20. července se čínský prezident Si Ťin-pching setkal v Pekingu se zvláštním hostem, bývalým americkým ministrem zahraničí Henrym Kissingerem. Prezident Si nazval tohoto stoletého muže »starým přítelem« a ocenil jeho historické příspěvky k rozvoji čínsko-amerických vztahů a posílení přátelství mezi čínskými a americkými lidmi. Kissinger řekl, že vztahy mezi USA a Čínou jsou klíčové pro mír a prosperitu USA, Číny a světa, a je ochoten i nadále usilovat o posílení vzájemného porozumění mezi americkými a čínskými lidmi.
Před dvaapadesáti lety, stejně v červenci, na stejném místě se Kissinger jako poradce a zvláštní vyslanec tehdejšího amerického prezidenta pro národní bezpečnost setkal se starší generací čínských vůdců a zahájil proces normalizace čínsko-amerických vztahů. Až do současnosti byl v Číně více než stokrát a ve věku nad 100 let je stále aktivní v první linii podpory čínsko-amerických výměn a dialogu.
V amerických politických kruzích Kissinger představuje pragmatickou sílu, která obhajuje dialog a kontakt s Čínou a vhodné řešení rozdílů. Tato síla může formulovat racionální a konstruktivní politiku ohledně Číny založenou na realitě skutečné ochrany zájmů Spojených států.
V současnosti se čínsko-americké vztahy opět dostaly na křižovatku. Srovnáme-li Kissingerovo pragmatické a racionální diplomatické myšlení s americkou politikou ohledně Číny, vnější svět jasněji uvidí hlavní problémy čínsko-amerických vztahů.
Někteří politici ve Spojených státech často říkají, že čínská cesta rozvoje, politický systém a hodnoty jsou zcela odlišné od těch ve Spojených státech, a používají to jako základ pro nepřátelství a potlačování Číny. Problém ale je, že tyto rozdíly se nevyskytly teď. Na historickém pozadí studené války prolomily Čína a Spojené státy ledy vzájemné izolace dlouhé více než 20 let a uskutečnily »potřesení rukou přes Tichý oceán«. Proč to bylo možné? Klíčovým důvodem je to, že tehdejší vůdci Číny a Spojených států si uvědomili, že proměnit druhou stranu z nepřítele v přítele bude prospěšné nejen pro obě země, ale také pro svět.
Dnes, o 52 let později, ačkoli se mezinárodní situace změnila a poměr sil mezi Čínou a Spojenými státy se také změnil, logika, že Čína a Spojené státy budou těžit ze spolupráce a ztrácet konfrontací, se nezměnila, logika, že čínsko-americká spolupráce povede ke světovému míru a stabilitě, se nezměnila, čínská politika vůči USA si zachovává vysokou míru kontinuity, která se vůbec nezměnila. Bez ohledu na to, zda při předchozím telefonátu nebo setkání s prezidentem Bidenem nebo při tomto setkání s Kissingerem, čínský prezident Si Ťin-pchingmnohokrát poukázal na to, že klíčem k podpoře stabilního rozvoje čínsko-amerických vztahů je dodržování tří principů vzájemného respektu, mírového soužití a oboustranně výhodné spolupráce. Jedná se o shrnutí zkušeností z minulých výměn mezi Čínou a Spojenými státy a je to také způsob, jak by spolu Čína a Spojené státy měly správně vycházet v nové éře.
Jako svědek čínsko-amerických kontaktů a jednání si pan Kissinger zvláště uvědomuje, že tchajwanská otázka je nejdůležitější a nejcitlivější klíčovou otázkou čínsko-amerických vztahů. Když tentokrát přijel do Číny, řekl předsedovi Si, že je třeba se řídit zásadami stanovenými v »Šanghajském komuniké« a chápat mimořádný význam zásady jedné Číny pro Čínu. Ti američtí politici, kteří si v tchajwanské otázce neustále »zahrávají s ohněm«, by měli naslouchat nabádání tohoto stoletého muže.
Za posledních 52 let dosáhla čínsko-americká spolupráce jedné významné události za druhou, které byly prospěšné jak pro obě země, tak pro svět. Američtí politici dnes musí hledat v historii odpovědi na otázku: jak pohlížet na Čínu a jak s Čínou vycházet a co je skutečně v souladu s národními zájmy Spojených států? Budoucnost čínsko-amerických vztahů závisí na dnešních rozhodnutích a nelze ji oddělit od přijetí historických zkušeností. Aby USA odvedly dobrou práci v této »otázce, kterou je třeba zodpovědět« v čínsko-amerických vztazích, potřebují Kissingerovu diplomatickou moudrost.
(pr)
„kyslík“ do domova d****…..