Tváří v tvář slepé uličce tradičních komunikačních kanálů přes Omán, Pákistán, Katar a Turecko se americká diplomacie snaží rozšířit síť partnerů, kteří mají přístup do Teheránu.
Řecko se zdá být nečekaně klíčové v úsilí o obnovení diplomacie mezi Spojenými státy a Íránem a nyní se nezaměřuje pouze na teheránský jaderný program, ale především na Hormuzský průliv a obnovení mezinárodní plavby.
Nejedná se, alespoň zatím, o typickou řeckou »zprostředkovatelskou akci«. Washington dokonce oficiálně popřel, že by Marco Rubio požádal řeckou stranu o komunikaci s Íránem nebo o předání konkrétního amerického poselství.
Sled událostí je však těžké ignorovat: 12. srpna Rubio hovořil s Georgem Gerapetritisem, přičemž mezi tématy komunikace patřil Írán a Blízký východ, a hned následující den kontaktoval řecký ministr zahraničí Abbáse Araghchiho.
Agentura Associated Press uvádí, že evropský diplomat se znalostí kontaktů se domnívá, že toto načasování nebylo náhodné.
Vyplývá to z toho, že americká diplomacie se tváří v tvář slepé uličce tradičních kanálů přes Omán, Pákistán, Katar a Turecko snaží rozšířit síť partnerů, kteří mají přístup k Teheránu.
Řecko a Rakousko tak vstoupily do nového formátu neformálních evropských kontaktů: Rakousko kvůli Vídni, Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a její historické roli v jaderných jednáních; Řecko z úplně jiného, ale stejně silného důvodu – lodní dopravy.
Řecko jako nezbytný partner, nikoli jako neutrální mediátor
Závěrem lze říci, že se Řecko náhle nezmění v nový Omán ani nový Katar. Nemá s Teheránem stejný vztah důvěry a zároveň je blízkým strategickým partnerem Spojených států a Izraele.
Má však komparativní výhodu, která v současné době nabývá na obrovském významu: Řecko může o Hormuzském regionu hovořit nejen jako západní vláda, ale i jako politické sídlo nejmocnější obchodní lodní dopravy na světě. Pro Washington je to užitečný kanál – i když ví, že jeho důvěryhodnost je snížena.
A pro samotné Atény to vytváří mimořádně obtížný úkol: přispět k obnovení dialogu, aniž by se potřeba ochrany řecké lodní dopravy proměnila v tichý souhlas s trvalým íránským kontrolním režimem v Hormuzském regionu.
Protože toto je nyní skutečný problém, který je v sázce: nejen to, zda se průliv znovu otevře, ale za jakých podmínek, kdo rozhodne, která loď propluje, a zda mezinárodní právo volného průjezdu zůstane právem, nebo se promění v povolení udělované případ od případu.
Řecká lodní doprava je v současné době v tomto konfliktu uvězněna – a právě proto je řecká diplomacie náhle mnohem blíže centru americko-íránských jednání, než kdokoli mohl před pár měsíci předvídat.
(is)