USA se už řadu generací těší z postavení svého dolaru jako světové měny, která dominuje při mezinárodním vyrovnávání plateb, účtování mezinárodních dluhů a v níž je denominována většina aktiv tvořící mezinárodní finanční rezervy. To přináší pro americkou ekonomiku, zvláště její finanční sektor a státní finance, značný prospěch. Nově centrální bankou vydávané peníze se totiž dávají do oběhu tak, že se na úrok půjčují, čímž vznikají zisky pro centrální banku i pro bankovní sektor země, který má přístup k těmto jim za privilegovanou sazbu půjčovanými penězům, aby je pak půjčily za komerční sazbu a vydělávaly z nich zisky.
Banky tak sklízí prospěch z celé ekonomiky, která vydávanou měnu využívá. Když je ale dolar světovou měnou, tak vlastně celý svět platí skrytý tribut do USA za užívání jejich dolarů. Díky čemuž si může i americký stát dovolit tak gigantický státní dluh a vydržování tak zbytnělého vojenskoprůmyslového komplexu.
Proto také, kdo se pokusil z dolarového systému vymknout, jestli to byl Saddám v Iráku nebo Kaddáfí v Libyi, stal se obvykle obětí nějaké americké války za jakousi »ušlechtilou« věc. Díky svému dominantnímu finančnímu postavení USA také zneužívaly dolar jako zbraň k vynucování jednostranně bez opory v mezinárodním právu uvalovaných sankcí aj. Úspěšně tak čím dál více světových tržních hráčů motivují k odklonu od dolaru. A zrovna teď provádí činnost, pomocí níž kořistí ze světové ekonomiky natolik, že odklon od dolaru nabývá masový charakter a volají po něm i někteří experti v Číně, která k tomu bývala vždy zdrženlivá, neboť má ohromné rezervy v dolarových aktivech a ohromné v dolarech denominované pohledávky po celém světě. Teď ale americké počínání začíná být moc i na čínské finančníky.
Centrální banka nějaké ekonomiky zpravidla, když se ekonomika vzpamatovává z recese nebo jí recese hrozí, tak snižuje úrokové sazby, aby tak pomohla investicím a oživení. Kdyby je zvýšila, prohloubí recesi a udusí oživení. A jelikož jsou USA správcem světové měny – dolaru – mají jejich rozhodnutí takový účinek na celou globální ekonomiku.
A zrovna teď svět, místo aby se zotavoval z pandemie, upadá do recese kvůli zneužití Ukrajinské krize Amerikou k rozpoutání obchodní války, pomocí níž vyhnali světové ceny energií a všech komodit do závratných výšin s rozpoutáním energetické a komoditní světové inflace. Na což americký Fed reaguje vyháněním úrokových sazeb do obrovských výšin. Čímž vyhání vzhůru kurz dolaru proti ostatním měnám a sráží pro sebe ceny všech dovozů. Ovšem jako správce globální měny – dolaru – tím vyhání globální ceny komodit výše, sráží světovou ekonomiku do recese, ale zároveň kořistí z bídy světa, do které globální ekonomiku sráží.
Kurz dolaru je nejvýše za více než 20 let, světová ekonomika vysátá dolarem jako pijavicí se potácí a hrstka bankéřů v privilegované zemi se těší z hyení kořisti na úkor zbytku světa, přičemž to vypadá, že to má ještě dále pokračovat. Mezi ty, co díky současné situaci krvácí USA do chřtánu, patří i američtí spojenci, kdy japonská měna je v kurzu 140 jenů za dolar a euro je u parity s dolarem.
Jelikož většina energií, jako ropa a zemní plyn, se obchoduje v dolarech, stejně jako suroviny, tak nepřirozeně posílený dolar, vyhání jejich ceny více než situace na rozvrácených komoditních trzích a uvaluje na zbytek světa recesi a vyšší inflaci, ač sobě tyto dovozy zlevňují. Přičemž s rozběhem inflace světu také pomohl Washington předchozím monetárním uvolňováním, jimž svou inflaci přes dolar vyvezl do světa, aby následně svět podtrhl prudkým obratem k raketovému skoku úrokových sazeb.
Tímto posledním zneužitím dolaru, jímž se USA staly hyenou globálního finančního systému, vyvolaly – dá se snad říci – světové zděšení z dolaru, až se pod dolarem začal kývat hlavní pilíř, na kterém stojí. Tím je světový trh zejména s ropou a dalšími uhlovodíky. Od II. světové války je dolar po dohodách s arabskými ropnými monarchiemi měnou převážně podloženou světovou těžbou ropy. Teď ale od dolaru začínají cukat i někteří ropní producenti, nejen Rusko, které to dělá už delší dobu. Psali jsme nedávno, že de-dolarizace je i jedním ze stěžejních bodů vrcholné porady Šanghajské organizace pro spolupráci.
Rusko teď např. podle zpráv Reuters dodává řadě indických firem ropu za dirhamy Spojených arabských emirátů. Indická centrální banka zařídila systém, aby umožnila se všemi zeměmi, které si to přejí, vyrovnávat platby ve svých rupiích. Základ původního amerického globálního systému petrodolaru, tj. podložení dolaru světovým obchodem s ropou, jejich bývalý klientský stát Saúdská Arábie, dnes už samostatná a tržně velice adaptabilní, jedná, jak píše Wall Street Journal, se svým největším odběratelem – Čínou – o prodeji části své produkce za čínské jüany.
Také ruský vývozce plynu Gazprom s hlavním čínským nákupčím uhlovodíků China National Petroleum Corporation už mají zavedený systém, ve kterém se dodávky plynu hradí místo dolarů ruskými rubly a čínskými jüany, kdy trh energetických komodit je základem ekonomické spolupráce obou zemí. Rusko je už největším dodavatelem ropy a plynu do Číny a podíl Číny na ruských vývozech roste. I předseda čínského Národního lidového kongresu (NPC) Li Zhanshu si při poslední návštěvě Ruska pochvaloval, jak právě v této oblasti komplexní strategické partnerství a koordinace v nové éře nabývá stále větší dynamiku.
Nicméně tato dynamika těžko zůstane omezena jen na Čínu a Rusko. Nejenže tyto země nejsou jediné, které se musí potýkat s problémy prohnilého světového dolarového systému zneužívaného k vysávání planety i za cenu globálních ekonomických katastrof a ke svévolnému šikanování suverénních vazalství odmítajících zemí. Tyto země si ty mechanismy, které vyvinou pro odpovídající koordinaci a řešení takovýchto potíží, nenechají jen pro sebe. Je nejspíše jen otázkou času, kdy se tyto mechanismy v rozšířené verzi přenesou do rámců seskupení zemí jako je Šanghajská organizace pro spolupráci a BRICS, přičemž v obou těchto seskupeních se o tom už diskutuje.
Souběžně s tím USA zcela bezostyšně předvádí světu, že nemůže čekat, že by klíčový světový tržní mechanismus, pokud se jeho správa nechá v rukou Washingtonu, mohl být spravován s péčí řádného hospodáře ve prospěch světové komunity, nýbrž že v takovém případě je jisté, že zájmy světového společenství budou obětovány úzkým zájmům privilegovaných finančních supů. Jestli tedy někdo na světě vybízí k de-dolarizaci, tak jsou to především USA samotné.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG