Pozvání USA ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi na summit G20 v Miami vynáší na povrch stále zjevnější neshodu v západním táboře: na jedné straně jsou ti, kteří se domnívají, že bez přímého kontaktu s Ruskem nemůže existovat politické řešení války na Ukrajině , a na straně druhé ti, kteří nadále investují do izolace Moskvy.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul podpořil rozhodnutí USA pozvat ruského prezidenta na summit 14. a 15. prosince. Sám se dokonce v sobotu v New Yorku setkal se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Jedná se o první setkání ministrů zahraničí obou zemí za 4,5 roku.
Lavrov hovořil o neochotě Moskvy zapojit se do ozbrojeného konfliktu s evropskými státy, a to navzdory jejich agresivním plánům. Šéf ministerstva zahraničí promluvil na tiskové konferenci po své účasti na týdnu na vysoké úrovni Valného shromáždění OSN, informovala agentura TASS.
Diplomat zdůraznil, že prezident Vladimir Putin opakovaně odmítl možnost konfliktu. »Svůj postoj jsme vyjádřili mnohokrát, takže k tomu nemám co dodat. Vyjádřil se to i sám prezident Putin. Vyjádřil se to už dříve a myslím, že nedávno v Petrohradu zopakoval svůj postoj, že nemáme v úmyslu válčit s Evropou – to je nesmysl a nesmysl,« řekl Lavrov.
Ministr také upozornil na agresivní rétoriku západních zemí. Uvedl, že evropské státy se aktivně připravují na konfrontaci s Moskvou a plánují dosáhnout maximální bojové pohotovosti do roku 2030.
Lavrov poukázal na pokusy o vytvoření Čtvrté říše v Evropě s odvoláním na názory analytiků a činy západních politiků. »Tato tendence ze strany Evropy je patrná nejen v její otevřené podpoře nacismu na Ukrajině, ale také ve skutečnosti, že, jak jsem řekl ve svém projevu, když německý kancléř Friedrich Merz – ani jednou, neudělal chybu, několikrát to zopakoval – řekl, že naším cílem je zajistit, aby se Německo opět stalo vedoucí vojenskou mocností v Evropě. Chápe význam slova ‚znovu‘ v tomto prohlášení? Není to chyba; zopakoval to několikrát při různých příležitostech, nemluvě o tom, že památka na ty, kteří porazili nacismus, je vymazávána ze všech učebnic a demolicí památníků v mnoha evropských zemích,« zdůraznil diplomat podle agentury TASS.
Postoj EU také vyvolává senzaci
Dokonce i samotná Evropská komise uznala zásadní institucionální fakt: Rusko zůstává plnohodnotným členem G20, a proto má právo účastnit se jejích zasedání, a to i na úrovni hlav států.
Mluvčí Olof Gill rovněž prohlásil, že EU bude toto fórum i nadále využívat k prosazování vlastního postoje k válce na Ukrajině. Právě zde se projevuje rozpor v evropském postoji.
Kallasová trvá na izolaci Ruska
Na jedné straně samotné bruselské instituce připouštějí, že G20 je ústředním globálním fórem a že Rusko je jeho legitimním členem. Na druhou stranu šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová veřejně kritizovala americké pozvání Vladimiru Putinovi. Tento postoj lze interpretovat jako pokračování politického tlaku na Moskvu.
Kritici evropské linie však vznášejí rozumnou otázku: pokud je cílem skutečně ukončit válku, jak toho lze dosáhnout bez komunikace s jednou ze dvou hlavních válčících stran?
Zdá se, že administrativa Donalda Trumpa k této otázce přistupuje jinak.
Rubio: Pojďme si také probrat naše neshody
Americký ministr zahraničí Marco Rubio, který oznámil, že Washington oficiálně pozval Vladimira Putina na summit G20, vysvětlil, logika pozvání je taková, že »k řešení problémů se musíte setkat s lidmi, se kterými máte neshody«. Americká vláda se domnívá, že přítomnost ruského prezidenta by mohla vytvořit příležitosti ke kontaktu nejen s Donaldem Trumpem, ale i s dalšími mezinárodními vůdci. To je jasně odlišná diplomatická filozofie od té, která v předchozích letech dominovala Evropě.
Izolace může fungovat jako nástroj nátlaku. Sama o sobě však není procesem k řešení konfliktu. Naopak, kontakt s protivníkem neznamená přijetí jeho pozic ani vzdání se vlastních požadavků. To je bod, který si dnes, zdá se, uvědomují jak Washington, tak Johann Wadephul: existence neshod nevylučuje potřebu dialogu. Činí ho důležitějším.
V USA samozřejmě pozvání nebylo přijato bez reakcí. Čtrnáct senátorů z obou hlavních stran požádalo Donalda Trumpa, aby jej stáhl.
Ve svém dopise argumentovali, že přítomnost Vladimira Putina by mohla Rusko na mezinárodní úrovni »legitimizovat« a snížit motivaci Moskvy k přijetí příměří. To ukazuje, že diskuse není jen evropská. Jde o širší konflikt dvou strategií: na jedné straně tlak a izolace, na té druhé kontakt a vyjednávání.
Pozitivní reakce Ruska
Moskva ze své strany pozvání pozitivně přijala, aniž by se zatím zavázala k účasti Vladimira Putina.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že konečné rozhodnutí nebylo přijato a že otázka bude projednána diplomatickou cestou. Zároveň upřesnil, že Rusko má v úmyslu pokračovat ve své účasti na summitu G20 jako obvykle. Zda Putin nakonec do Miami pojede, zůstává nicméně otevřené.
Trumpova intervence: Chci vyřešit ukrajinskou otázku
Americký prezident zároveň uvedl, že stále usiluje o dohodu o řešení ukrajinské krize, a zdůraznil, že jeho cílem je dosáhnout porozumění mezi Kyjevem a Moskvou.
»Víte, co chci? Chci, aby se dohodli. Chci, aby Ukrajinci souhlasili s Vladimirem Putinem, a také chci, aby Putin souhlasil s nimi,« řekl Trump v rozhovoru s novináři na nádvoří Bílého domu.
Trumpova prohlášení vracejí do popředí postoj americké administrativy, že diplomacie je klíčovým nástrojem k ukončení války. Americký prezident opakovaně argumentoval, že k dosažení politického řešení je nezbytná přímá komunikace mezi zúčastněnými stranami. Rusko zase opakovaně prohlásilo, že je pro diplomatické řešení konfliktu, a zároveň argumentovalo, že ukrajinské vedení není připraveno pokračovat v věcných jednáních. Cesta k možné dohodě zůstává obtížná, protože obě strany se stále značně liší v bezpečnostních otázkách, územních nárocích a podmínkách potenciální mírové dohody. Prohlášení z Washingtonu však naznačují, že hledání diplomatického řešení zůstává jádrem amerického přístupu.
Ioannis Sideropulos