Jsem odhodlán pomoci zachránit tradiční sociální demokracii. Tu ČSSD, která pod vedením Miloše Zemana a poté i mým vedením výrazně pozitivně ovlivnila vývoj naší země. Od diktatury bývalého režimu k demokracii, od centrálně řízeného státního monopolu ke konkurenci soukromých firem. Od rovnosti v nedostatku k sociálně-tržnímu hospodářství.
ČSSD nechci pomáhat zachránit z důvodu nějakého sentimentu nad její dlouhou a zajímavou historií. Ale proto, že byla pro miliony lidí užitečná a nemá v dnešní době žádného nástupce. Někoho, kdo by lidem předkládal její pohled na svět, její programové cíle. Někoho, kdo by hájil zájmy jejích tradičních voličů, obyčejných lidí, pracujících a důchodců.
Žijeme v době velkého matení pojmů. ČSSD jako levicová strana vznikla proto, aby hájila zájmy lidí žijících z vlastní práce. Bojovala za mzdy těchto lidí, lepší pracovní podmínky, dostupnou zdravotní a sociální péči. A tento boj mezi kapitálem (zejména tím nadnárodním) a prací nebude nikdy ukončen.
Zvěstovatelé postmoderní doby přišli s tím, že už to není potřeba, protože všeho bylo již dosaženo. Lidé si prý žijí jako v ráji a navždy už tomu tak bude. Moderní, tzv. progresivní levice má jiná témata – od rovnoprávnosti pro desítky pohlaví, ale také klimatickou utopii s nulovou produkcí uhlíku, přes Evropu a její sociální systém otevřený pro miliardy chudých z celé planety, politickou korektnost až po přepisování historie a podporu válek.
Hájení práv lidí žijících z vlastní práce, ať jsou to zaměstnanci nebo živnostníci, prý už vyšlo z módy. To hlásají ve světě, kde se rychle rozevírají nůžky mezi 1 % nejbohatších rentiérů a 99 % zbývajících lidí. To tvrdí v zemi, kde se čím dál tím větší počet lidí propadá do chudoby a z měsíce na měsíc neušetří ze svého platu ani korunu. To si troufají říkat v zemi, kde se pořízení garsonky o 30 metrech čtvereční stalo nedostupným luxusem pro dvě třetiny pracujících lidí. V zemi, kde jsou platy na úrovni 30 % Německa a Rakouska, ale zboží i energie kupujeme dráž než oni.
Právě v dnešní zmatené době chci opět pomáhat prosazovat tři základní pilíře tradiční sociální demokracie:
- Pilíř zásluhovosti. Usiluje o mzdy, které zajistí dobrý životní standard rodin. Usiluje o zlepšení pracovních podmínek včetně prostoru na mimopracovní život. Vytváří podmínky pro pestrý osobní život (dobré bydlení kultura, cestování, sport atd.).
- Pilíř solidarity. Prosazuje solidaritu mezi bohatými a chudšími (progresivní zdanění), mezi zdravými a nemocnými (veřejné bezplatné a všem dostupné zdravotnictví) a mezi mladými a dříve narozenými lidmi (mezigenerační důchodový systém). Proto buduje stát veřejných služeb.
- Pilíř osobní svobody. Bojuje za právo lidí na svobodný život podle jejich vlastních představ o štěstí.
Dnes žádná česká politická strana takto komplexně a vyváženě tyto tři pilíře neprosazuje. Lidé žijící ze své práce ztratili na politické scéně svého zastánce. Politiku ovládla záměrná rozbředlost, nevyhraněnost a účelová bezzásadovost.
Bez logiky a konceptu klouzají politici po povrchu a přeskakují od nahodilého snížení daní (zrušení superhrubé mzdy) k chaotické směsici zvyšování a snižování DPH, k navyšování důchodů podle seniory okrádajícího vzorce, aby následoval úlek nad astronomicky rostoucím státním dluhem, který se řeší razantním zvýšením výdajů na zbrojení. Řízení státu jako by převzala parta alzheimeriků nebo výsadek cizí nepřátelské mocnosti usilující o naprostý rozvrat našeho ekonomického systému.
Jak asi tato divoká jízda bez zdravého rozumu skončí? To už dnes vidíme. Ti nejbohatší jen dál rychleji bohatnou, střední vrstva před očima chudne a chudí se propadají pod hranici ekonomického přežití. Co bylo před pár lety běžné, stává se dnes pro většinu nedostupným luxusem. Zažili jsme v posledních dvou letech pádící inflaci a desítky let nezaznamenaný ohromný pokles životní úrovně lidí, který bude letos pokračovat.
Nejvyšší čas vrátit tradiční sociální demokracii do politické hry. Lidi práce musí mít svého zastánce, jinak se z nich salámovou metodou opět stanou nevolníci robotující pro královské zisky nadnárodních oligarchů. To je nejspíš i skutečný cíl dnešních držitelů moci. Tradiční sociální demokracie jim stála a bude stát v cestě.
Proto jsem podlehl naléhání přátel, známých i neznámých lidí a jsem připraven se na sjezdu 17. února postavit do čela ČSSD.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.