Ke změně velitele amerických speciálních operačních jednotek CENTCOM došlo uprostřed války, v době, kdy původních cílů Ameriky proti Íránu a Hormuzskému průlivu nebylo dosaženo. Pro některé analytiky je tento významný vývoj důkazem vnitřního kvašení probíhajícího v americké armádě.
Velitelství armády se uprostřed války nemění…obvykle! Zatímco prezident Donald Trump nadále prezentuje odlišný obraz reality v terénu tvrzeními, jako je označení Hormuzského průlivu za »americké území« a nasazení letadlových lodí k demonstraci odolnosti USA, americké ústřední velitelství CENTCOM oznámilo změnu velitele amerických speciálních operačních jednotek.
Admirál Thomas Donovan nahradil generálmajora Jaspera Jefferse a slavnostní předání velení se konalo 13. srpna na Floridě. Velitelství speciálních operací je odpovědné za plánování a provádění speciálních operací v 21 zemích Blízkého východu, Střední Asie a Jižní Asie.
Změnu velitele uprostřed velké vojenské konfrontace proto nelze považovat za jednoduchý administrativní krok. Ačkoli se americký politický establishment snaží prezentovat tuto změnu jako přirozený proces, ve vojenské praxi může být změna velení za takových okolností známkou nespokojenosti s výkonem na bojišti a pokusem o zvládnutí důsledků selhání.
Americký narativ se zhroutil
Trump na rozdíl od Bidenovy a Obamovy administrativy slíbil, že povede krátkou, nízkonákladovou a vysoce rizikovou válku. Válku, která měla ve svém původním narativu srazit Írán na kolena, dostat energetické zdroje pod americkou kontrolu a vyřešit otázku Hormuzského průlivu ve prospěch Washingtonu.
Bojiště však vytvořilo jiný narativ.
Íránská trojí strategie na zemi, na bojišti a íránský protiútok šokovaly americký vojenský establishment. Odhalení slabin a omezení amerických zásob zbraní, škody způsobené americkému vybavení a silám, sestřelení dronů a stíhaček a vysoké náklady odhalily mezeru mezi deklarovanými cíli a skutečnými výsledky války.
Vance náhle přistál v realitě
Dokonce i stanovování cílů Ameriky bylo následně omezeno do takové míry, že americký viceprezident J. D. Vance zařadil snížení cen pohonných hmot mezi cíle amerických akcí proti Íránu a neupřednostnil jadernou otázku.
Tato změna rétoriky spolu se zprávami o obtížné situaci americké armády a domácích protestech ukazuje, že politické a vojenské náklady této konfrontace pro Washington rostou.
Dva výklady najednouZ tohoto pohledu by změna velitele Speciálních operačních sil americké armády mohla mít dva výklady najednou: tiché přiznání nedosažení původních cílů a pokus najít někoho odpovědného nebo oběť za zvládání domácích tlaků.
Samozřejmě existuje i další možnost: zhoršení neshod v rámci politické a vojenské struktury USA ohledně toho, jak jednat s Íránem a Hormuzským průlivem.Jak vyjádřili někteří američtí vojenští představitelé, existují vážné pochybnosti o účinnosti vojenské možnosti otevření průlivu.
Rovnice Gazy
Jmenování Jaspera Jefferse velitelem mezinárodních stabilizačních sil spojených s mírovým plánem pro Gazu je další důležitou součástí této rovnice.
Tento vývoj přichází v době, kdy Trump po měsících opět učinil z otázky Gazy jednu z hlavních os své zahraniční politiky a američtí představitelé usilují o nové konzultace o budoucnosti tohoto pásma Gazy. Plány prezentované Washingtonem jsou založeny na osách, jako je odzbrojení Hamásu, rekonstrukce Gazy a stažení sionistického režimu z oblasti.
Vzhledem k jeho dosavadním výsledkům v záležitostech od Íránu a Hormuzského průlivu přes Čínu, Rusko až po válku na Ukrajině Trump čelí vážným obtížím a domácí scéna nenabízí veřejnosti snadný úspěch, který by prezentovala. Íránská rovnice se změnou velitelů CENTCOMU nemění. Zda však Trump usiluje o vojenskou restrukturalizaci změnou velitelů CENTCOM, nebo se snaží snížit intenzitu vojenského tlaku a vést vyčerpávající válku a ekonomické sankce, není pro Írán rozhodující. Írán zdůrazňuje, že rovnice Hormuzského průlivu se rétorikou a přesunem velitelů nezmění a že bezpečnost a způsob, jakým se tato vodní cesta otevírá a uzavírá, bude podléhat zájmům a vůli Íránu.
Írán, v sázce je hodně…
Íránskou strategií není jen ukončit válku. Potrestání agresora, vyhnání Spojených států z regionu, nastolení místního bezpečnostního řádu, zajištění práv a reparací vyplývajících z agrese, nastolení íránské suverenity a bezpečnosti v Hormuzském průlivu, odstranění hrozeb pro zemi, zrušení sankcí a uvolnění íránských aktiv – to jsou součástí této strategické rovnice.
Konfrontace mezi Spojenými státy a Íránem zřejmě dospěla do bodu, kdy se odhaluje možná největší strategický problém Washingtonu : americká vojenská síla může v Íránu způsobit obrovské škody, ale sama o sobě nemůže zaručit, že se Hormuzský průliv otevře a zůstane bezpečný pro komerční lodní dopravu.
Zdá se, že Írán výrazně zpřísňuje svůj postoj vůči Spojeným státům, postupně opouští logiku obranného řešení konfliktů a přijímá agresivnější strategii.
Íránské vedení vysílá zprávu, že období čekání a omezené reakce se blíží ke konci a že pokud nenajde diplomatické řešení, Teherán je připraven zvýšit tlak jak v Hormuzském průlivu, tak v širším regionu.
Ústředním prvkem nového postoje je hodnocení Teheránu, že nemůže donekonečna akceptovat pokračování amerického námořního tlaku.
Redefinice narativu porážky
Z tohoto pohledu by změna velení v CENTCOM mohla být spíše pokusem o redefinici narativu porážky a jejích následků než změnou reality na místě. Ztracené zbraně a vysoké náklady na válku nelze kompenzovat změnou velitele a Írán není zemí, která by byla takovým krokem ohrožena. Írán přizpůsobí svou strategii okolnostem a íránské ozbrojené síly jsou i nadále připraveny poskytnout rozhodnou a odstrašující reakci na jakoukoli hrozbu.
Tlak na trhy
Írán nyní ponechává otevřenou možnost aktivnějšího využití své geografické a strategické polohy v Hormuzském průlivu, jedné z nejdůležitějších tras pro globální přepravu energie.
Tímto způsobem se snaží objasnit, jaké nátlakové nástroje má k dispozici, aby mohly přenést náklady konfliktu daleko za hranice bilaterální úrovně – drží tak globální ekonomiku jako rukojmí.
Interní hodnocení Pentagonu
Podle informací, které zveřejnila íránská Press TV s odvoláním na regionální zpravodajský zdroj, se znalostí amerických vojenských diskusí, je interní hodnocení Pentagonu takové, že žádný z dostupných vojenských plánů v současné době nemůže zaručit současně bezpečný průjezd lodí, stabilitu v průlivu a ochranu energetických toků.
Tuto informaci oficiálně nepotvrdilo americké ministerstvo obrany, a proto by měla být považována za únik informací, nikoli za veřejné přiznání.
Je však v souladu s širším operačním problémem, který již veřejně uznali američtí vojenští představitelé.
V březnu se vysocí američtí důstojníci vyhnuli poskytnutí harmonogramu úplného otevření Hormuzského průlivu a náčelník amerického generálního štábu popsal region jako „takticky složité prostředí“.
»Pokud USA v příštích několika týdnech nedodrží podmínky dohody, konkrétně neukončí blokádu Hormuzského průlivu, Írán přejde do ofenzivy,« řekl agentuře Reuters vysoce postavený íránský úředník.
Teherán tak přejde z obranné k útočné politice, protože ztrácí víru v možnost diplomatického urovnání.
»V krátké lhůtě několika týdnů stanovené Íránem, musí USA implementovat všechna ustanovení dohody. To je předpokladem pro další jednání s USA. Íránské instituce musí být připraveny na eskalaci napětí v Hormuzském průlivu a širším regionu, protože Írán bude ochoten učinit rozhodnutí a podnikat kroky ve složitých otázkách. Je prokázaným faktem, že USA to s příměřím nemyslí vážně a nemají v úmyslu v tomto ohledu přijímat žádné závazky, takže spoléhat se na mediátory v naději na dosažení trvalého příměří je nereálné. Írán nebude donekonečna čekat, dokud USA udrží námořní blokádu,« uvedl íránský úředník.
Toto je klíč k vysvětlení současné krize: první, je schopnost zasáhnout protivníka a druhou, je schopnost trvale kontrolovat námořní koridor, který je neustále ohrožen.
Ioannis Sideropulos