Speciální vojenská operace (SVO) USA ve Venezuele začátkem roku 2026 je pokračováním agresivní zahraniční politiky Donalda Trumpa, který ovšem jen primitivnějším způsobem posiluje dosavadní snahy USA vojensky diktovat svoji vůli většině zemí světa. To je důsledkem ekonomického i politického úpadku Spojených států, které kolem sebe kopou jako raněné zvíře v posledním tažení.
Únos hlavy státu, vnucení »dočasné správy«, otevření ropných polí americkým korporacím a výhrůžky okolním zemím nejsou náhodné kroky. Jsou to nástroje vojenskoprůmyslového komplexu, který má své sídlo v USA a je spojen s transnacionálním kapitálem v dalších zemích.
Latinská Amerika jako »zadní dvorek«
Trump se nijak netají tím, že Latinskou Ameriku považuje za přirozenou sféru vlivu USA, za jejich »zadní dvorek«, kde Washington rozhoduje, kdo smí vládnout a kdo bude svržen. To není přežitek studené války – to je aktualizace Monroevy dokríny z 19. století.
Venezuela je socialisticky orientovaná země s bohatými ložisky ropy, z nichž jsou podporovány další socialiaticky zaměřené země v Latinské Americe. Proto šla Venezuela jako první na řadu.
Hrozby Kubě, Kolumbii, potažmo Mexiku, jasně ukazují, že Venezuela nemusí být konečnou stanicí. Jde o nové ovládnutí celého regionu, o vzkaz, že jakýkoli pokus o autonomní politickou nebo ekonomickou cestu bude potrestán vojenskou silou ze strany USA.
Protektorát jako forma diktatury kapitálu
Trumpovo prohlášení, že USA »povedou Venezuelu«, dokud nebude zajištěn přechod moci, je verzí aktuálního imperiálního jazyka kapitálu. Protektorát není pomoc – je to forma diktatury, v níž je politická moc vytržena z rukou lidu a předána cizí síle jednající v zájmu kapitálu.
Trumpovi nejde o demokracii ani lidská práva. Jde o potlačení socialistické politiky v blízkosti USA a o kontrolu výrobních prostředků, konkrétně o ropu. Ideologická nadstavba – lži o boji proti drogovým kartelům – pouze maskuje základ intervence. Kapitál za Trumpem chce vypustit mlhu, kouřovou clonu a posléze začít Venezuelu vykořisťovat, dosadit loutkovou vládu, která bude ochotně poslouchat příkazy z Washingtonu.
Ropa jako fetyš nové imperiální politiky
Venezuelská ropa není »národní bohatství«, ale v očích kapitálu USA a jeho transnacionálních spojenců nevyužitý zisk, který musí být otevřen privatizaci, liberalizaci a těžbě. Jakmile Trump otevřeně mluví o vstupu amerických ropných firem, padá i poslední iluze o jakémkoli antidrogovém rozměru celé operace.
Toto je klasická akumulace kapitálu prostřednictvím vojenského vyvlastnění: násilné odebrání zdrojů, rozbití státní suverenity a přesměrování hodnoty od práce venezuelského lidu ke globálnímu kapitálu, jehož největší hráči sedí ve Washingtonu a na Wall Street.
Závěr: zbraně chrání zisky, ne demokracii
To, co dnes vidíme ve Venezuele, je nahý kapitalismus s ozbrojeným doprovodem. Antidrogová politika a demokracie jsou zde jen záminkou a mezinárodní právo překážka, kterou hegemon obchází, kdykoli se mu to hodí.
Trump jen říká nahlas to, co kapitalismus obvykle skrývá: že svět je rozdělen na ty, kdo vlastní a vládnou, a ty, kterým byl majetek odcizen a mají poslouchat. Na centrum a periferii, na »zadní dvorek«.
Právě proto musí být odpověď jasná, spravedlivá a zásadní: Ne kapitalismu, válkám, protektorátům, bombám a únosům.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.