Rychlý vývoj: účast Putina a Trumpa na summitu APEC v Číně 18. 11. 2026

Prohlášení poradce ruského prezidenta pro mezinárodní záležitosti Jurije Ušakova, že Vladimir Putin a Donald Trump, pokud budou na stejném summitu, »se nevyhnutelně setkají a promluví si«, nelze považovat za další formální diplomatické prohlášení. Přichází v době, kdy možnost nového přímého kontaktu mezi prezidenty Ruska a Spojených států nabývá konkrétního místa, časového horizontu a především rostoucí politické logiky.

Summit lídrů APEC je naplánován na 18. a 19. listopadu 2026 v čínském Šen-čenu. Ruská strana již potvrdila připravenost svého prezidenta k účasti, zatímco Ušakov po měsíce nechával otevřenou možnost setkání s Trumpem na okraj akce. Jeho nová, mnohem kategoričtější formulace posiluje hodnocení, že Moskva již takové setkání tete-a-tete (z očí do očí) nepovažuje pouze za teoretický scénář.

To však nevyvrací politickou dynamiku. Naopak, v některých případech může absence veřejných prohlášení naznačovat, že obě strany dávají přednost tomu, aby komunikační kanály zůstaly v ústraní, dokud nebude zralá půda pro rozhodnutí.

Z Anchorage do Šen-čenu

Základním politickým pozadím možného nového setkání je summit v srpnu 2025 v Anchorage. Putin a Trump tam diskutovali asi tři hodiny, přičemž dominantním tématem byla ukrajinská krize, ale také širší agenda týkající se mezinárodní bezpečnosti a bilaterálních vztahů. V té době nebyla oznámena žádná formální dohoda o příměří ani nebyl podepsán veřejně závazný text. Oba prezidenti však po setkání hovořili o produktivním dialogu, body shody a otázky, v nichž bylo dosaženo pokroku.

Trump prohlásil, že existuje »mnoho bodů«, v nichž panovala shoda, zatímco Putin označil jednání za užitečná a důkladná.

Proto když se dnes mluví o »aljašských dohodách« nebo »duchu Anchorage«, je přesnější myslet politický rámec a dohody, které se tam vytvořily a které ruská strana považuje za základ pro další jednání.

Moskva opakovaně zmiňovala potřebu neztratit to, o čem se tehdy diskutovalo, i když to nebylo převedeno do formální smlouvy. To může být nejdůležitější obsah nového setkání v Šen-čenu: ne aby Putin a Trump začínali od nuly, ale aby zvážili, co lze zachránit, aktualizovat a transformovat do funkčního politického rámce.

Proč APEC nabízí ideální půdu

Mezinárodní summity vytvářejí jedinečnou diplomatickou flexibilitu. Velkolepé oznámení »nového rusko-amerického summitu« není od samého začátku nutné.

Oba lídři se mohou setkat na okraji summitu APEC, zpočátku i v omezeném formátu, a v závislosti na výsledku se kontakt může proměnit v podstatnější politický proces.

Ušakov již v květnu odhadoval, že pokud budou oba prezidenti v Číně, bude pro kteréhokoli z nich obtížné odmítnout příležitost setkat se.

O tři měsíce později se jeho formulace stává ještě silnější: pokud budou na stejném summitu, setkají se a promluví si. Tato postupná změna rétoriky je důležitá.

Čína může fungovat jako politicky výhodné prostředí

Šen-čen není ani Moskva, ani Washington a nevytváří symbolickou váhu oficiální návštěvy jednoho lídra v hlavním městě druhého.

Poskytuje neutrální multilaterální rámec, v němž může probíhat rusko-americký kontakt, aniž by se jevil jako jednostranný diplomatický ústup.

Ukrajinská otázka jistě zůstává v centru pozornosti, ale Rusko a Spojené státy mají před sebou mnohem širší agendu: strategickou stabilitu, jaderné zbraně, Arktida, energetickou spolupráci, globální trhy, regionální krize a obnovení diplomatických mechanismů.

Putin již po setkání na Aljašce hovořil o možnostech spolupráce v Arktidě a o ekonomických projektech, které by se mohly stát skutečně významnými, pokud by se zlepšilo celkové klima bilaterálních vztahů.

Samotná geografie nám připomíná, že obě země jsou navzdory své geopolitické rivalitě v Arktidě sousedy. To by mohla být druhá hlavní část možného »oživení Aljašky«: nejen pokus o politické urovnání ukrajinské krize, ale také postupné obnovení principu, že Rusko a Spojené státy musí mít funkční mechanismus komunikace i tam, kde se hluboce neshodnou.

Takový proces nepředpokládá zmizení rozdílů. Předpokládá však uznání, že dvě jaderné mocnosti s globálním vlivem nemohou donekonečna omezovat své kontakty na veřejné konfrontace, sankce a výměnu varování.

Na programu bude jistě i otázka Íránu, jelikož Rusko vynaložilo velké úsilí na vyřešení krize a zmírnění vojenského napětí v západoasijském regionu.  

Ioannis Sideropulos