V Paříži vyšla studie o holokaustu na Ukrajině a roli nacionalistů při popravách Židů

Historická studie »Antisemitský pakt. Le Pacte antisemite. Le debut de la Shoah en Galicie Orientale« (Počátek holocaustu ve východní Haliči), která vyšla ve Francii, obsahuje nová fakta o účasti Ukrajinské nacionalistické organizace (OUN) na masakrech Židů za druhé světové války.

Autorka knihy Marie Moutier-Bitanová je doktorkou historie a vedoucí vědeckou pracovnicí francouzského Národního centra pro vědecký výzkum. Ve Francii je známá svými pracemi Pole holocaustu a Dopisy wehrmachtu. Její nová práce vychází v nakladatelství Passes composes.

»Slib Třetí říše o ukrajinské nezávislosti tlačil ukrajinské nacionalisty k aktivnímu kolaborantství,« upozorňuje autorka. Program Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) předpokládal odsun Židů z východní Haliče. Realizátoři tohoto programu se přímo podíleli na pogromech a sestavování seznamů Židů určených k vyhlazení pod kontrolou Einsatzgruppe C.

Plán Barbarossa

Podle Mutiera-Bitanové bylo uskutečnění tohoto programu zlomovým bodem v dějinách holocaustu ve východní Evropě. Ať už byly motivy a cíle mnoha jeho účastníků jakékoli, poznamenává autorka, spojovala je touha vyhladit židovské obyvatelstvo pod vlajkou antisemitského paktu mezi Třetí říší a ukrajinskými kolaboranty.

Na přípravě plánu Barbarossa se podle badatelky podíleli ukrajinští nacionalisté, kteří se usadili v Polsku, zejména v Krakově. Jejich znalost terénu a zkušenosti s podzemní činností z nich činily pro Říši velmi užitečné spojence. Byly vytvořeny dvě skupiny ukrajinských dobrovolníků, prapory Nachtigal a Roland, které byly podřízeny pluku Brandenburg a plnily úkoly pro Abwehr (vojenskou rozvědku).

Z Berlína a Němci okupovaného Krakova řídila OUN pod vedením Stepana Bandery své muže a připravovala je na doprovod wehrmachtu při invazi na západní Ukrajinu. Mnoho aktivistů OUN, kteří v roce 1939 uprchli ze západní Ukrajiny, se usadilo v Krakově. Abwehr organizoval jejich výcvik ve svých táborech. Někteří z nich se tajně vrátili na západní Ukrajinu, zatímco jiní se připojili ke speciálním jednotkám, aby se zúčastnili německé invaze.

Pakt s ďáblem

V květnu 1941 vydalo banderovské hnutí oběžník o »boji v době války«. Za své nepřátele v něm označilo »Moskaly«, Poláky a Židy. Aktivistům hnutí bylo doporučeno »zlikvidovat obránce režimu a nejprve zničit inteligenci«. Poláci měli být asimilováni.

Archivní, fotografické a filmové dokumenty ukazují, že okupanti byli přivítáni s nadšením. V Banderově táboře doufali, že »nezávislý stát«, který slibovala Říše, bude ztělesňovat heslo »Ukrajina pro Ukrajince«. OUN přijala nacistickou tezi o »židobolševismu«. »Jako každá smlouva s ďáblem měla i ukrajinská nezávislost svou cenu,« poznamenává Mutier-Bitanová. »Její zastánci se chystali zapojit do tance smrti, který vymyslel Hitler,« dodala.

22. června

První poprava Židů na Ukrajině se uskutečnila ve městě Sokal v den invaze. »22. června 1941 jsem viděl, jak okupační důstojníci chytili první Židy, které uviděli, zmlátili je do krve, pak je postavili podél zdi kostela a zastřelili,« uvedl očitý svědek Uzziahu Kram.

Ve vesnici Tartakovo zabili okupanti 23. června 314 lidí, z toho 68 popravili v budově synagogy. V mnoha vesnicích byly synagogy zapáleny, aby byli Židé zastrašeni a museli okupantům platit daň. V Dobromilu se nacisty jmenovaný starosta osobně podílel na vybíjení a převozu 200 měšťanů na náměstí, kde byli zastřeleni.

Heydrichovy rozkazy

Jeden z architektů holocaustu, SS Obergruppenführer Reinhard Heydrich, požadoval, aby »samočisticí« akce »nezanechaly nikde žádné stopy po Říši«. Místnímu obyvatelstvu nařídil, aby se zapojilo, aniž by byla odhalena role Berlína. Operace se měly uskutečnit bezprostředně po vstupu jednotek wehrmachtu do měst, poznamenává badatelka.

OUN zase učila, jak provést »ukrajinskou národní revoluci«. V každé obci měla být vytvořena »lidová milice« a měly být rekrutovány mladé ukrajinské ženy. Ozbrojení policisté měli nosit na levém rukávu modrožlutou pásku.

Banderův nejbližší průvodce Jaroslav Stetsko mu údajně řekl: »Vytváříme milici, která pomůže vyhladit Židy.« Bandera pověřil Stetska vyhlášením nezávislé Ukrajiny 30. června 1941 ve Lvově, v den, kdy prapory Nachtigal (velitel Roman Šuchevič) a Roland vstoupily do východní Haliče.

Jak připomíná historička, »Hitler samozřejmě nedovolil, aby se projekt nezávislé Ukrajiny uskutečnil«. Naděje se rozplynuly s Banderovým zatčením 5. července a 1. srpna 1941 byla východní Halič začleněna do Generálního gouvernementu zřízeného Říší na okupovaném území Polska.

Tanec smrti

Více než třísetstránková monografie na základě archivních dokumentů a svědectví popisuje osudy obětí i katů.

Avgustyna Chomová byla knihovnice a její manžel byl učitel. Po příchodu okupantů se stala vedoucí »Svazu ukrajinských žen« a aktivně se zúčastnila pogromů v Ternopilu 4. a 11. července 1941. Michail Zilberg ji při úkrytu na půdě viděl, jak navádí pogromisty na domy Židů a polských důstojníků a sama střílí z revolveru na skupinu měšťanů. V sirotčinci shromáždila 22 sirotků a odvedla je do staré synagogy, kde je všechny sama zastřelila.

Charakteristickým rysem pogromů na vesnicích bylo úplné vyhlazení jejich židovského obyvatelstva. V Chortkowě byla hned první den invaze vyhlazena rodina obchodníka Reuvena Dakse. Spolu s ním byla zavražděna i jeho manželka Sarah a dcery Hedva, 18 let, a Šprinta, 20 let.

Jednou z obvyklých metod bylo noční zabíjení. Podle obyvatelky Borislavi Etty Fetterbuschové zde ukrajinští a polští nacionalisté během jedné noci zavraždili 500 Židů.

Inženýrovi Josefu Blochovi nabídl ruský kolega z Baku železniční vagon, aby dostal celou rodinu z Boryslavi. Odmítl, protože měl starou matku a početnou rodinu. A více než příchodu Němců se bál budoucnosti v Sovětském svazu. Několik dní po nacistické invazi byl Bloch zabit při pogromu.

Mutier-Bitanová zdůrazňuje, že její výzkum se týká pouze prvních dvaceti dnů okupace východní Haliče – 22. června až 11. července 1941: »To je okamžik, kdy se celý region ponořil do první fáze holocaustu«. Během okupace bylo vyhlazeno 11 % obyvatel regionu.

(cik, TASS)