Jana Klána pravděpodobně znáte jako politika nebo publicistu. Dnešní rozhovor pro iportaL24.cz je ale se sociologem Janem Klánem, a proto se mnohým může zdát netradiční…
Jakou roli hrají manipulace a cenzura v dnešních médiích a jak ovlivňují veřejný diskurz?
Podle mého názoru zásadní. Největší problém shledávám v neinformovanosti obyvatelstva, ke kterému se některé informace vůbec nedostanou, a jiné se k němu sice dostanou, ale ve zmanipulované podobě. Mnozí občané nevědí, kdo vytváří jaké názory a jak jsou manipulovány ve prospěch různých mocenských skupin v zahraničí s dopady v České republice. Vytváření různých fake news přitom hraje významnou roli. Mnozí lidé se v tom poté pochopitelně jen obtížně dokážou orientovat.
Je tím ovlivňován celý veřejný diskurz, kdy se kvůli manipulaci a cenzuře do médií nedostanou adekvátně nebo vůbec kritičtější politické proudy. Vlastníci kapitálu, včetně médií, jejich novináři a politici se snaží z mediální a veřejného prostoru vylučovat jim nepříjemné protivníky. To ve veřejném diskurzu zanechá stopu například v dojmu, že nějaká politická strana už vůbec neexistuje, nebo živoří a nemá smysl ji volit. Doufejme, že současné uspořádání v zemích Evropské unie má ještě stále dostatek různých obranných procedurálních a právních mechanismů, aby bylo možné tyto nedemokratické záležitosti napravit.
Jaký je vztah mezi manipulací v médiích a demokratickými procesy?
Manipulace v mediálním prostoru může mít nedozírné následky pro demokratické rozhodování občanů ve volbách a pro celé demokratické uspořádání. Zejména ve chvíli, kdy média nejsou transparentní a nejsou kontrolována. Z těchto důvodů zde jsou kupříkladu kontrolní mechanismy, jako Rada České televize, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání atd., které by mohly hrát pozitivní roli, pokud by skutečně fungovaly.
Jenže internet obsahuje velmi komplexní formy sdělení, přičemž média jsou v ČR i ostatních zemích EU většinou ovlivněna kapitálem, vlastníkem médií. Média jsou do značné míry ovládána oligarchy a podle toho šíří svoji agendu. Píšou pro své spřízněné politické ideologie nebo přímo pro politické strany a hnutí. Některá se snaží být v rámci kritiky více méně racionální, jiná jsou útočná a manipulativní. Každopádně jde o manipulaci veřejného mínění a tím i demokratického rozhodování občanů prostřednictvím kapitálu.
V médiích se objevují různé manipulace s fakty a zamlčování, kdy se vytvářejí také polopravdy a lži. Média mohou snadno a rychle manipulovat společnost různými příspěvky a články. Největší nebezpečí vidím v sociálních médiích, kde se hraje s emocemi, které mohou velice zahýbat voličskými preferencemi. Jak kladně, tak záporně. To vše výrazně ovlivňuje rozhodování během předvolebních kampaní a pak přímo ve volbách. Vidíme to například v současných kampaních a diskusích před volbami do Evropského parlamentu.
Jak v nechvalně proslulé kauze firma Cambridge Analytica využívala data a algoritmy k manipulaci veřejného mínění a politických preferencí?
Tato britská společnost shromažďovala data uživatelů sociální sítě Facebook. To by ještě nebyl ten největší problém, jak když začala shromažďovat data přátel uživatelů, aniž by k tomu dali souhlas. Na základě získaných dat od desítek milionů uživatelů Facebooku v USA dokázala ovlivnit prezidentské volby roku 2016 ve prospěch Donalda Trumpa.
To ale nebyl její jediný prohřešek. Aktivně se například snažila ovlivnit volby v Keni nebo Nigérii. Cambridge Analytica využívala data a algoritmy k manipulaci veřejného mínění a politických preferencí především prostřednictvím sběru obrovského množství osobních dat o uživatelích ze sociálních platforem. Tyto informace zahrnovaly například preference, chování online, politické názory a další citlivé údaje.
Poté Cambridge Analytica využívala sofistikované algoritmy a analýzu dat k vytvoření profilů jednotlivých uživatelů. Tyto profily byly využívány k cílení politických reklam a obsahu na sociálních médiích, které byly navrženy tak, aby ovlivňovaly názory a chování uživatelů. Tento proces umožňoval firmě dosahovat konkrétních skupin lidí s personalizovanými zprávami, které byly navrženy tak, aby vyvolávaly požadovanou reakci.
Manipulace veřejného mínění a politických preferencí pomocí dat a algoritmů byla často spojována s kontroverzními kampaněmi, které využívaly emocionální apely, dezinformace a manipulativní polarizaci společnosti.
Tyto praktiky vyvolaly obavy ohledně ochrany soukromí a deformace demokratických procesů, což vedlo k široké debatě o regulaci využívání osobních dat v politickém kontextu.
Nedělejme si ale iluze o tom, že odhalením kauzy se zabránilo dalším manipulacím. Nové technologie přinášejí nové možnosti. Například vytváření různých nepravdivých zpráv a videí pomocí umělé inteligence bude mít pravděpodobně značný dopad na voličské chování.
Jaké ekonomické a ideologické otázky vyvstávají v souvislosti s používáním osobních dat a psychografické analýzy pro politické účely?
Osobní data jsou velice citlivá na zneužití. Z minulosti známe mnoho úniků na internet a jejich následné zneužití. Prsty v tom všem mají nejen Cambridge Analytica, ale i různé internetové korporace, stejně jako americká sledovací agentura NSA. V evropském prostředí se kvůli těmto problémům vytvořil koncept GDPR, kdy musíte souhlasit s nakládáním s osobními daty. Nutno říci, že se Evropská komise určitým způsobem snaží vlastníkům sociálních sítí částečně omezit nakládání s citlivými daty svých uživatelů. Osobní data mohou být skutečně velice rychle zneužita.
Co se týká psychografiky, tedy určování nálad člověka pomocí jeho snímků, také zde může umělá inteligence lehce odhalit, jak se v danou chvíli cítíte a podle toho vám naservírovat určitý typ reklamy. Toho lze využít i pro politické účely. Volební kampaně v poslední době jsou postaveny stále více na emocích, a ti, kdo s nimi dokážou pracovat, dokážou z nich i vytěžit politický kapitál.
Pokud jde o otázky ekonomické, lze vidět, že ze získaných osobních dat těží nadnárodní internetové korporace a další, kteří jsou na ně napojeni, včetně obchodních řetězců. Komerční logika je v tomto případě jasná. Dosáhnout další zisk, privatizovat, nebo pro to využít státní finance a vliv. To vede k přesměrování moci od lidmi volených parlamentů k úzkým skupinám lidí (oligarchii či tyranii) vlastnícím a spravujícím korporace, které mají mnohdy své rozpočty větší než mnohé státy.
Jaký vliv má »sledovací kapitalismus« na informační prostředí a svobodu slova?
Pojem sledovací kapitalismus nebo kapitalismus dohledu je fenomén, který se silněji prosazuje po roce 2000 s velkým rozšířením internetu. Částečně jsem to již zmínil. Pojí se zejména se společností Google, která přišla s nápadem, jak z dat uživatelů internetu vytěžit data, která může dále využít k cílení reklamy. Největší nárůst přišel se sociálními sítěmi, kde uživatelé ukládají spousty dat, postů, příspěvku, fotek atd. Všechny tyto věci Google nebo jiná společnost může libovolně využít. Upozorňují vás na to v podmínkách služby. Nedílnou součástí sledovacího kapitalismu jsou i zákaznické karty nebo aplikace v mobilním telefonu. Tohle vše shromažďuje vaše data a poté vám na míru nabízí reklamu. Posléze jste manipulováni do polohy, kterou potřebují korporace, čímž je ve své podstatě začne mnoho lidí poslouchat. Postupně si kupují věci, které nepotřebují, protože jim je reklama neustále nabízí.
Obcházení zobrazování reklam pomocí různých blokačních programů je sice možné, ale kapitalismus dohledu je silně omezuje. Kapitalismus dohledu nám neustálým zobrazováním reklam omezuje svobodu rozhodování a rovněž nám omezuje svobodu slova. Nacházíme se v určitém typu autoritářství.
Představte si, když vám nějaká korporace bude neustále zobrazovat lživou reklamu? Když se bude opakovat tisíckrát, stane se pro mnoho lidí pravdou, což je pochopitelně velice nebezpečné. Budeme žít ve virtuální realitě navíc umocněné nástroji umělé inteligence, která nebude sladěna s lidskou inteligencí. Co poté nastane? Velký problém, který může vést k ohrožení samotného lidstva, když použiji výklad Toby Orda, autora knihy Nad propastí.
Jaké jsou důsledky současného modelu financování médií pro objektivitu a nezávislost zpravodajství?
V českém prostředí můžeme sledovat tři druhy médií. Prvním typem jsou veřejnoprávní média, kam se řadí Česká televize a Český rozhlas. Ty jsou financovány z koncesionářských poplatků a z této logiky mají být nezávislým médiem, které informuje objektivně a pluralitně. Nicméně se často stává, že tomu tak není. Tuto skutečnost můžeme například vidět v různých publicistických a politických pořadech, kam jsou přednostně zváni vládní představitelé, méně představitelé parlamentní opozice a ještě méně opozice mimoparlamentní. Již bylo zmapováno, že někteří redaktoři přiznávají, že straní té či oné politické reprezentaci, byť mají být z povahy věci profesionálové a tím pádem nestranit. Za zvážení by stála změna zákona o České televizi, aby byla objektivnější a do vysílání se dostával vyváženě i kritický názor na současné dění.
Druhým typem médií jsou oligarchická média, která jsou vlastněna českými oligarchy, jsou to například Zdeněk Bakala, Ivo Lukačovič, Renata Kellnerová atd. Tato média jsou primárně financována z reklam a ve velké většině také píší kladně o těch, kdo je podporují. Respektive o jejich vlastnících. Jedná se o mediální magnáty, kteří ovlivňují veřejné mínění a tím pádem také politiku. Často se snaží pomoci jedné nebo druhé politické reprezentaci, která je poté reprezentuje, místo aby reprezentovala občany. Podobný model byl známý z různých kauz kolem mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Oligarchická média tedy nejsou z povahy věci nezávislá, ale primárně závislá na svých vlastnících. A ti jsou většinou součástí velkého transnacionálního byznysu, který je řízen vlastníky a politiky v USA a jejich spojenci a vazaly.
Poté ještě existuje třetí typ médií, kterým říkám »nezávislá« a žijí ve své podstatě jen z různých příspěvků na činnost a provoz od svých přispěvatelů, většinou čtenářů. Tento typ médií se ukazuje jako transparentnější, protože není závislý na reklamě a oligarchii.
Můžete uvést příklad cenzury ve spojení s vládou z poslední doby?
V podmínkách České republiky jsme se setkali s cenzurním omezením po intervenci Ruska na Ukrajině, kdy nejvyšší státní zástupce mediálně interpretoval zákon a uvedl, že ten, kdo bude konflikt na Ukrajině schvalovat, může být odsouzen. Strach z této kriminalizace vedl k tomu, že se mnozí odborníci a novináři báli kritičtěji vystupovat a raději se v této věci stáhli do ústraní. Někteří také sáhli k vlastní autocenzuře a začali zpochybňovat svá minulá tvrzení.
V českých podmínkách byly některé informační weby a další platformy v důsledku vládní intervence vypnuty. Soud to naštěstí nedávno označil za nezákonné. Je to důležité sdělení vládě a stopka jejím autoritářským tendencím.
Doufejme, že tento nástup cenzury a umlčování jiných, alternativních názorů, nebude už eskalovat. Jinak by vláda mohla sklouznout k ještě nebezpečnějším autoritářským praktikám, než které dosud zavedla.
Jak může být veřejnost informována o skryté manipulaci a cenzuře v médiích, aby byla schopna vytvořit si informovaný názor?
Většinou se tak stane, bohužel, jen když média najdou nějaký skandál. Média mají být pověstným hlídacím psem demokracie, ale většinou tomu tak není. Stále více pozorujeme, že dochází k nárůstu mediokracie. Tedy procesu, kdy média utváří veřejné mínění a diskurz a to často nepodloženými věcmi.
V minulosti se vyrojilo v českém prostředí několik kauz, které měly velké důsledky, například kauza Vrbětice, kdy měli muniční sklad vyhodit do vzduchu ruští agenti, ale nikdy přesné důkazy předloženy nebyly. Nebo předtím byla proti sociální demokracii vyfabrikována Kubiceho zpráva o údajném prorůstání organizovaného zločinu do prostředí české politiky. Tyto praktiky jsou označovány jako »studené puče«, kdy jde o to změnit vládnoucí garnituru. Tyto věci jsou známé z Latinské Ameriky, ale prostřednictvím tlaku médií se dostávají i do evropských zemí.
Občané si jsou schopni vytvořit podložený názor jen tehdy, když mají možnost seznámit se s pluralitou stanovisek a pochybností. Špatnou variantou je, když nastupuje cenzura a kritické hlasy jsou umlčovány. Pluralita názorů je ve společnosti potřeba, aby se rozvíjelo kritické myšlení a umožnilo se demokratické rozhodování občanů.
(zmk)