Počasí se nám konečně trochu umoudřilo a vypadá jarně, na některých místech naší vlasti i téměř letně. Evokuje to cestování, což je s blížícími se dovolenými a prázdninami představa nanejvýš aktuální. Bohužel ne každý si letos může dovolit zamířit za exotikou, protože musí obracet každou korunu. Ale pokud patříte mezi ty, co si prázdniny bez zahraniční dovolené neumíte představit a namáte hluboko do kapsy, nabízíme vaší pozornosti desatero míst, která jsou jiná než ta, kam jezdí běžný tuzemský smrtelník. Nudí vás dokola stejné pláže? Podobné přímořské hotely i bazény? Pak zkuste něco z toho, co vám níže nabízíme. Už podle snímků jde o věc lákavou se vším všudy, nemyslíte…?
El Caminito del Rey (Španělsko)
Nejděsivější evropská stezka, jež lemuje okraj přírodní rezervace Los Gaitanes Gorge na jihu Španělska, má zajímavou historii. Původně ji vystavěli dělníci, kteří potřebovali rychlý přístup na přehradu Guadalhorce. Tu v roce 1921 slavnostně otevíral španělský král Alfons XIII. Více než kilometr dlouhá atrakce však byla před lety uzavřena, a to po sérii smrtelných nehod, které se zde odehrály na přelomu tisíciletí. Stačila totiž jedna chyba a člověk mohl skončit v hlubině, na jejímž dně se nachází řeka Guadalhorce… Počátkem roku 2015 se ovšem El Caminito del Rey vrátila na turistické mapy. Nutno podotknout, že ve zcela jiné podobě. Královská stezka, jak zní její překlad do češtiny, prošla náročnou renovací, která si vyžádala cca 138 milionů korun.
Kappadokie (Turecko)
Turecká Kappadokie patřila původně Chetitům, poté přešla pod správu mocné Perské říše. Té také vděčí za svůj název, který znamená »země krásných koní«. Těch už tady ovšem spatříme minimum. Místo nich je všude množství skalních útvarů a rozsedlin prapodivného až bizarního vzhledu, dále spousta kaňonů a údolí, z nichž většina vznikla erozí nebo ze sopečného popela. Jsou však i dílem lidských rukou – najdeme tady totiž celá skalní města. Hodně jich je v podzemí, někdy až devět pater hluboko, a jsou propojeny kilometry chodeb. Odhaduje se, že v nich žilo dvacet tisíc obyvatel. Šlo především o křesťany, kteří zde našli úkryt i azyl před pronásledovateli. Zůstaly po nich kapličky pro pár lidí, ale i kostely, kláštery a chrámy bohatě vyzdobené náboženskými freskami.
Pupek světa (Rusko)
Chcete vidět Pupek světa? Tak to musíte do Ruska, do města Mirnyj ve východní části Sibiře. Místní lidé tak říkají 525 metrů hluboké díře, která v průměru měří 1200 metrů. Nejde však v žádném případě o dílo přírody, vytvořil ji člověk. To, že je zde ložisko diamantů, zjistili geologové v roce 1955. Již o dva roky později se začalo s těžbou, která trvá prakticky dodnes. Byl to první a zároveň největší diamantový důl v někdejším Sovětském svazu a svého času se tam vytěžilo na 2000 kilogramů diamantů ročně. V současnosti tu v nelehkých podmínkách pracuje několik tisíc zaměstnanců, s vytěžením zásob drahokamů se počítá někdy mezi lety 2020 až 2030. Pak je plánováno, že by ve stěnách dolu mohlo vzniknout ekologické superměsto, v němž by mohlo žít až sto tisíc obyvatel.
Sopka Mauna Kea (USA)
Jestliže vyrazíte na ostrov Havaj v domnění, že je tam strašné vedro a že vám s sebou stačí pouze plavky, vězte, že za teplé ponožky dáte následně cokoliv. Nemůžete si totiž nevychutnat nejkrásnější východ slunce na světě! Na nejvyšší hoře Havajských ostrovů, Mauna Kea, je totiž strašná zima. Teplota ráno padá klidně i pod nulu, proto je dobré se více obléknout. Výhled je však k nezaplacení. Stojíte nad mraky, pod sebou nevidíte nic, jen východ slunce… Mauna Kea není klasická hora, ale sopka. Dá se na ni vyjet jedině autem, co má náhon na všechna čtyři kola. Je vysoká 4205 metrů, ale i s podvodní částí dosahuje 10 205 metrů, což z ní činí nejvyšší bod planety. Stáří se odhaduje na milion let. Na vrcholu není nic kromě 13 teleskopů, které tam postavilo dohromady 11 různých zemí.
Sopka Stromboli (Itálie)
Stromboli je název české hudební skupiny, kterou proslavila Bára Basiková. O Stromboli zpívala na svém albu Vyznání Hana Zagorová. Zdaleka ne každý však ví, co si má pod tímto pojmem představit. Jedná se o malý ostrov (12,2 km2), který leží v Tyrhénském moři a který tvoří stejnojmenná, stále aktivní sopka, respektive stratovulkán. Chcete si ji prohlédnout zblízka? Žádný problém! Stačí se vydat na dovolenou do italské Kalábrie a v jejím rámci si na místě přiobjednat lodní výlet k ostrovu Stromboli, který je součástí Liparských ostrovů. Zlatým hřebem plavby je pohled na sopku, jejíž základna leží 2100 metrů pod mořskou hladinou a jejíž erupce je možné sledovat zhruba každých dvacet minut. V nočních hodinách jsou vidět i z dalekého okolí.
Ďáblova věž (USA)
Devils Tower, tedy Ďáblova věž, tak se nazývá unikátní skalní monument na okraji Bear Lodge Mountains a Black Hills ve Wyomingu v USA. Je opředený pověstmi a původní indiánské kmeny (lakotští Siouxové, Čejeni a Kiowové) ho uctívaly jako posvátný. Vyskytuje se však i v legendách Arapahů, Crownů a dalších. Každoročně v červnu se tu dodnes konají jejich obřady a rituály. Hora je vulkanického původu a okolní terén tvořený převážně usazenými horninami (nejčastěji prachovci a železitými pískovci) převyšuje o téměř 400 metrů. Vznikla zhruba před 50 miliony let, kdy byla žhavá láva vytlačena k povrchu. Později eroze odstranila měkčí horniny, takže zůstala pouze osamocená Ďáblova věž. Její rozpraskaný povrch je důsledkem chladnutí a krystalizace lávy.
Setkání vod (Brazílie)
Encontro das Águas, anglicky The Meeting of Waters a česky Setkání vod, tak je pojmenován soutok největších řek na světě, Amazonky a Río Negra v Amazonské nížině v Brazílii. Soutok, který se nachází přibližně 10 km od brazilského města Manaus, je jedinečný barvami vody. Zatímco Amazonka má světlou, žlutohnědou barvu, Río Negro má tmavomodrou až černou barvu. Vody jednotlivých řek se promíchávají jen pozvolna, celých šest kilometrů je mezi nimi velmi přesná hranice. Jak zjistili odborníci, příčinou velmi pomalého promíchávání toků jsou jejich rozdílné vlastnosti. Voda Río Negra má vysokou koncentraci huminových látek, které vodu výrazně okyselují (pH 3,5). Oproti tomu voda Amazonky obsahuje vyšší množství jílových částic a je zásaditá (pH 7,5).
Jákobova studna (USA)
Je hluboká a zrádná! Řeč je o krasové studni v kopcovité krajině oblasti Hill Country v americkém Texasu. Jmenuje se Jákobova studna (Jacob‘s Well) a jde o fascinující přírodní úkaz severně od městečka Wimberley, na dně Cypřišové řeky. Odvážlivce láká ke skoku do vodní hlubiny a potápěče zase k jejímu prozkoumání. Ponor vede přes několik jeskynních dutin, oddělených jen úzkými škvírami, není tudíž příliš bezpečný. Místo je považováno za posvátné a s patriarchou Jákobem ho věřící spojují už přes 2000 let. Údajně se právě tady měla nacházet studna, z níž dala Ježíšovi napít Samaritánka, jak je popsáno v Bibli. Od 4. století se tu budovaly svatyně a putovali sem poutníci z celé země. Dnes tu stojí ortodoxní klášter sv. Photiny.
Křivý les (Polsko)
Na severozápadě Polska u vesnice Nowe Czarnowo je turistickou atrakcí les. Možná si řeknete – proč zrovna les? Takových přece je! Ale tento je skutečně zvláštní. V jedné jeho části roste na 400 borovic a všechny jsou zakřivené jedním směrem. Odtud je také odvozen jeho název – Krzywy las neboli Křivý les. Borovice byly vysázeny kolem roku 1930 a všechny mají kmeny ohnuté kus nad zemí do úhlu devadesáti stupňů směrem na sever. K jejich zakřivení došlo v době, kdy jim bylo nějakých sedm až deset let. Takto postižené jsou však pouze borovice, ostatní stromy kolem borovicového háje rostou rovně, žádné deformace nevykazují. Z původních obyvatel tu nikdo nezůstal, válka je vyhnala, a tak si už nikdo nepamatuje, jak a proč bizarní les vznikl…
Slope Point (Nový Zéland)
Slope Point je malá oblast na nejjižnějším cípu Jižního ostrova Nového Zélandu. Jde o nehostinný kraj, v okruhu do 10 km tady žije jen asi 50 obyvatel. Společnost vám však mohou dělat celkem početná stáda ovcí, které se tu pasou. Právě pro ovce zde farmáři již před desítkami let vysázeli stromy, aby jim sloužily jako útočiště před nepříznivým počasím. Od Antarktidy sem vanou proudy vzduchu přes Jižní oceán. Vzhledem k tomu, že pevnina u Slope Point je jim první překážkou po 3200 km dlouhé pouti, dosahují veliké síly a rychlosti. Vichr je tak silný, že tu kvůli němu stromy různých druhů nerostou kolmo vzhůru, ale mají kmeny a větve bizarně zkroucené a nakloněné jedním směrem, takřka vodorovně. A některé tvarem dokonce připomínají strašidelné či mytické bytosti.
Marcela Špičková
FOTO – wikipedia.org/CC BY-SA 3.0/MichiNerja, wikipedia.org/CC BY-SA 4.0/Artur Strzelczyk, wikipedia.org/CC BY 4.0/Larry D. Moore, wikipedia.org/CC BY-SA 4.0/Carsten Steger, wikipedia.org/CC BY 3.0 br/Portal da Copa, wikipedia.org/GFDL/Jonathunder, wikipedia.org/CC BY 3.0/Nula666, wikipedia.org/CC BY-SA 3.0/GFDL, Karsten Dörre, www.slopepoint.co.nz
Ne ne ne nemají na naše celé zelené Československo!