své podmínky. Na druhé straně pokračování války vytváří rostoucí politické a ekonomické náklady, zatímco vojenský tlak nezajistil ústup Teheránu.
Tlak ze Saúdské Arábie a Turecka
Donald Trump vážně zvažuje možnost vyhnout se novým vojenským útokům na Írán za předpokladu, že Teherán a Hútíové nepodniknou nové akce, které Washington bude považovat za provokativní.
Podle informací agentury Reuters ze tří zdrojů obeznámených s jednáními americký prezident vyjádřil svým vyšším poradcům záměr omezit eskalaci, aniž by však učinil konečné rozhodnutí.
Zdá se, že rozhodující roli hraje tlak Saúdské Arábie a Turecka. Saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan údajně v nedávné telefonické komunikaci Trumpa naléhavě žádali, aby se vyhnul obnovení rozsáhlých útoků.
Podle stejných informací Trump po amerických volbách zvažoval nový útok, ale Mohammed bin Salmán ho naléhal, aby v něm nepokračoval.
Bývalý americký ministr zahraničí Antony Blinken ostře kritizoval Donalda Trumpa za jeho přístup k válce s Íránem a argumentoval tím, že americký prezident odmítá uznat limity vojenské síly Washingtonu.
Blinken poukázal na to, že Írán s populací asi 90 milionů obyvatel a rozsáhlým zeměpisným územím je extrémně obtížným vojenským soupeřem. Jak zdůraznil, íránská zařízení na výrobu zbraní se nacházejí hluboko v zemi, zatímco rakety a drony mají značný dolet, takže je prakticky nemožné je zcela neutralizovat leteckým bombardováním. »Pozemní invaze by byla totální katastrofou,« varoval a zdůraznil, že vojenské řešení nemůže zajistit zamýšlené cíle.
Bývalý šéf americké diplomacie zhodnotil, že cesta z konfliktu existuje, ale vyžaduje kompromis s Teheránem.
Senátor Sanders proti Trumpovi
Nezávislý americký senátor Bernie Sanders zahájil ostrý útok na Trumpa a odsoudil válku proti Íránu jako nezákonnou a pro Spojené státy destruktivní.
V příspěvku na sociálních sítích senátor z Vermontu argumentoval, že »války proti Vietnamu, Iráku a nyní i Íránu jsou založeny na lžích«, a obvinil americké vedení z obrovských vojenských výdajů bez smysluplné odpovědnosti.
Sanders zdůraznil, že Pentagon opakovaně selhal ve finančních kontrolách, a to i přes biliony dolarů, které spravuje. »Trumpova nezákonná válka proti Íránu nás bude stát stovky miliard dolarů. Musíme ukončit tuto destruktivní válku, zastavit finanční pomoc izraelské vládě a drasticky snížit vojenské výdaje,« řekl Sanders.
Izrael: Od vojenské převahy ke strategické nejistotě
Nejdůležitějším poznatkem z izraelských varování je, že vojenská síla sama o sobě nemůže zaručit dlouhodobou bezpečnost národa. Izrael zůstává jednou z nejsilnějších vojenských mocností v regionu. Jeho operační schopnosti však nebyly promítnuty do stabilní politické a strategické reality.
Teherán je i nadále hlavním protivníkem, regionální konflikty zůstávají otevřené a americká podpora čelí bezprecedentnímu politickému tlaku.
Pro Írán představuje tento vývoj silný strategický argument: navzdory obrovskému vojenskému tlaku se izraelsko-americké straně nepodařilo prosadit všechny své cíle. To neznamená, že Írán z konfliktu vyšel bez úhony nebo že Izrael ztratil svou vojenskou sílu. Znamená to však, že výsledek války nelze měřit pouze počtem bombardování nebo rozsahem ničení.
Skutečnou strategickou otázkou je, zda se Izrael dnes nachází v bezpečnější pozici než před vojenskými operacemi. A právě na tuto otázku se zaměřuje drsná sebekritika, která se objevuje v izraelském tisku. Vyhlídka na ztrátu neomezené americké podpory problém ještě zhoršuje.
Největší ranou pro Izrael by totiž nebyla jen neschopnost vnutit Íránu své podmínky, ale také zjištění, že po letech války země oslabila svůj nejdůležitější strategický výdobytek: bezpodmínečnou ochranu Washingtonu.
Je otázkou, zda se taktická změna situace na Středním a Blízkém východě promítne do širší přeměny strategické situace v oblasti, která byla pod kontrolou USA a Izraele.
Další otázkou je, jak se vyvine působení »zeleného« NATO, v němž Turecko, Saúdská Arábie a jaderný Pákistán vytvořily nový vojenský pakt. K tomuto islámskému spojenectví se chtějí připojit i další země, které jsou již nyní blízko jejich orbitě.
To pro Západ v důsledku znamená další omezení geopolitického a následně i obchodního vlivu. Proto – a dost možná Trumpovo vyčkávání není příznakem slabosti, ale projevem trpělivosti, dokud protivník neudělá kritické chyby, které nakonec napomohou zvrátit nepříznivou situaci.
Ioannis Sideropulos
KOLÁŽ – AI


Trump nemá strategii!