Středočeský kraj rozhodl v červnu o uzavření krajského domova seniorů Domov Březnice. Přes protesty ubytovaných klientů a jejich rodin. Přes protesty a argumenty opozičních zastupitelů z klubu Stačilo! Bez vyčerpání všech možností, jak zajistit lepší podmínky pro sociální péči v krajském zařízení. Místo hledání řešení se kraj rozhodl zrušit fungující veřejnou službu pro 35 seniorů a převést klienty do soukromého zařízení – do domova Senlife, který se tehdy dokončoval. Cena pro klienty měla být po zahrnutí soukromníka do sítě sociálních služeb a při uzavřených smlouvách prý stejná jako dosud… Protože jinak by platili klidně 40 000 Kč.
Jenže 24. srpna 2026 společnost SenLife od dohodnutého řešení odstoupila. Podle radního pro sociální věci Martina Hrabánka nyní kraj zajišťuje klientům místa v několika jiných zařízeních, mimo jiné v Sedlčanech, Pečkách, Příbrami a Rožmitálu pod Třemšínem. Tím se ovšem situace zásadně změnila. Zastupitelstvo kraje rozhodovalo totiž o budoucnosti Domova Březnice v době, kdy se počítalo s přesunem všech klientů do SenLife. Nyní má být původní řešení nahrazeno rozdělením seniorů mezi několik poskytovatelů.
Zastupitelé však nedostali možnost posoudit dopady této změny a nemají k dispozici všechny informace potřebné k rozhodnutí o dalším postupu. Ani na zářijovém jednání zastupitelstva nebyl bod kupodivu projednán. Radní Hrabánek sice uvádí, že novou variantní analýzu nepovažuje za potřebnou, protože zastupitelstvo již o ukončení domova rozhodlo, a chápe současnou situaci především jako otázku zajištění důstojného přechodu klientů, ale to stejně neřeší podstatnou otázku – pokud se změnil jeden z hlavních předpokladů původního řešení, proč by zastupitelstvo nemělo dostat možnost znovu posoudit jeho důsledky?
Kraj sice uvádí, že náhradní péče je zajištěna pro všechny klienty. Ale existence volného místa ještě nevypovídá o tom, zda je nové zařízení vhodné pro konkrétního seniora. Původní projekt zrušení Domova Březnice výslovně počítal s významem mezilidských vztahů klientů a s prioritou jejich zachování a nyní mají být senioři rozděleni mezi několik zařízení. Jak bude zachováno jejich dosavadní soužití? Kolik klientů bude moci zůstat se svými spolubydlícími? Jak se změní vzdálenost od rodin, možnosti návštěv a finanční náklady na péči?
Na tyto otázky nestačí odpovědět obecným ujištěním, že nikdo nezůstane bez péče. Rodiny potřebují znát konkrétní řešení pro své blízké a mít možnost se k němu vyjádřit. Další otazníky vyvolává skutečnost, že SenLife bylo (i na základě projednání budoucnosti klientů Domova Březnice v něm) zařazeno do krajské sítě sociálních služeb a získalo také veřejnou finanční podporu. Jak to bude dále?
A bez odpovědí jsou i další námitky – podle dopisu příbuzných byli klienti a jejich rodiny o neuskutečnění přesunu do SenLife informováni v září, krátce před plánovaným ukončením provozu. Rodiny současně upozornily, že zastupitelstvo na svém zasedání 7. září nebylo o celé situaci řádně informováno. Radní Hrabánek uvádí, že SenLife odstoupilo od řešení 24. srpna. Je třeba proto znát přesnou časovou osu: kdy kraj zjistil, že původní dohoda nebude realizována, jaké smluvní garance existovaly a kdy byli informováni jednotliví představitelé kraje. Stejně důležité je zveřejnit ekonomické srovnání původního a současného řešení, včetně nákladů kraje, úhrad klientů a případných dalších výdajů rodin.
Případ Domova Březnice není pouze otázkou toho, zda se podaří najít pro každého seniora nějaké místo. Je také otázkou transparentnosti rozhodování, odpovědnosti zřizovatele a ochrany dosavadních sociálních vazeb. Pokud zastupitelstvo rozhodovalo za předpokladu přesunu do SenLife a tento předpoklad následně padl, mělo by dostat možnost posoudit nové okolnosti ještě před dokončením nevratných kroků. Kraj by měl předložit aktuální přehled náhradních umístění, smluvní zajištění kapacit, ekonomické dopady a vyhodnocení individuálních potřeb klientů. Současně by měl vysvětlit, zda jsou po změně původního řešení stále naplněny důvody pro definitivní ukončení Domova Březnice.
O důstojnosti sociální péče nerozhoduje pouze počet nalezených lůžek. Rozhoduje také to, zda se samospráva dokáže vypořádat se změnou vlastních plánů a zda při tom dostatečně chrání lidi, kterých se její rozhodnutí bezprostředně týká. V tomto případě si tím ale nejsem rozhodně jistý…
Zdeněk Štefek (KSČM), zastupitel za klub Stačilo!