USA chce učit o ochraně klimatu, za Čínou ale v mnohém zaostává

Otázka ochrany klimatu je na pozadí výrazného oteplování planety velmi aktuální. I proto si na návštěvu Číny vybral americký vyslanec pro klima John Kerry polovinu července. Chtěl se pokusit zlepšit bilaterální vztahy skrze otázku klimatu, respektive poučovat, jak by měla Čína postupovat a spolupracovat. Učinil tak v době, kdy jsou bilaterální vztahy mezí USA a Čínou nejchladnější za poslední roky. Ovšem ani neutrální téma, jakým je klima, nepřineslo ve vztazích posun. Tuto otázku totiž Čína řeší sama podle svého. A v mnohých krocích je daleko před USA i Evropou.

Bilaterální řešení otázky klimatu není nic nového. Spojené státy a Čína jako dvě největší ekonomiky světa a zároveň dva největší znečišťovatelé obnovily dialog o změně klimatu během loňské konference OSN v Šarm aš-Šajchu. Po návštěvě Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu v srpnu 2022 ale byly další rozhovory na toto téma záhy přerušeny.

V důsledku současného extrémního počasí, kdy se jak USA, tak Čína vyrovnávají s vlnami veder, extrémními výkyvy počasí, dešti a záplavami, je téma ochrany klimatu víc než aktuální. Změny klimatu, které jsou ovlivněny podle vědců činností člověka a s nimiž se snaží mnozí bojovat, ale neuznává každý. Sám John Kerry musel čelit popírání klimatických změn od svých kolegů v americkém Kongresu. Ani fakt, že se Spojené státy vyplatily z Pařížské dohody o změně klimatu, aby se k ní nyní opět vrátily, a teprve teď postupně uvádějí v platnost »Velký zelený plán« prezidenta Joa Bidena, nedává americké straně příliš důvěryhodnosti ve vedení tohoto tématu.

Politický i ekonomický souboj

Podle zprávy Evropské komise Čína i USA zaznamenaly v roce 2021 nárůst emisí CO₂ a zůstávají největšími znečišťovateli na světě. V závěsu za nimi je EU. Druhá největší ekonomika světa Čína opravdu vypouští třetinu skleníkových plynů na světě a je zodpovědná za polovinu světové spotřeby uhlí – v současné době provozuje 3092 uhelných elektráren. »Čína je skutečně největším emitentem, nicméně v přepočtu na obyvatele jsou Spojené státy mnohem větším emitentem než Čína a energetická náročnost americké ekonomiky a celé americké společnosti je mnohem vyšší než v Číně,« říká Victor Gao, předseda Čínského institutu pro energetickou bezpečnost. Navíc Čína podle zprávy Mezivládního panelu pro klima (IPCC) již podniká řadu efektivních kroků pro uhlíkovou neutralitu a má dobré předpoklady k tomu, aby splnila své závazky v oblasti klimatu pravděpodobně dříve, než si předsevzala. A to aniž by jakkoliv měnila či ohrozila cíle svého ekonomického rozvoje.

Když ale americká ministryně financí Janet Yellenová během své návštěvy v Pekingu začátkem července vyzvala Čínu, aby přispívala do mezinárodních klimatických fondů, Peking odmítl. Čína, která je označována stále jako »rozvojová země« podle Rámcové úmluvy o změně klimatu OSN do tohoto programu v tomto statutu přispívat nemusí. To ale neznamená, že to Čína nedělá. V rámci iniciativy Belt and Road (BRI) aneb Nové hedvábné stezky iniciuje výstavbu mnoha ekologických zařízení, zelených (solárních, vodních či větrných) elektráren či továren na baterie jak v Asii, Evropě, tak i v Africe. Zároveň zde vznikají tisíce nových »zelených« pracovních míst.

Na programu Kerryho cesty byla diskuse o snížení emisí CO₂ a omezení spotřeby uhlí. Tato otázka ale není úplně jednoduchá. Čína přislíbila, že již nebude v rámci BRI stavět žádné uhelné elektrárny, ale naopak více rozvine výstavbu těch ekologických. Nejčastěji solárních. Čínská strana by oproti tomu ale chtěla, aby USA zrušily svá nedávná cla právě na solární panely vyráběné v Číně. Peking také s nelibostí sleduje navrhované zdanění zahraniční oceli a hliníku, které by ovlivnilo čínský export.

Zelený plán jen pro USA

A tak zatímco Čína v rámci rozvoje a v trendu ekologické zelené energie pomáhá rozvíjet hospodářství mnoha rozvojovým zemím, Amerika v rámci »Velkého zeleného plánu« schvaluje zákony, které ekonomicky podpoří jen národní firmy a mají potenciál zlikvidovat mnohé snahy o globální změny vzniklé v Evropské unii.

Amerika totiž přijala Inflation Reduction Act, tedy zákon o snížení inflace, kterým Bidenova vláda plánuje urychlit energetickou a klimatickou transformaci. Ačkoliv je rozpočet USA stále více v záporných číslech, Amerika neváhá uvolnit balík 369 miliard dolarů, který by měl být určen na podporu obnovitelných zdrojů, vodíku a dalších čistých technologií. Což by nebylo špatné, kdyby tento balík dotací a daňových úlev nebyl určen výhradně zájemcům vyrábějícím v USA. USA tak chtějí, spíše než podpořit zelenou ekonomiku, získat významnou výhodu z hlediska zahraničních investic.

Evropa se tohoto kroku obává a tvrdí, že takové podmínky diskriminují evropské firmy. Jednou z obav je to, že by společnosti v Evropě (hlavně automobilky) mohly přesunout některé své výrobní provozy na druhou stranu Atlantiku, což oslabí domácí průmysl – už tak zasažený vysokými cenami energií – a sníží jeho konkurenceschopnost. Významně ohroženy jsou evropské kapacity výroby elektrických vozidel nebo baterií, s čímž se pojí narušení velkých klimatických a energetických ambic EU. Místopředseda Evropské komise pro obchod Valdis Dombrovskis proto v amerických médiích apeloval na to, aby základem zelené transformace a boje s klimatickou změnou byla transatlantická spolupráce, nikoliv rivalita.

Čínská zelená cesta

To Čína se zahraničními firmami, například automobilkami, spolupracuje již dávno. Důvod je jednoduchý. Čína je největším producentem baterií, respektive hlavním dodavatelem všech nutných materiálů pro jejich výrobu ve světě. Mnohé evropské i americké automobilky jsou proto v rámci přechodu na elektromobilitu na Číně závislé, i když se nyní snaží hledat jiné než Čínské zdroje a stavět své továrny.

Za Čínou je ale celý zbylý automobilový trh neskutečně pozadu. Jen v roce 2022 se celosvětově prodalo 10,5 milionu vozů s baterií (vč. hybridů), z toho 6,2 milionu v Číně, kde bylo každé čtvrté prodané auto bateriové. V ulicích Pekingu tak dnes elektrická či hybridní auta téměř převažují nad těmi se spalovacími motory. V absolutních počtech Čína poráží Evropu i USA, byť byl i pro Evropu rok 2022 rekordní. Za úspěchem čínských elektromobilů stojí důsledná vládní politika, ale i technologický náskok. Čínští výrobci dnes běžně sází na LiFePo4 akumulátory, které vyrábí s mnohem nižšími náklady. Navíc čínské automobilky umí vyrobit použitelný pětidveřový elektromobil pod 300 tisíc korun a střední automobilová třída je rozprostřena do širokého rozmezí hluboko pod milionem korun. Na rozdíl od evropských a amerických vozů, které s cenou na milionu startují a přitom používají méně výkonné baterie.

Bezemisní automobily či baterie jsou ale jen špičkou ledovce všech změn, které v rámci cesty k uhlíkové neutralitě Čína uskutečňuje. Jak řekl na národní konferenci o ochraně životního prostředí čínský prezident Si Ťin-pching: »Čína půjde svou vlastní cestou ke snížení emisí CO₂.« Ujistil však, že odhodlání Číny splnit cíle uhlíkového vrcholu do roku 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060, je »neochvějné«.

Prezident také v roce 2020 slíbil, že země zdvojnásobí produkci energie získávané velkými větrnými a solárními elektrárnami na 1200 gigawattů do roku 2030. Podle nezávislé energetické zprávy ale tohoto cíle dosáhne už v roce 2025. Autoři zprávy sice upozorňují na to, že v Číně zároveň roste počet uhelných elektráren, ale ty jsou už do značné míry jen zálohou pro nové větrné a solární systémy. Navíc jsou stavěny a ty staré modernizovány tak, aby produkovaly co nejméně emisí.

A o tom, že Čína pravděpodobně předstihne vlastní plány, hovoří i zprávy o otevření velkých ekologických elektráren v S‘-Čchuanu či ve vnitřním Mongolsku. Jen v prvním čtvrtletí letošního roku čínská solární kapacita dosáhla 228 gigawattů, což je více než ve zbytku světa dohromady, píše se ve zprávě Evropské komise. Tento typ zařízení je soustředěn především v severních a severozápadních provinciích země, jako jsou Šan-si, Che-pej a Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang.

Zpráva také uvádí řadu výhod, které zemi naplňování klimatické výzvy může přinést: rostoucí výnosy z výroby a vývoje nízkouhlíkových technologií, jako je větrná energie a skladování elektřiny, vysokou míru domácích úspor, vedoucí postavení v oblasti ekologického financování a schopnost vytvářet vysoce kvalifikovaná pracovní místa v odvětvích s vysokou produktivitou.

V praxi ale Čína tyto výhody již dávno realizuje. Existuje zde odhadem 54 milionů »zelených pracovních míst«, z toho více než čtyři miliony v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

Mocenské spory na úkor klimatu

Odborníci se ale shodují na tom, že aby došlo skutečně k reálným krokům vedoucím k zmírnění změn klimatu, musejí se zvláště ekonomické mocnosti spojit a spolupracovat. Technická řešení existují. V rámci skupiny G20 jsou k dispozici i finance. Jedinou překážkou v realizaci skutečně celosvětově prospěšných kroků je neschopnost domluvit se na mezinárodní úrovni. A největší díl odpovědnosti padá na největší ekonomické lídry. »Buďme ale realisté. Čína a Spojené státy budou mít vždycky neshody. Rozdíly by však neměly být hlavním tématem. Důležité jsou problémy, které nás spojují. Čína i Spojené státy by měly dělat správné věci společně, protože jinak poneseme i následky společně. Na druhou stranu Spojené státy musí jednat pevně s vědomím, že Čína je mocnost na stejné úrovni jako Spojené státy a Spojené státy nikdy nemohou udělat nic vlastními silami nebo shromážděním svých spojenců, aby Čínu dostaly na lopatky,« dodává Victor Gao, předseda Čínského institutu pro energetickou bezpečnost. Čína je rovnocenným partnerem Spojených států. Problém ale je, že Spojené státy stále Čínu jako rovnocenného partnera neuznávají a vidí v ní více svého konkurenta. Prakticky stejně jako v Evropské unii, kterou se snaží spíše ekonomicky využít, než s ní oboustranně výhodně spolupracovat. Pokud se ale ekonomičtí lídři včas nedomluví, může to mít pro celou planetu Zemi neblahé následky.

Helena Kočová