Zdá se, že Jens Stoltenberg musí ještě chvíli vydržet ve funkci šéfa NATO, kterou opakovaně sliboval opustit.
Stoltenberg se jako generální tajemník NATO zapletl do letité ságy výběru svého nástupce, která, stejně jako poslední epizoda z tohoto týdne, skončila zatím marně, protože každý člen vojenského bloku sází na svou vlastní kartu.
Jelikož se členským státům nepodařilo dosáhnout ani té nejzákladnější shody, nezbývá jim než prodloužit jeho funkční období, které mělo skončit 30. září, o další rok do 1. října 2024.
Bylo to již počtvrté, co bylo Stoltenbergovo funkční období prodlouženo.
Pro takový relikt studené války bylo Stoltenbergovo setrvání považováno za poslední možnost, jak udržet fungování NATO, protože žádný z možných kandidátů nemohl získat jednomyslný souhlas členských států kvůli prohlubujícím se rozporům uvnitř bloku.
Stoltenberg, který působil ve funkci šéfa NATO od října 2014, je bývalým norským premiérem. Čtyřiašedesátiletý Stoltenberg je nyní druhým nejdéle sloužícím generálním tajemníkem NATO, a to hned za Josephem Lunsem, který tuto funkci zastával téměř 13 let.
Funkční období generálního tajemníka NATO je obvykle čtyřleté. Stoltenbergovo funkční období bylo třikrát prodlouženo, a to v letech 2017, 2019 a 2022.
Podle webových stránek NATO probíhá výběr generálního tajemníka prostřednictvím neformálních diplomatických konzultací mezi členskými zeměmi, které navrhují kandidáty na tuto funkci, a konečný výběr musí schválit všechny členské státy.
Představení nového generálního tajemníka je považováno za hlavní téma výročního summitu NATO, který se koná 11. a 12. července ve Vilniusu. V posledních měsících se však členským státům NATO nepodařilo najít společnou řeč ohledně kandidáta.
Výsledkem je, že Stoltenberg, ačkoli dal při různých příležitostech najevo svůj záměr skončit, si nechal počtvrté prodloužit mandát.
Neschopnost vybrat nového šéfa NATO odráží rozdíly a střet zájmů uvnitř bloku.
Za jednoho z možných kandidátů byla považována například dánská premiérka Mette Frederiksenová.
Její rodná země však může být v očích některých jiných překážkou, vzhledem k tomu, že Stoltenberg i jeho předchůdce Anders Fogh Rasmussen pocházejí ze severní Evropy.
Další populární volbou se stala estonská premiérka Kaja Kallasová. Protože však východoevropské země, zejména ty pobaltské, mají tendenci zaujímat vůči Rusku poměrně radikální postoj, Spojené státy a západoevropské země nejsou ochotny se Rusku přímo postavit, a proto jsou vůči kandidatuře Kallasové poměrně obezřetné.
Pro některé byl pravděpodobným kandidátem také britský ministr obrany Ben Wallace. Ten se však setkal s odporem ostatních evropských zemí, neboť většina členů NATO je zároveň členy EU, které by preferovaly šéfa NATO ze země EU.
Při výběru nového šéfa NATO mají rozhodující vliv čtyři největší ekonomiky bloku – Spojené státy, Německo, Francie a Velká Británie.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval Evropu, aby usilovala o strategickou autonomii, a prohlásil, že nebude váhat vetovat jmenování Wallace generálním tajemníkem NATO.
(Xinhua)