USA zanesly do oficiální dokumentace podrobnosti o jednáních s Japonskem v 50. až 60. letech o tajných protokolech týkajících se návštěv amerických válečných lodí s jadernými zbraněmi v japonských přístavech. Informoval o tom list Asahi s odvoláním na studii profesora politologie Nihonské univerzity Takašiho Šinobu, který prostudoval některé dokumenty z Národního archivu Spojených států.
Podle informací, které profesor získal, pověřilo v září 1958 ministerstvo zahraničí velvyslance Douglase MacArthura jednáním o revizi americko-japonské bezpečnostní smlouvy. Zejména požadovali, aby vplouvání amerických lodí s jadernými zbraněmi do teritoriálních vod a přístavů Japonska probíhalo bez jakékoliv dohody s jeho úřady.
Za tímto účelem měl být vytvořen důvěrný dokument, aby se předešlo jakýmkoli nedorozuměním s pozdějšími japonskými vládami. Tehdejší japonský ministr zahraničí Aiichiro Fujiyama se však obával úniku takových dokumentů a poškození kabinetu premiéra Nobusukeho Kishiho, který v roce 1958 prohlásil, že nedovolí tranzit jaderných zbraní přes Japonsko, a to ani přes jeho teritoriální vody.
Nakonec japonská strana po dlouhých konzultacích přistoupila na tajnou dohodu pod rouškou jednacího protokolu. Revidovaná bezpečnostní smlouva mezi zeměmi byla uzavřena v lednu 1960, přičemž jednací protokoly byly utajeny.
V roce 2010 dospěla skupina japonských historiků na základě dokumentů uložených v archivech zahraničněpolitického oddělení země k závěru, že Japonsko a Spojené státy v 60. a na počátku 70. let 20. století uzavřely některé tajné dohody v oblasti obrany a bezpečnosti, jejichž samotnou existenci Tokio kategoricky popíralo. Konkrétně bylo zjištěno, že byly zaznamenány dohody, podle nichž byly USA oprávněny dovézt do Japonska jaderné zbraně bez předchozího oznámení japonské vládě a za stejných podmínek použít své základny na japonském území v případě »mimořádné situace« na Korejském poloostrově.
Tokio oficiálně dodržuje tři nejaderné zásady, které v roce 1967 formuloval tehdejší premiér Eisaku Sato a které byly později schváleny formou parlamentní rezoluce. Tyto zásady nemají sílu zákona.
(cik, TASS)