Když o sobě dal poprvé výrazněji vědět, v roce 1978, co se stal arkansaským guvernérem, jeho dnešní hostitel studoval ve třeťáku na Žižkově vojenském gymplu v Opavě.
Když v roce 1982 post guvernéra obhájil, jeho dnešní hostitel pořád ještě studoval – tentokrát pozemní vojenskou vejšku ve Vyškově.
Tehdy by si spolu ideologicky moc nepopovídali. Až teprve když ON se stal 42. prezidentem Spojených států (leden 1993), jeho dnešní hostitel již byl převlečen… Shodou náhod taktéž v lednu 1993 se v demokratických barvách KoZa (= Kolektivní Západ) účastnil mírové mise UNPROFOR v Jugoslávii a tam že prý zachránil přes 50 odříznutých francouzských vojáků z válečné zóny mezi Srby a Chorvaty. No nic – o kvalitě Havlových her si také všichni lhali do kapsy, a přesto za ně inkasoval metály – Vyškovák rovněž, a sice nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání a »za nevšední odvahu« dokonce i nejvyšší státní vyznamenání země Galského kohouta – Řád čestné legie. A k tomu navrch od toho vyrobeného dramatika za stejný čin medaili Za hrdinství.
Vsadil bych (ne)plodné dny jedné mé oblíbenkyně, že už tehdy si ho připravovali – stejně jako toho dramatika ze zednářské vůle. V těchto kružítkových kruzích se totiž nikdy nic neděje náhodou.
Bill právě slastně naléhá… na Ukrajinu, a Monika pod stolem zachraňuje svět…
Ale obraťme list k Billovi…, k jeho nynější návštěvě Prahy na pozvání Pavla. Proč to pozvání přijal? To samozřejmě nevím, ale jedna taková kulišárna mě napadá – možná se chce generálovi vyplakat na ramenou, co že to před skoro rokem někdy na přelomu března a dubna spáchal (tedy on to spáchal ještě v úřadě), když v rozhovoru pro irskou státní televizi RTÉ hořce litoval, že jako prezident USA naléhal na Ukrajinu, aby se vzdala jaderných zbraní, které na jejím území zůstaly po rozpadu Sovětského svazu. Neprozřetelný hazardér, ten Bill. Zřejmě měl tehdy pod stolem Moniku a z rozkoše takhle blbnul. Už jsme tu dávno nemuseli být a byl by pokoj od tohohle z*urvenýho světa.
(překlad aeronet.news)
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.